AOL Instant Messanger

Moje uživatelské jméno je gintermichal. Tak jestli nekdo používáte AIM a chcete pokecat, ozvěte se. V práci budu mít chat většinou puštšěný, protože ho občas používáme s kolegy v kanceláři, když na sebe nechceme řvát z jednoho konce místnosti na druhý.

Dan Savage

Jsem si téměř jistý, že jsem se jméno Dan Savage už v mojem blogu objevilo. Je to můj oblíbený americký autor sloupků, které syndikovalo dvanáct amerických periodik. Taková rozpustilá Sally v kalhotech (většinou). Vydal i pár knížek. Pro ty z vás, kteří umíte dobře anglicky, vřele doporučuji. Je to jedinečná záležitost. V archívech hledejte pod "Savage Love."

zkouška diakritiky

Když jsem se naposledy pokoušel psát s diakritikou na Macu, nešlo to na PC přečíst. Blogger mezitím začal podporovat češtinu, tak to zkouším znovu. Dejte mi vědět v případě, že je diakritika tohoto příspěvku na vašem PC nečitelná.

Fotky z Newportu

Tak, takhle vypadá pohled na spodní část velkého mostu z menšího mostu, který odděloval ostrůvek s hotelem od Newportu.


A tenhleten domeček bych prosil na důchod...

Pokroky?

Kanada pred nekolika dny schvalila zakon o manzelstvi lidi stejne orientace.

Co na to US?

Bush se snazi prosadit, aby tzv. "faith-based initiatives," (ve volnem prekladu: platime tady z federalnich dani nabozenske organizace, ktere pod rouskou socialnich sluzeb siri svou viru,) jejichz vznik umoznil svou prezidentskou vyhlaskou, spadaly pod federalni legislativu a ne legislativu jednotlivych statu. Proc? Protoze federalni legislativa neupravuje zakaz diskriminace pri prijimani novych pracovnich sil na zaklade, mimo jine, sexualni orientace a "gender identity" (to se tyka v praxi transsexualu), kterou zakony drtive vetsiny statu zakazuji. V praxi si rikam, ze se dost tezko najde gay, lesbicka nebo transsexual-ka s troskou sebeucty, kteri by chteli pracovat pro nabozenskou organizaci, ktera je diskriminuje. Takze at si trhnou nohou. Ale na druhou stranu me rozciluje, ze z MYCH federalnich dani financuju organizace, ktere si tohle mohou dovolovat.

Na druhou stranu: Dneska se rozhodnutim Nejvyssiho soudu USA konecne podarilo odstranit dalsi zbytek stredoveke legislativy nekolika malo statu USA, jejichz organy cinne v trestnim rizeni mely dosud de iure moznost trestat "nestandardni" pohlavni styk. Mimochodem, podle stejneho zakona mohly krome gayu trestat i analni styk mezi muzem a zenou a v nekterych statech dokonce i oralni sex. Jo, kdyby v jednom takovem zil Bill Clinton, tak by ten zakon spadl pod stul urcite drive... :-)

Pozitivni na tom je, ze mi v techto statech ode dneska mohou nabozensti fanatici beztrestne polibit prdel...

Predevcirem jsem byl na jednodenni konferenci v Newportu ve state Rhode Island. Je to asi ctyri hodiny cesty autem z New Yorku. Krasne jachtarske mestecko, do ktereho se clovek dostane pres obrovsky vysoky most. Vcera mi bohuzel nesel doma internet, takze jsem nemohl natahnout fotky. Ucinim tak co nejdriv.

Venku je straslive horko. Letos to opravdu jde z extremu do extremu. Polovinu cervna jsme tady meli 10-15 stupnu a prselo, ted to najednou vyskocilo ke ctyritce. Cinska ctvrt sala jako vysoka pec. Narozdil od Prahy je tady horko od brzkeho rana az do pozdniho vecera. Asfalt a budovy nasaji teplotu a salaji a salaji. Kdyz clovek prochazi kolem trhu s rybami, tak musi zadrzet dech, jinak by z toho smradu omdlel.

Vcera se mi podarilo kombinaci otevrenych oken a stropnich vetraku vytvorit pruvan, ktery stahl teplotu v byte na 30 stupnu. S mirnym vankem to bylo snesitelne.

Klimatizaci doma nechci. Kdyz jsem odjizdel z Newportu, byla po celem dni na slunci v aute hotova sauna, tak jsem si zapnul klimatizaci. Jak mi tak foukal po horkem dni studeny vzduch do obliceje, hned druhy den me zacalo skrabat v krku a tect z nosu. Takze jsem nachlazenej za parneho leta.

