Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

neděle, května 30, 2004

Radošinské naivné divadlo

Právě jsem se vrátil z Bránického divadla, kde občas hostuje Radošinské naivné divadlo.  Pokaždé, když hrajou v Praze, jde nás na představení stále se rozrůstající tlupa pražských Slováků a spřízněných duší.  Tentokráte jsme šli v patnácti na "Generála,"  hru o Štefánikovi.  Na Radošincích miluji, že si dokáží dělat legraci ze všech, ale hlavně sami ze sebe... a navíc jinak než prostřednictvím "kameňáků" ... a navíc i z vlastních dějin.

Snad i vítr v ostříhaných vlasech

Rozhodl jsem se uskutečnit dalších ze svých snů. Už dlouho závistivě koukám po starých Feliciích (těch nádherných červených nebo modrých kabrioletech, které Škodovka vyráběla na začátku šedesátých let). Dokud jsem bydlel za Prahou nebo daleko od metra, potřeboval jsem spolehlivé auto na každodenní ježdění. Potom jsem se přestěhoval k metru, přestal auto potřebovat na běžný provoz a po pár měsících ho prodal. Po návratu jsem začal špekulovat, že by bylo fajn si občas vyjet za Prahu navštívit rodinu, kamarády nebo jen tak spočinout na nějakém krásném místě, kterých je kolem naší matičky přehršel.

Felinka mi zase začala vrtat hlavou. Nejprve jsem jen velice platonicky projížděl internet a narazil jsem na stránky člověka, který před pár lety koupil vrak a nechal si jej kompletně zrekonstruovat. Na těch stránkách byl odkaz na servis Auto Vašenda, který mu rekonstrukci dělal. Jejich stránky se mi moc líbily. Navíc k mé radosti nabízeli, že se s člověkem pojedou na případný vůz před koupí podívat, což jsem přivítal, protože já poznám nanejvýš, jestli auto dobře jezdí nebo ne a to ještě kdo ví jestli. Tak jsem jim napsal mail. Hned se ozvali, ať se zastavím na kus řeči, abych opravdu věděl, do čeho jdu.

Vyrazil jsem k nim ve čtvrtek. Vysvětlili mi různé možnosti, které v současnosti existují. Nakonec jsem zjistil, že vědí o jedné čtyřistapadesátce, což je předchůdce Felicie. Oproti Felicii má 450-ka pár vnějších i vnitřních rysů řešeno trošku jinak. Třeba má řadicí páku pod volantem, což je prostě super! Navíc se jich vyrobilo míň, takže jsou cennější. Mechanici auto viděli a je údajně ve výborném technickém stavu, takže bych si mohl zásadně zkrátit renovaci, která jinak trvá několik měsíců. Nabídli se, že tam se mnou zítra zajedou a jestli si s prodávajícím plácnu, vyzvednou auto odtahovkou příští pátek, převezou ho do servisu a zatímco budu 2 týdny hákovat v Bruselu a Lucemburku, zprovozní ho a udělají technickou. Menší defekt na laku bych potom řešil v zimě. Z jejich přístupu k věci jsem byl v kladném smyslu naprosto paf. Nechci to zakřiknout a chválit dne před večerem, ale jsem hodně natěšenej!

Tak mi všichni držte palce. O dalším průběhu budu pravidelně informovat. Mimochodem, kdybyste někdo věděli o pronájmu garáže buď na Vinohradech nebo někde u metra v Praze, hoďte mailík. V pondělí budu obvolávat velkokapacitní garáže, které mám v nejbližším okolí tři. Babička nemůže bydlet na ulici. :-)

Zkrátka, jestli se všechno podaří, tak se mi bude už letos v létě prohánět vítr v mém krátkém sestřihu.

Polsko

Od pondělí do středy jsem byl v Polsku na konferenci asociace evropských senátů. Druhý den nás vzali na výlet do Gdyně a Gdaňsku a provezli nás výcvikovou bojovou lodí Wodnik. Super zážitek. Vyfotil jsem se na pozadí ponorek, ve kterých nás bohužel nesvezli. Gdańsk je mimochodem kouzelné městečko s krásným (po válce opraveným) historickým středem. Moře, hory (no spíš krtince), pěkná architektura, milí lidi... Po Varšavě je to byla pastva pro oči.

Usazování

Tak se zase pomalu zabydluju doma. Pořídil jsem sazeničky máty a bazalky. Nakonec jsem se spokojil s italskou, protože jsem já trouba zapomněl v New Yorku koupit semínka thajské, která má trochu jinou chuť. Taky jsem se dozvěděl, že existují finančně dostupné bytové zavlažovací systémy. Jeden si pořídím, aby kytičky při mých častých výletech netrpěly.

Pořídil jsem ADSL, abych si nemučil nervy s vytáčeným spojením. Holt, po newyorském kabelu s 550 kbps se mi na vytáčených 40 jen těžko zvykalo. Naštěstí mám kamarády, kteří udělali důkladný průzkum trhu a doporučili firmu GTS, takže mi to ani neudělá díru do rozpočtu.

Na to konto jsem udělal průzkum internetových rádií a našel jsem stanici Echo Moskvy. Rusky mluvícím vřele doporučuji!

Po pěti letech odkladů jsem se konečně rozhodl nechat dodělat pár poliček do kuchyně, ať mám na co odkládat nakrájené suroviny.

Vyřídil jsem první várku administrativních záležitostí, které se mi tady nakupily. Ještě mě čeká pořídit nějakou kartotéku (mám rád takové ty staré, železné hrůznosti ze zaprášených archívů) a roztřídit a povyhazovat tuny papírů, které mi zatím leží ve skříni. Pořídil jsem scanner a budu se i jeho prostřednictvím snažit zredukovat stohy dokumentů na naprosté minimum. Na CD-ROMy se chytá míň prachu a jsou - pravda - přenosnější.

Dočetl jsem knihu "The Drama of the Gifted Child" od Alice Miller, kterážto se tímto vydává na turné po kamarádech. Opravdu dobré a poučné počtení. Pouštím se do druhé kapitoly "A People's History of the United States" od Howarda Zinna, kterou taky vřele doporučuji.

Pořídil jsem si šíšu (vodní dýmku), tak nemusím chodit bafat jenom do čajoven.

K další lekci vietnamštiny jsem se dosud nedostal, ale měl bych s tím pohnout. Dal jsem si totiž závazek, že se do Vietnamu nevrátím dokud se tam budu schopen domluvit. A plánoval jsem příští zimu... Tak uvidíme.

Archiv blogu