Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

sobota, srpna 21, 2004

Den skutků

Dnes jsem se probudil v akční náladě. Měl jsem sraz na snídani s kamarádem v kavárně Louvre a tam ve mně odhodlání dozrálo. Počasí nanic, tak proč neodškrtat pár položek na seznamu. Nejprve jsme byli zkontrolovat, jestli po záplavách funguje Libeňský ostrov a bazary se starým a starožitným nábytkem. Od povodní jsme tam ani jeden nebyli a pochopitelně jsme od té doby neustále meditovali o tom, že bychom se tam měli podívat. S radostí konstatuji, že Libeňák funguje. Potom jsem nasedl do auta a odjel do Malešic, protože už mám několik týdnů chuť na bok choy (taková zelenina - dneska jsem si ji dal na večeři - mňam) a rau muong (taková skvělá vodní rostlinka s dutým stonkem a dlouhými listy - zítra bude na oběd) a navíc mi došla jasmínová rýže. Když už jsem tam byl, vzpomněl jsem si, že jsem se chtěl zeptat paní, u které kupuji vietnamské potraviny, jestli neví o nějakém učiteli vietnamštiny, na kterou jsem se pochopitelně od začátku léta ani nepodíval. Řekla, že její syn potřebuje pomoct s angličtinou a že mi na oplátku pomůže s vietnamštinou. Vyměnili jsme si číslo na mobil a můžeme začít. U šnečí polévky bun oc jsem se rozhodl, že dost bylo přemítání o tom, jestli mám doma vymalovat nebo ne. Vyrazil jsem tedy koupit barvy. Od návratu z New Yorku pořád povídám o tom, že provedu v bytě několik změn. Dostal jsem od našich starý rodinný jídelní stůl, potřebné přesuny nábytku jsem už provedl minulý týden, tak jsem si řekl, že vyhrnu rukávy a vymaluju aspoň obývák. Nejvíce času zabralo oblepit všechny lišty, zásuvky a barevné přechody a trefit a odzkoušet ten správný odstín. Pak už to byla hračka. První nátěr je hotový. Teď si dávám před spaním šíšu, foukám na mozol na pravé dlani, zítra dopoledne udělám druhý nátěr a uklidím ... a je vymalováno. :-)

Odpoledne jsem taky zažil menší dobrodružství, protože babičce vynechal startér. Usilovně jsem se snažil vzpomenout, jak se startuje klikou. Na to, že člověk nesmí podložit palec pod kliku, protože si ho jinak zlomí, jsem naštěstí nezapomněl. Už mi ale nějak ušlo, že se po otočení musí klika okamžitě vytáhnout. Takže se mi roztočila v rukou rychlostí motoru, trošku mi posekala prsty, ale nastartovali jsme. :-) Když jsem doma vyložil barvy a vezl auto do garáže, už jsme zase startovali pěkně moderně, elektricky.

Archiv blogu