Mam potvrzenou letenku. Prilitam do Prahy 2. srpna brzo rano a mel bych tam byt do konce srpna.

Z jineho soudku:
Mam za sebou prvni tlumoceni v New Yorku. Minuly tyden me najala jedna mistni agentura na kratke obchodni jednani, ktere se nejspis rozroste do dalsich zakazek, mozna jeste pred mojim srpnovym vyletem do Prahy. Mel jsem z toho radost - bylo fajn zase pricichnout ke stare profesi.

Negramotni ucitele ve verejnych skolach

Dneska rano jsem slysel ve zpravach, ze dva a pul tisice z 10.000 necertifikovanych ucitelu, ktere mesto nabralo kvuli nedostatku kvalifikovanych ucitelu ve verejnych skolach, nedavno podstoupilo certifikacni zkousku a propadlo u testu cteni a psani. Pokud zkousku neslozi, budou na podzim propusteni. Skolska rada je prekvapena, jelikoz ministerstvo skolstvi pomahalo ucitelum s pripravou na danou zkousku.

Pripomina mi to rusky vtip o zbohatlikovi, ktery prijde do obchodu koupit diamantovy nahrdelnich za 10.000 dolaru. Prodavac se ho pta, jestli chce zaplatit sekem nebo kartou a zbohatlik otveti: kdybych umel cist a psat, v zivote bych si tenhle nahrdelnik nemohl dovolit.

Tak jsem dostal rychlou reakci od sveho bratra Filipa, kterou si zde dovoluji pretisknout:


To stepeni jazyka, to jeste nic neni. Koukali jsme se s Laurou na
dokument o lidech, kteri se nechavaji operativne menit na zvirata. Asi
nejlepsi byl "cat man", ktery, mimo jine, nosi umely ocas, ktery v sobe
ma motorek, takze tim ocasem i vrti. Jeho snem je mit pravy ocas (vzadu,
pochopitelne ;), ale to se mu asi nesplni. Jinak, zivi se jako
programator. :-D Byl tam jak cestuje za svou sestrou. Jeho fotka v pasu
vypadala uzasne.

Tady je link, ale ten ocas bohuzel neni videt:

Jo, jeste kvuli rakovine prisel o varlata a odmitl brat testosteron v
tabletach, takze k tomu vsemu mel jeste tak odhadem trojky kozy. Vypadal
naprosto uchvatne.

---------------------------------------------------

Pak tam byl jeste "Leopard man"


Nic moc. Az na to, ze takto zije jako poustevnik kdesi v Anglii a
opravdu se jako leopard chova. Treba ho tam ukazovali jak chlemta vodu
jako zvire. (Jo, a pak ho tam ukazali jak si jde do mistniho obchodu
koupit flasku Whisky ;)

---------------------------------------------------

"The lizard man"

Ten byl taky dobry hnup - nechal si do cela implantovat delene ocni
oblouky nebo jak se to jmenuje. A pak si jeste nechal do kuze vyrezat
plasticky vzor, aby se vic podobal jesterovi. Jo, a taky ma rozpuleny
jazyk. Jeho zena (mimochodem taky predelana uz nevim na co) se tam
rozneznovala, jak silene ji ty jeho dva jazyky rajcujou. Dovodes si
predstavit proc... ;-)

Celkem tam tech posuku bylo pet nebo tak, ale uz si je vsechny nepamatuju...

Tak neco takhle odporneho jsem jeste nevidel.

Podle teto zpravy je nejnovejsim trendem "extremnich uprav tela" mezi pubertaky a postpubertaky v New Yorku nechat si skalpelem rozstepit jazyk. Udajne uz to podstoupilo v USA 1,500-2,000 lidi; v nekterych statech zachytili zajem v zacatku a zakrok zakazali. Videl jsem leccos, ale tohle me opravdu dostalo...

Ozval se mi brácha, že blbne diakritika. Všem se omlouvám - psal jsem na Apple v práci a nějak se to pobilo s windowsovským kódováním češtiny. Snad už to teď bude v pořádku. Za případné zbývající překlepy v předchozích příspěvcích se omlouvám.

