Pořád jsem nebyl schopen dát dohromady fotky do té míry, abych je mohl dát na web. Úprava se mi zatím moc nedaří, asi to chce více cviku. Čekal jsem se záznamy až na fotky, ale pak jsem si říkal, že než se k fotkám dostanu, už to nebude aktuální.

V neděli bylo naštěstí pěkně, tak jsme s Danem Volfem celý den courali po městě. Bydleli maličký kousek od Times Square, což není zrovna nejpříjemnější oblast. Mezi ulicemi lemovanými mrakodrapy se proplétají tisíce turistů s návštěvníky divadla případně pracovníky nedalekých firem, podle toho, ve kterou dobu se tam člověk objeví. V každém případě tam je neustále strašná spousta lidí. Chtěl jsem Danovi ukázat příjemnější části města. Začali jsme ve West Village, což je čtvrt starých cihlových domů, která už má delší dobu stabilizovanou strukturu obyvatelstva. Je tam draho, takže tam většinou bydlí úspěšní lidi. Většina úspěšných spisovatelů žije právě tam. Pak jsme šli pěšky přes Soho (bývalá průmyslová čtvrt, která za posledních deset let nabývá na luxusnosti) do čínské čtvrti, kde jsme se setkali s Hoangem na oběd. Potom jsme sedli na metro a odjeli k bývalému světovému obchodnímu centru. Odtud jsme popojeli metrem do chasidské části Williamsburgu v Brooklynu. Nevím, jestli jsem se o tom tady zmiňoval, ale tahle část města stojí určitě za vidění! Dvě zastávky od dolního konce Manhattanu se najednou dostanete jakoby časovou spirálou do světa chasidských židů. Minimálně pohledem zvenčí se zdá, že se jejich svět za posledních sto let změnil jenom minimálně. Hned na první pohled člověka praští do očí, že tam je podstatně více dětí než na Manhattanu. Často se tam setkáte s velmi mladičce vypadající "zakuklenou" ženou - člověk by řekl hluboce pod dvacet - která už má kočárek se dvěma dětmi. Děti od určitého věku vypadají jako "kloni" dospělých: chlapečci jsou v oblecích s vestou, pejzami, jarmulkou, kloboučkem, jenom vousy jim chybí. Nevšimnul jsem si, od jakého věku mají holčičky taky vyholenou hlavu a nosí paruky a šátky přes ně. Cítil jsem ostych v té části města fotit - byli jsme tam za vetřelce.

Pak jsme zajeli na kafe do East Village, která se za poslední léta stala velmi módní čtvrtí, protože se tam nastěhovala spousta mladých umělců a "alternativních lidí." Je to jedna z mála čtvrtí, kde mají dobré kavárny. S Danem jsme se ale shodli, že "evropská" kavárna v USA se kavárnám v Evropě nevyrovná. Je to jako když se číňani v Praze snaží vyrobit svou kuchyni tak, jak si představují, že ji Češi chtějí jíst. Někdy je to opravdu o detailech, ale v podstatě v každé kavárně jsme byli schopni najít něco, co by tam v Evropě bylo jinak.

Pak jsme zajeli metrem na procházku do Central Parku. Odtud jsme jeli zpátky do East Village do bizarní indické restaurace na rohu 6. ulice a 1. Avenue. Hned vedle sebe jsou dva téměř navzájem neodlišitelné podniky s jiným majitelem: obě mají podobné ceny, podobný styl, podobný jídelníček. Jsou to velmi malé, protáhlé ale velmi úzké restaurace, kde skoro není k hnutí. Z nízkých stroů visí téměř až k hlavám strávníků vánoční řetězy se svíčkami tvarovanými jako chilli papričky. Hraje indický pop. V úzké uličce mezi stoly na levé a pravé straně poletujou číšníci. Dan prohlásil, že to je teda "divoké."

Včera jsme se koukali na koncert Cher z jejího posledního turné. Teda, musím říct, že to byla show v pravém slova smyslu. Skvělé kostýmy, výborní akrobati, vtipné komentáře Cher ... moc se mi to líbilo. Jenom mi případá, že Cher je takový téměř o dvacet let starší Michael Jackson v ženském. Oba se snaží dosáhnout toho, aby vypadali na dvacet - nejen zjevem, ale i vystupováním, gesty a tak. Nicméně, komu čest, tomu čest.