Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

neděle, července 01, 2007

Já vím...

že sem poslední dobou vůbec nepíšu. Od ledna probíhaly poslední fáze rekonstrukce Újezda, pak jsme se postupně zabydlovali, začali dodělávat věci, které byly nad rámec kontraktu se stavební společností a do toho hodně pracuju. Pořád jsem ještě nevychytal souběžný provoz dvou domácností, takže často na Vinohradech potřebuju něco, co mám v Újezdě a naopak. Ale ono se to časem setřepe a dostanu se zase k blogu i podcastům.

Tak jen pár maličkostí.

Sedím onehda v kuchyni a najednou slyším v dálce krávy. Možná si říkáte - vesnice. Ale náš dům je na návsi a nejbližší zemědělské družstvo je pěkných pár kilometrů daleko. Utíkám k oknu, jestli někomu neutekly. Nic. Sedám zpět k počítači a zase slyším bučení. Po nějaké době jsem zjistil, že tyto zvuky vydává náš nový mrazák, když začíná mrazit. Zatím jsem neměl dost trpělivosti sedět s mikrofonem a čekat až zabučí, takže to budu muset nechat vaší fantazii. Psal jsem o tom e-mail kamarádovi a ten mi odepsal, že to je třeba nějaká sofistikovaná funkce a že mám vyzkoušet vytáhnout kuře... třeba začne mrazák kdákat.

Jinak vesele bují život v našem "ekologickém" jezírku. Voda je čistá - vidíme až na dno (hloubka přes dva metry) - ale studená. Já jsem se koupal jenom jednou, ale psi tam jsou v jednom kuse. V čistící části se pomalu rozrůstají vodní rostliny, které jsme tam nechali zasadit, a množí se i fauna. Kromě vodních hlemýžďů a karase Wandy, které tam zanesla ruka zahradníkova, máme mraky čolků a mloků, vodních brouků (zde vidíte rozsah mých biologických znalostí), několik párů vážek a užovku Nagini. Chystáme se tam nasadit jednoho tostolopika, kterýžto má milovat řasy.

Jednou z věcí, kterou jsme ještě nepořídili, jsou sítě do dveří proti hmyzu. Komáři tady sice naštěstí nejsou, ale po nělika bzučivých brzkých ránech se ze mě stal zarputilý lovec much. Dopracoval jsem se do fáze, kdy je složenýma novinama většinou dostanu na první pokus. V našich psech to ale vyvolalo zjevně traumatické vzpomínky na rané fáze své výchovy. Jakmile vytáhnu noviny, prchají do naší ložnice a zalezou pod peřinu. Nebo se schovají za květináče jako Picasso na fotce na flickru.

Archiv blogu