Z jiného soudku

Párkrát jsem se tady zmi'noval o tom, že město New York prožívá hlubokou rozpočtovou krizi. Jedním ze způsobů, jak ji businessman-starosta Bloomberg řeší je vybrat co nejvíce na pokutách. By't policie vehementně popírá jakékoli promyšlené úsilí, podle statistik za poslední období vybrali čtyřikrát více než za srovnatelná období v minulosti. Občas se v tisku dozvídáme o absurdních případech. Těhotná žena dostala pokutu za to, že seděla na schodech přied nějakou budovou a bránila průchodu pěších. Jiný člověk dostal pokutu za to, že seděl na prázdné přepravce od flašek mléka. Policisté obětem údajně řekli, a't přičítají vinu starostovi. Velmi profesionální přístup. :-)

Dneska ráno jsem viděl ve zprávách, že policie začala najednou aplikovat starou vyhlášku, podle které na vývěsním štítu obchodu smí být uveden pouze název obchodu a adresa. 90 procent štítů pochopitelně obsahuje podstatně více. Přiedělat takový štít stojí i 4,500 dolarů. Pokuta za první přestupek je kolem 500 dolarů a může se vyšplhat až na 10,000. Je to strašně nespravedlivé, protože malé obchody si často nemůžou dovolit jinou reklamu než vývěsní štít. Pokud nemají světoznámou značku, lidé by si jich ani nevšimli, kdyby na štítu nebylo napsáno víc - třeba co prodávají. Navíc velké firmy mají na to, aby si zaplatily veliké billboardy nebo neonové reklamy na budovách. Je jasné, kdo za tou vyhláškou kdysi stál a je ostuda, že se snaží v této těžké době odřít ty, kteří jsou na tom nejhůře.

Opera v parku

Včera jsme byli na vystoupení Metropolitní opery v Centrálním parku. Opera v parku je kaŽdoroční festival s šestatřicetiletou tradicí. Včera jsme viděli Ludii di Lammermoor Gaetana Donizettiho. Uteklo nám představení Turandonta, ve kterém vystupovala Eva Urbanová. Opakuje se to koncem měsíce v Bronxu, tak ji třeba ještě uvidíme.

Opera v parku je leŽérní záleŽitost, která se koná na tzv. Velkém trávníku přímo uprostřed Centrálního parku. Jestli chcete dobré místo, je třeba uŽ ráno zatesnout flek dekou, kterou vám kupodivu nikdo neukradne, a zapamatovat si, kam jste deku dali. Večer se potom musíte probojovat na svoje místo a pak uŽ si mĚŽete uŽívat pikniku, popíjet víno a poslouchat. Skvělá záleŽitost. ND by mohlo něco podobného udělat ve Stromovce.

Přikládám pár fotek:

Pořídil jsem si novou hračku. Je to skenovací pero C-PEN. DokáŽe to neuvěřitelné věci. Dá se pouŽívat jako "zvýraz’Novač," který natáhne do paměti tištěný text a převede ho do elektronické podoby. TakŽe kdyŽ čtu kníŽku, mĚŽu si tak lehce do pera natáhnout poznámky. Ty potom mĚŽu jednoduše editovat buě v samotném peru, nebo je přetáhnout přes kabel do počítače nebo infračerveným portem poslat do kapesního počítače. Tento model je schopen skenovat text kromě západních jazykĚ i rusky, polsky a česky. Kromě toho se do něj dají natáhnout rĚzné slovníky. TakŽe třeba čtu kníŽku rusky a neznám nějaké slovo. Přejedu ho skenerem a zmáčknu tlačítko slovníku a objeví se mi anglický překlad. ÚŽasné. ·koda, Že jsem o něčem takovém nevěděl v Praze při tlumočení. Ušetřilo by mi to spoustu času oproti klasickému zpĚsobu, kdy jsem zvýraz’Novačem označoval rĚzné pasáŽe v tištěném textu a potom je přepisoval do počítače. Jsem nadšen.

Ráno jsem jel metrem do práce. Vedle mě seděla černoška s kočárkem a na protějším trojsedadle byly její tři další děti. Nalevo seděla holčička, o ní se opíral chlapeček a o něho se opíral další chlapeček. Postupně všichni usnuli, opření kolem sebe jako kníŽky na poličce. Krásné děti. Paní četla kníŽku o tom, proč muŽi podvádějí Ženy a proč to Ženy často dovolí. Skoro téma na povídku.

