Kde tohle všechno začalo...
Za cíl své narozeninové cesty jsme si zvolili starý Provincetown, kde v roce 1620 zakotvila Mayflower se stovkou prvních Američanů nebo prvních kolonizátorů, podle toho jak se na celou věc díváte. Po menších střetech s místním obyvatelstvem si tady založili osadu a postupně začali obsazovat zbytek kontinentu.
I když jsem ve svém životě navštívil spoustu míst, která připadají přinejmenším mému subjektivnímu oku krásnější, současný Provincetown je jedinečný svými několika tvářemi: je to malé rybářské město s historickou architekturou, pěknými plážemi, písečnými dunami, blatisky a na svou malou rozlohu nebývalým kulturním životem, kvalitou restaurací a strukturou obyvatelstva.
Už sto let se sem uchylují - na víkendy, na léto a postupně i natrvalo lidé z velkiých měst - umělci a ... gayové a lesbičky..
Už jsem myslím psal o tom, že velká americká města jsou rozparcelovaná - vedle několika kosmopolitních čtvrtí existuje celá řada čtvrtí, kde žijí převážně lidé, které něco spojuje - národnostní původ, příslušnost k jednomu odvětví ekonomiky, nebo třeba sexuální orientace.
Zpočátku mi tahle rozškatulkovanost dost vadila, ale postupně jsem si zvykl. Nejedná se o ghetta, protože nikdo nikoho nenutí, aby žil zrovna tam a ne jinde. Jde spíš o to, že vrána k vráně sedá ... a spousta lidí se cítí lépe, když jsou obklopeni sobě podobnými.
Provincetown byl gay městem i v době, kdy byli gayové v USA otevřeně pronásledováni,. Musím říct, že cítím obdiv k průkopnickému duchu, který velel svobodomyslné a vše neobvyklé a svérázné obdivující menšině vyhledat Provincetown, postupně se tady usazovat, vytvářet společenství a během několika desetiletí se stát většinou.
Zajímavé je, že Provincetown má dodneška jeden z nejsilnějších systémů přímé demokracie v USA. Každoročně tady probíhají městská sromáždění všech obyvatel, na kterých hlasováním rozhodují o nejdůležitějších záležitostech.
Provincetown se profiluje jako gay město i turisticky a nečiní to dvakrát střídmě- západní část městečka občas působí jako směsice zábavního nákupního parku s gay tematikou, skanzenu a nočního klubu.
V pondělí jsme se rozhodli objet Cape Cod a podívat se do ostatních malých měst. Naší první zastávkou bylo Wellfleet. U cesty jsme narazili na malou roztomilou kavárnu High Toss, kde jsme se na chvíli zastavili a dali jsme si kafe. Pokračovali jsme dále přes Eastham a Orleans do Chathamu - výstavní, ale maloměstsky nudné..
Na pozdní oběd jsme se nakonec vrátili do Provincetownu, protože Hoang chtěl raka v restauraci u vody a jinde než v Provincetownu jsme takové zařízení nenašli. Já jsem si dal smaženou tresku s hranolkami, protože se mi při pohledu na zaživa uvařeného raka rozplácnutéo na talíři bohužel zvedá žaludek. Je to zvláštní, protože krevetu zbaštím nevyloupanou i s tykadly /jako ve Vietnamu/ bez mrknutí oka, ale raka, byt' vypadá téměř naprosto stejně, bych nepozřel. Nejspíš je to tou velikostí - u malé krevety člověk tak nevnímá jednotlivé detaily - třeba ty odporné pavoučí nožičky. Je to subjektivní, samozřejmě. Hoang si velmi pochutnal.
Zrovna když jsme odjížděli z Provincetownu po pěti dnech deště začalo svítit sluníčko.
Cestou zpátky jsme si udělali malou zajížďku a stavili jsme se u syna jedné kamarádky a kolegyně v Bostonu.
Slibuju, že co nejdřív přeberu a dodám fotky. Dneska už to ale nebude, protože zítra musím brzo vstát a vrátit před začátkem pracovního dne auto.
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
středa, května 28, 2003
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)