Přichází jaro, potvory vylejzají z děr. Párkrát se k nám dostala do bytu myš. Našel jsem díru u trubek, ucpal jsem ji starým tričkem a od té doby se nevrátila. Dneska jsem ale našel v kuchyni hnusnýho velkýho švába. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Hned zítra půjdu nakoupit desinsekci. Se šváby jsem se na cestách setkal mnohokrát - jednou v Kapském městě jeden spadl ségře do kafe a málem ho pozřela. V Egyptě jsme museli nechávat v noci rozsvíceno a zavazovat si oči, protože ty svině kousaly. Při cestování jsem ochoten s nimi bojovat, ale nějak jsem nebyl připraven na to, že s nimi třeba budeme bojovat pravidelněji. Kamarádka s East Village nám říkala, že musí pravidelně vystříkávat kuchyň a nikdy nenechat žádné potraviny na vzduchu, jinak se rozmnožej. Jsou i v SoHo - před čtrnácti dny jsme našli jedno ve škvíře na horním víku monitoru a dva na záchodě. Jestli máte někdo zkušenosti nebo zaručené recepty, jak se těch bestií zbavit, dejte prosím vědět.

Na místním zpravodajském kanále zrovna vysílali diskusi se členy newyorského zastupitelstva, které údajně zvažuje rezoluci proti válce. Politická diskuse zuří. Jeden z novinářů se jednoho zastupitele zeptal, jestli se teda zastupitelstvo staví spíš na stranu Německa a Francie než Spojených států. Všichni se pozastavovali nad tím, jaká je to nefér otázka a že nesouhlasit se svou vládou nebo prezidentem přece není protivlastenecké. Minimálně ideologicky se to tady dost mele.

Ale z jiného soudku. Už delší dobu se zajímám o otázky multikulturní společnosti. Když jsem před lety New York poprvé navštívil, působil na mě vzorem etnicky integrovaného města. Postupně přicházím na to, že opravdu kosmopolitní jsou jenom určité třídy lidí a určité části určitých čtvrtí. Lidé všech ras v nich mluví standardní, tedy původně bílou, americkou angličtinou a většina z nich není původně z New Yorku. Kladu si otázku, do jaké míry se jedná o integraci a do jaké o asimilaci. Zatím jsem nenašel jednoznačnou odpoveď. Potom ale máte velké části, jako třeba Harlem nebo Spanish Harlem nebo Chinatown na Manhattanu a cast Williamsburgu v Brooklynu, Coney Island a další čtvrti, které většinou obývají lidé jednoho etnika, nebo přinejmenším jedné etnické skupiny. Anglicky mluví s "etnickým" přízvukem, i když je třeba angličtina jejich prvním jazykem, nebo přinejmenším jazykem, kterým mluví odmalička. Zachovávají si daleko více znaky a zvyky "původní" kultury - například v Harlemu je nepoměrně více kostelů než v jiných částech Manhattanu. V neděli dopoledne člověk vidí rodiny vyšvihnuté v "nedělním" oblečení na cestě do kostela - dámy v šatech, kloboucích, rukavičkách, na podpadcích. To se jinde ve městě nevidí.

Rasa je tady navýsost politické téma. I třeba v té zmíněné diskusi newyorského zastupitelstva zmínil jeden člověk (žid) že do války půjdou "naše děti." Afroameričan ihned podotknul, že hlavně "jejich" děti, protože podstatně více černochů než bělochů nemá peníze na univerzitu a tak vstoupí do armády, která jim školu zaplatí.