Deset minut jsem tam seděl a debatoval sám se sebou, jestli mám vytáhnout fo’Ták a zeptat se jí, jestli mĚŽu děti vyfotit. Nakonec jsem to neudělal. Proč? Z ostychu kvĚli rase. Zjiš’Tuji, Že jak jsem v Harlemu neustále obklopen téměř výlučně lidmi jiné rasy, kteří na mě koukají, protoŽe jsem bílý, začínám být na tyhle věci hodně citlivý. €íkal jsem si, jestli by se třeba neurazila, Že z jejích dětí činím objekty právě proto, Že jsou černoši. Jestli by jí nevadilo, Že je nad těmi sedadly napsáno "postiŽení cestující mají přednost." A zkoušel jsem se zamyslet nad tím, jestli bych měl stejnou potřebu ty děti vyfotit, kdyby opravdu byly bílé.

Nevím, jestli začínám být na tyhle otázky přecitlivělý, protoŽe Žiju v zemi a městě, kde je rasa navýsost politickou záleŽitostí, nebo jestli si začínám uvědomovat skutečné souvislosti.

Lidi jsou tady trojího druhu: "barvoslepí," rasově političtí a rasisti. "Barvoslepí" lidé odmítají brát rasu v úvahu v čemkoli (říká se to třeba o Clintonovi). Nevím, jestli je správné být barvoslepý ve společnosti, ve které statistiky jasně hovoří o tom, Že některé rasy jsou diskriminovány. Je "barvoslepost" bílý koncept?

Bavil jsem se o těhle věcech s Hoangem mnohokrát. Vím, Že on, jako neběloch, je na otázky rasy citlivější neŽ prĚměrný běloch. Mám v tom pořád trošku zmatek.

Další příklad: máme dva kamarády - jeden běloch, druhý míšenec Japonky a Američana - kteří uvaŽují o adopci. Nejvíce dětí, které je těŽké umístit do adoptivní péče, je mezi afroamerickou populací. Vím, Že se zamýšlejí nad tím, jestli dítěti nezpĚsobí krizi identity, Že je černé a má bílé rodiče. Včera jsme se koukali na dokument, který hovořil přesně na toto téma. Lidé, kteří takto adoptovali, se v podstatě shodli na tom, Že v ideálním případě by asi bylo lepší, kdyby byli rodiče a adoptivní děti stejné rasy, ale v ideálním světě neŽijeme. A Že dítě bude mít nejspíš menší zátěŽ z toho, Že má adoptivní rodiče jiné rasy, neŽ by mělo z toho, Že vyrĚstalo v děcáku.

Je fakt, Že v Praze bych tyhle věci asi neřešil... AŽ si vytvořím nějaký promyšlenější názor, dám vědět...

Dneska jsme s Hoangem a s naší kamarádkou Angelikou proodpočívali skoro celý den v East Village, což je velmi příjemná čtvrť v dolní východní části Manhattanu. Slyším na ni dva různé názory: jedni říkají, že to je nejprogresivnější čtvrt Manhattanu a že tam žijí alternativní umělci a svobodomyslné duše; druzí říkají, že to je čtvrt do sebe zahleděných postpubertálních rádobyosobností. Já si myslím, že pravda je někde ku prostředku, ale spíš se klaním na tu pozitivní stranu.

V jednu chvíli šla po ulici dívka oblečená a namalovaná jako klaun, s klaunským vozíčkem. Zastavila se u pouličního stánku s knihami a něco si tam prohlížela. Chvíli se živě bavila s prodavačem a potom si šla po svých. Kolemjdoucí okem nemrkli ... Pravda je, že když se delší dobu pohybujete v East Village, už vás téměř nic nemůže překvapit...

Před pár dny jsem se ze stránek konzulátu dozvěděl, že čeští občané žijící v zahraničí se nemohou účastnit referenda o vstupu do EU. Dosti mě to vyprudilo. Předpokládám, že to zákon takto upravuje, jenom nechápu, proč to takto upravuje. Když můžeme volit, proč nemůžeme hlasovat v referendu? Vypadá to, že je bezpečná většina pro, ale nerad bych se dočkal chvíle, kdyby to bylo bývalo blíže k nerozhodnu a rozhodly chybějící hlasy Čechů žijících v zahraničí, u kterých se dá myslím předpokládat, že ve valné většině budou hlasovat pro... Tak budu držet přes oceán palce a zítra se kouknu na české zprávy.

