Instalace "Asylum"

Krucek po krucku jsme se obezretne sunuli po neopracovane podlaze do nitra tmaveho celestianskeho kostela. Ze tmy vystupovalo devet velkych filmovych platen, na kterych bezely pomale sekvence skupinek lidi provadejicich nejakou rytmickou mechanickou cinnost. Kuchari odnekud z jihovychodni Asie sedeli na konstrukci z kmenu stromu a pomalu trhali polystyrenove obaly na jidlo. Delnici v oranzovych vestach pomalu skladali vzorce z ostnatych dlazdic. Zeny z Indie pomalu eroticky otiraly prach z dlouhych krku drevenych volavek. Cernosi v depozitari bilych antickych soch vytahovali z naprsnich kapes cernych bund kriklave barevne panenky a staveli je na zem. Panenky se kolibavymi pohyby boku pomalu sunuly dopredu. Zeny buhvi odkud vysavacem cistily kameny mezi kaktusy. Jednou za nekolik minut vsichni ustali, zaber presel strihem na postavy sestavene do sboru, ktery zazpival jeden ton a vytvoril s ostatnimi sbory rozlozeny akord.

Nase oci si pomalu zvykaly na pritmi a zacaly rozeznavat obrysy sloupu, zdi a klenby. Z male okrouhle dirky v bedneni jednoho z oken pronikalo dovnitr slunce a vykreslilo doprostred podlahy mesic v uplnku. Kdyz jsem se k nemu postavil v urcitem uhlu, vznikl obraz strapate hlavy se svatozari uprostred zamracene nocni oblohy.
 


Kdyz jsme vysli ven, zacali jsme si o instalaci s Julii povidat. Zjistili jsme, ze na nas pusobila na oba uplne jinak a navic jsme se ani jeden netrefili do zameru umelce. Ja jsem v nem videl meditaci nebo dokonce trans vychazejici z rytmicky opakovane jednoduche cinnosti. Do tohoto stavu se clovek muze dostat mnoha ruznymi zpusoby. Kdyz se do nej dostane, jeho oci si zvyknou na pritmi a najednou vidi obrysy, ktere mu dosud zustavaly ukryty. Julie v dile videla to, ze travime zivot opakovanim nesmyslnych cinnosti, protoze se z jejich zajeti nedokazeme vyprostit. A zamer autora? Studovat stereotypy spojovane se skupinami uprchliku ruznych ras a zemi puvodu...

Zdravim z Avignonu bez hacku a carek

Se svou kamaradkou z New Yorku Julii jsme se domluvili, ze letos pojedeme do Avignonu na mezinarodni divadelni festival. Tak jsem vcera dorazil.... Krome oficialnich festivalovych predstaveni tady jeste probihaji stovky mimofestivalovych predstaveni a akci.

Vcera vecer jsme byli na takove zvlastni multimedialni poulicni akci nazvane KompleXKapharnauM, ktera zacinala na jednom namesti asi pul kilometru od historickeho mesta, do ktereho se potom ubirala pruvodem. Z nekolika mensich vozu promitali na pruceli domu fotografie a videozaznamy obyvatel Avignonu. K tomu stridave hrala hudba, stridave bezely rozhovory z videozaznamu, pripadne nekdo pronasel socialne uvedomele komentare. Asi dvakrat spustili maly ohnostroj. Byla to velmi zajimava podivana. Lide vykukovali jen tak ve spodnim pradle z oken domu, na jejichz pruceli promitali jine lidi.

Pruvod v historickem centru mi trochu pripomnel nocni "stezky odvahy" z dob pionyrskych taboru.

Tematicky se produkce zabyvala socialnimi problemy velkomest a izolovanosti jejich obyvatel. Prislo mi zajimave ... az dialekticke, ze ucinkujici popisovali a kritizovali velkomestskou izolovanost pomoci prostredku, ktere k ni prispivaji: televize, hluk, dav, atd.

Co se politickych poselstvi tyce, prislo mi to jako kazani konvertitum z ust lidi, kteri uz problemy, o kterych kazou, netrpi. Ale jinak to byl vizualne urcite zajimavy experiment ... a zazitek.

V teto chvili leje jako z konve, tak jsme si nasli internetovou kavarnu, hledame Julii zpatecni letenku do New Yorku a vyrizujeme par dalsich zalezitosti. Zitra bychom chteli vyrazit vlakem k mori, jestli nebude prset.