Zprávy z médií

Dnes jsem v médiích zaznamenal tři věci, které mne zaujaly.

Prvním byl rozhovor Marthy Stewart s Barbarou Walters ve zpravodajském pořadu 20/20 stanice ABC. Martha Stewart je, pro ty z Vás, kteří ji neznají, jedním ze zosobnění amerického snu se všemi pozitivními i negativními stránkami. Z majitelky malé cateringové firmy, kterou založila s kamarádkou na malém městě v New Jersey se přes několikaletou kariéru na Wall Street propracovala k majitelce obrovského impéria v oblasti "domácnosti." Uvádí televizní pořad typu "domácí štěstí pro bohaté," má několik časopisů, sortiment produktů prodávaných v síti K-Mart a obrovskou internetovou stránku. Její čistá účetní hodnota byla kolem miliardy dolarů. Před nějakou dobou prodala den před tím, než vyšly najevo zprávy o odmítnutí žádosti o uznání prototypu na lék proti rakovině americkou obdobu SÚKLu, akcie výrobce v hodnotě 40,000 dolarů, což je malý plivanec v moři jejích statků. Znala generálního ředitele té firmy a jeho asistent jí v den prodeje neprozřetelně prozradil, že jeho šéf prodal své akcie. Šéf za to v současnosti sedí v base. Martha Stewart byla obviněna z toho, že se snažila zničit důkazy, které by ji mohly usvědčit ze zneužívání neveřejných obchodních informací. Je z toho tady obrovský skandál. Akcie její společnosti šly do pr..., ona přišla o půlku majetku, ale to není nejdůležitější, protože jí určitě zůstalo dost. Problém je v tom, že jedním šmahem přišlo o obrovský majetek spousta lidí, kteří do akcií její společnosti investovali. Připadne mi absurdní, že by žena, která vybudovala miliardovou firmu tratila čas vymýšlením, jak ušetřit 40 000 dolarů a riskovala tím svobodu, což po letech na Wall Street samozřejmě musela vědět. Je docela možné, že to bylo tak, že prostě učinila jedno z tisíce rychlých instinktivních obchodních rozhodnutí, které ředitel tak velké firmy musí činit každý den. Pak se možná lekla, když praskla celá bublina kolem ředitele inkriminované společnosti a zbytek se ukáže u soudu. Myslím, že celá věc má hluboký "pohlavní" podtext. Média a možná i soudní systém se dost možná nemůžou dočkat toho, až ženu, která si postavila svou značku na tom, že je úspěšná, ale přitom dobrá ženuška, dostane na zadek. Mimochodem, v inkriminovaný den byly prodány tisíce akcií oné firmy. Přestože je mi Martha Stewart tím, co zosobňuje, výrazně nesympatická a přestože nejsem zdaleka tak naivní, abych věřil všemu, co říká v televizním rozhovoru, musím říct, že jsem dnes byl na její straně.

Z jiného soudku. Druhou záležitostí bylo z mého pohledu naprosto neodpustitelné novinářské faux-pas téže stanice, která ve sledované zpravodajské relaci odvysílala zprávu, že Al Qaeda možná plánuje další útok na USA s využitím dopravních letadel, načež v zápětí řekli, že tato zpráva pochází od jediného zdroje ze zahraničí a nebyla potvrzena z jiného nezávislého zdroje. Neuvěřitelné!!! Jedním ze základních pravidel novinářské etiky je nezveřejňovat zprávy, které nebyly podepřeny alespoň dvěma nezávislými zdroji. Tohle je prachsprosté šíření poplašné zprávy a ABC by za to měli napařit pokutu, až by se ohli přes své nenažrané hamižné břicho. Polovině truhlíků totiž zůstane trčet v paměti pouze první část zprávy, což přidá na notně ochablé legitimitě Bushova válečného tažení. Jsem nasraný!

Třetí věc se týká zajímavého rozhovoru v pořadu Charlie Rose (rozhovory se známými lidmi ve 23 hodin). Dnes byli jeho hosty protagonisté filmu Love, Actually, který se sice zhlédnout nechystám, nicméně herečka Emma Thompson řekla zajímavou věc. A to, že velikou tragédií po 11. září byla promrhaná šance změnit svět k lepšímu. Říkal jsem si, že trefila hřebíček na hlavičku. Myslím, že v určitém pohledu je tato promrhaná šance ještě tragičtější než oběti ve World Trade Center a následné dopady na hospodářství města New York. Je to totiž ztráta globální a objektivním způsobem asi nekvantifikovatelná. Další zajímavá věc, která v tom pořadu zazněla: je škoda, že Tony Blair vyplácal zahraničně-politické karty na válku v Iráku. Po rozsáhlé zahraničněpolitické akci většinou voliči obrací pozornost k domácím problémům a nechtějí vidět další zásadní snahy v zahraničí. V pořadu zaznělo, že by byli raději, kdyby se Tony Blair vepsal do zahraniční politiky bojem s AIDS nebo chudobou v Africe a ne válkou v Iráku. Souhlasím.

Závěr: když se tady člověk dívá na televizi, jde spát s hořkou slinou na jazyku. A ta hořká slina není z nikotinové žvýkačky.

Výročí

Před pěti lety 7. listopadu jsem se poprvé v New Yorku setkal s Hoangem. Oslavili jsme to dnes pěknou večeří v restauraci The Place. Příští týden jdeme na hru "I'm my own wife," která má být úžasná a moc se na ni těším.