Tak to vypadá, že snad chytili nočního vykrádače, o kterém jsem psal před několika dny. Obyčejný, čtyřicetiletý osobní trenér, který bydlí už roky pár ulic od místa, kde se po nocích vkrádal přes požární schodiště a otevřená okna do bytů a zatímco nájemníci spali, kradl oblečení, prachy, kreditky a elektroniku. Od chvíle, co se objevily o tom případu objevily první zprávy v televizi trvám na tom, abychom měli přes noc zamknutá okna směrem na ulici.

Před pár dny ho v noci viděla jedna žena a zavolala policii. Do pár minut tam byly helikoptéry, ale muž mezitím zmizel. Potom chytili tohoto chlapíka na střeše jednoho domu, jak se údajně chystal k dalšímu vloupání. Zatím není stoprocentně jisté, jestli je to opravdu on.

Rozhovor se ženou, která zavolala policii, je úžasnej. Říká: "Uviděla jsem v horní části skleněných dveří nějaké nohy, potom ruce a potom vršek hlavy. Zrovna se chystal seskočit na terasu. Tak jsem mu řekla. "Dovolte?" a on utek."

Chtěl jsem jenom vypíchnout dvě fotky, které se mi podařilo ukořistit v Portlandu. V místní čínské čtvrti existuje tato restaurace:



Pro ty z vás, kteří tomu nerozumíte anglicky, menší vysvětlení. Funguje to asi takhle. Většině lidí na první pohled ten nápis připadne jako běžný anglický přepis čínštiny. Na druhý pohled si uvědomí, že je to anglicky a že to znamená "s pořádně dlouhým...". A kdyby nám náhodou nedošlo, co že je to dlouhé, tak ...


nám to dovysvětlí. Odstraněním "tail" z "cocktails" vznikne pinďour...

Tak nevím, jestli tu restauraci vlastní běloši, kteří si dělají srandu z čínštiny nebo Číňani, kteří si dělají srandu z bělochů nebo sami ze sebe nebo co to vlastně mělo být...

Tady jsou fotky z Portlandu. Clubphoto po určitých změnách umožňuje bezplatně stahovat obrázky jenom tak, jak je vidíte ve slideshow. Pokud chcete původní obrázek s vyšším rozlišením, napište e-mail a já ho pošlu v příloze.

Právě jsem se vrátil z několikadenní návstěvy Cheryl a Scotta, blízky´ch přátel, kteří ted' bydlí v Portlandu ve státě Oregon na severozápadě. Dlouho bydleli na Slovensku, potom v Česku a před třemi lety se vrátili do Států, které jsem s nimi v roce 1995 objel. Jejich dcera Ashley, kterou znám od jejích devíti let, právě odmaturovala. Přijeli i její prarodiče, u ktery´ch jsme strávili v roce 1995 ty´den na Floridě.
Kromě nejmladsí Ashley mají jestě prostřední dceru Heather a nejstarsího syna Terryho. Vsechny děti u mě strávily léto tusím v roce 1996.

Ukončení střední skoly tady provází podobná slavnost jako je u nás promoce po dokončení skoly vysoké s tím rozdílem, ze celá zálezitost je podstatně méně honosná a strohá.

Ptal jsem se spolupracovnice v New Yorku, v jakém oblečení se tady chodí na středoskolské promoce a ona říkala, ze v business casual. V obleku, byt' letním a lezérním, jsem tam byl téměř jediny´. Vy´chodní a západní pobřezí nejspís mají jiná pravidla.

Někteří rodiče přisli oblečeni jako na pláz nebo do tělocvičny. Venku bylo horko, tak mnozí studenti i učitelé měli pod hábity triko, krátké kalhoty a sandály.

Celá slavnost se konala ve velké sportovní hale, protoze maturovalo celkem 450 studentů. Začalo se s hodinovy´m zpozděním. Nejprve projevy ředitele skolského úřadu, potom ředitele skoly, zástupkyně studentské rady a tak dále. Potom hymna, kterou zazpíval jeden student skvostně, tak trochu do jazzu a spirituálu. Potom si studenti chodili v dlouhém spalíru pro vysvědčení - nejprve ti s vyznamenáním, potom ti, kteří prospěli velmi dobře a potom ten zbytek podle abecedy. Celá zálezitost skončila kolem desáté večer. Studenti potom odjeli na oficiální maturitní večírek, které tady zavedli před nějakou dobou, protoze v minulosti kazdoročně se objevovalo poměrně dost případů, kdy maturant večírek či cestu z něho nepřezil. Oficilní maturitní večírky jsou tady přísně bez drog a alkoholu, protoze v USA můze člověk legálně pít alkohol az od jednadvaceti let. Ashley musela mít zvlástní povolení i na pomádu na rty, protoze by do ní přece mohl by´t zataveny´ kokain. :-)

Druhy´ den jsme pro Ashley uspořádali rodinnou oslavu, na které se ukrajovalo z téměř dvoumetrové oblozené bagety. V neděli nás její prarodiče vzali na večeři, na které jsme oslavili den otců a moje narozeniny.

