Velmi zajímavá hádanková hra

Jestli umíte anglicky, máte rádi hádanky a máte spoustu času, klikněte sem.

Svět po e-learningu

Po pár měsících přešlapování jsem se včera rozhodl opustit svého zaměstnavatele a živit se i v New Yorku plně překlady a tlumočením. Za rok jsem se ve firmě naučil hodně věcí, s nimiž bych se při tlumočení nebo překladu nedostal do styku. Byla to určitě obohacující zkušenost a vůbec jí nelituju. Hlavní háček byl v tom, že jsem záhy přišel na to, že se naše představy o vedení a rozvoji firmy nekamarádí a kamarádit nebudou. Jsem holt člověk, který dlouhodobě nevydrží spokojeně vykonávat vizi někoho jiného, pokud s ní nejsem intelektuálně a emocionálně sladěn. Na druhou stranu to byl bolestný krok, protože lidi ve vedení firmy i řadové pracovníky mám osobně velmi rád a záleží mi na nich. Naštěstí se to obešlo bez oboustranného hněvu a scén – lidé tady chápou, že člověk chce a má jít za svým snem a jsou ochotni přijmout, že v tom snu nebudou hrát hlavní roli.

Po práci jsem měl sraz s Hoangem a naší kamarádkou Angelikou. Byl jsem po perném dni pěkně vystresovaný, tak jsem se prošel ze SoHo do East Village pěšky. Zašli jsme na večeři to klidné tibetské restaurace (vzpomněl jsem si tam na svého oblíbeného hradčanského Malého Buddhu) a potom vykročení z další křižovatky na mé cestě oslavili v japonském baru.



Zítra odlítám na měsíc domů, tak trošku bilancuju uběhlý rok. Mám za sebou zatím nejdelší pobyt mimo domov a jsem zvědavý, v jaké perspektivě uvidím doma Prahu a New York. Poprvé v životě jsem strávil relativně delší období v zaměstnání a ne na volné noze – byla to tvrdá zkouška; naučil jsem se, že to zvládnu, když bude potřeba, ale že mi to není vlastní. Poprvé žiju s partnerem ve společné domácnosti – není to lehké, ale je to lehčí, než jsem očekával. Poprvé žiju ve čtvrti, v níž je drtivá většina obyvatelstva jiné rasy, přičemž rasa je tady dosti politická záležitost – tohle je naprosto neocenitelná zkušenost. Zatímco v Praze jsem po jedenácti letech na tlumočnickém trhu velmi dobře etablovaný, tady začínám úplně od nuly a musel jsem párkrát přijmout zakázky, nad kterými bych v Praze ohrnul nos – spadnout z oblak bylo dost nepříjemné, ale myslím navýsost užitečné. Cítím, že jsem postoupil o další píď v boji se strachem z nejistoty: myslím, že před pár lety bych v současné – vlastně minulé – práci zůstal kvůli penězům a neustále si stěžoval, jak mě to prudí. New York tlačí člověka k tomu, aby se přestal bát riskovat. V New Yorku je velmi silná koncentrace individualistů, kteří tady setrvávají přes nepohodlnost místního života, protože sem přišli realizovat svůj sen. Třeba se jim nikdy nesplní, ale minimálně se o to snaží – vážím si lidí, kteří roky a roky nastavují tvář neúspěchu či minimálně jeho možnosti. Začínám se tady učit něco, k čemu jsem se v Praze z různých důvodů nedopracoval: nedívat se na lidi optikou toho, co v současnosti dělají a jak jsou v současnosti úspěšní, ale spíš oceňovat jejich vizi, to, jak se jejich vize vyvíjí a jak rostou jako lidské osobnosti. V Praze jsem tyhle věci vnímal trošku jako fráze. Tady začínám cítit jejich obsah.