Portland je velmi pohledné město zasazené do hor. Centrem protéká řeka. Moji kamarádi pracují jako manazeři jednoho velkého obytného domu z dvacáty´ch let, kousek od Washingtonova parku s nádherny´mi japonsky´mi zahradami. Takovy´ manazer má na starosti jak fyzickou údrzbu nemovitosti, tak papírování. Jsou v jednom kole, ale baví je to.

Ve starém centru jsou kazdy´ víkend trhy. Je tam pohoda a spousta (slovy mého bratra Filipa) bubínkářů (alternativních existencí, hippíků, new-age umělců, řemeslníků a tak. Byli jsme si tam s Ashley a Terrym vzájemně koupit dárky - Terry bude slavit dvaadvacet na konci června. Před třemi lety někde viděl ve vy´loze zavřeného krámu takovou velikou keramickou kočku (imitace sedé zuly), kterou se přiklopí vonná tyčinka a vonny´ kouř jí potom vychází z tlamy. Roztomilá zálezitost. Druhy´ den se vrátil a obchod byl zlikvidovany´. Tři roky koukal, jestli to někde nenajde a zrovna včera jsme na úplně stejnou sosku narazili na víkendovém trzisti. Tak ji dostal k narozeninám. Já jsem si vybral černé tričko s nakresleny´mi postavičkami policajtů na klíček. Ashley si vybrala pár zavinovacích sukní a vyřezávané plechové stínítko na svíčku.

Z jiného soudku: Oregon je v současnosti "nejhladovűj‰ím" státem USA. 5-7 procent obyvatelstva Ďije v domácnostech, kde alespoŔ ăást kaĎdého műsíce nemají dostatek jídla (podle ălánku v posledním Economistu). Je to stát, kde se nejvíce rozevírají nŰĎky mezi chudmi a bohatmi. Portland proĎívá období relativního rozkvűtu díky hi-tech, zatímco dfievafisk venkov upadá. Kromű toho se ukázalo, Ďe pűtina nájemníkŰ tohoto státŰ platí nájem ve v‰i poloviny svého műsíăního platu ăi ji‰tű více.

Poslední dobou mám pocit, že kdykoli si přečtu sdělovací prostředky, akorát se - s prominutím - naseru. Následují dva příklady.

Podle prvního článku v Nationu se v situaci, kdy se ve Státech předčasně zavírá řada škol, protože stát nemá peníze na výplaty učitelů, v jednom městě rozhodli investovat 700 000 dolarů do systému, který bude indentifikovat studenty pro účely platby ve školní jídelně na základě sejmutých otisků prstů (sic!). Tady je odkaz:


Podle tohoto článku se US přestaly tajit tím, že v Guantanamo Bay uspořádají neveřejné vojenské tribunály, které budou mít pravomoc udělit trest smrti a popravovat přímo na místě cizí státní příslušníky, což odporuje několika mezinárodním úmluvám. Amnesty International se tím už delší dobu zabývá a hádejte, co je jim to platné.

Kruci, n?jak se mi vymazal po?íta? návsˇt?v. Byl na 475. Tak jsem pořídil nový...

Tak jsem se jednou zase takhle po obědě pobavil. Jeden kamarád mi přeposlal následující obrázek. Bohužel nejspíš prošel stovkou rukou, než se dostal do mojí e-mailové schránky, takže mohu přiznat autorská práva pouze talentovanému neznámému. Přihlásí-li se, uvedu jméno.

Včera odpoledne jsem byl s jedním kamarádem v kině na filmu J. Perrina Winged Migration. (okřídlené stěhování) Jacques Perrin je známý hlavně díky svému filmu Mikrokosmos. Winged Migration je zajímavou kombinací přírodovědného dokumentu, cestopisu a příběhu, která nám umožní sledovat jeden rok v životě několika druhů stěhovavých ptáků. Naprosto úchvatná podívaná - vřele doporučuji. Místy jsem si vzpomněl na film Baraka, který si taky určitě nenechejte ujít.

Konečně se mi podařilo natáhnout na server fotky z Provincetownu. Jsou tady.