Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

středa, května 28, 2003

Kde tohle všechno začalo...

Za cíl své narozeninové cesty jsme si zvolili starý Provincetown, kde v roce 1620 zakotvila Mayflower se stovkou prvních Američanů nebo prvních kolonizátorů, podle toho jak se na celou věc díváte. Po menších střetech s místním obyvatelstvem si tady založili osadu a postupně začali obsazovat zbytek kontinentu.

I když jsem ve svém životě navštívil spoustu míst, která připadají přinejmenším mému subjektivnímu oku krásnější, současný Provincetown je jedinečný svými několika tvářemi: je to malé rybářské město s historickou architekturou, pěknými plážemi, písečnými dunami, blatisky a na svou malou rozlohu nebývalým kulturním životem, kvalitou restaurací a strukturou obyvatelstva.

Už sto let se sem uchylují - na víkendy, na léto a postupně i natrvalo lidé z velkiých měst - umělci a ... gayové a lesbičky..

Už jsem myslím psal o tom, že velká americká města jsou rozparcelovaná - vedle několika kosmopolitních čtvrtí existuje celá řada čtvrtí, kde žijí převážně lidé, které něco spojuje - národnostní původ, příslušnost k jednomu odvětví ekonomiky, nebo třeba sexuální orientace.

Zpočátku mi tahle rozškatulkovanost dost vadila, ale postupně jsem si zvykl. Nejedná se o ghetta, protože nikdo nikoho nenutí, aby žil zrovna tam a ne jinde. Jde spíš o to, že vrána k vráně sedá ... a spousta lidí se cítí lépe, když jsou obklopeni sobě podobnými.

Provincetown byl gay městem i v době, kdy byli gayové v USA otevřeně pronásledováni,. Musím říct, že cítím obdiv k průkopnickému duchu, který velel svobodomyslné a vše neobvyklé a svérázné obdivující menšině vyhledat Provincetown, postupně se tady usazovat, vytvářet společenství a během několika desetiletí se stát většinou.

Zajímavé je, že Provincetown má dodneška jeden z nejsilnějších systémů přímé demokracie v USA. Každoročně tady probíhají městská sromáždění všech obyvatel, na kterých hlasováním rozhodují o nejdůležitějších záležitostech.

Provincetown se profiluje jako gay město i turisticky a nečiní to dvakrát střídmě- západní část městečka občas působí jako směsice zábavního nákupního parku s gay tematikou, skanzenu a nočního klubu.

V pondělí jsme se rozhodli objet Cape Cod a podívat se do ostatních malých měst. Naší první zastávkou bylo Wellfleet. U cesty jsme narazili na malou roztomilou kavárnu High Toss, kde jsme se na chvíli zastavili a dali jsme si kafe. Pokračovali jsme dále přes Eastham a Orleans do Chathamu - výstavní, ale maloměstsky nudné..

Na pozdní oběd jsme se nakonec vrátili do Provincetownu, protože Hoang chtěl raka v restauraci u vody a jinde než v Provincetownu jsme takové zařízení nenašli. Já jsem si dal smaženou tresku s hranolkami, protože se mi při pohledu na zaživa uvařeného raka rozplácnutéo na talíři bohužel zvedá žaludek. Je to zvláštní, protože krevetu zbaštím nevyloupanou i s tykadly /jako ve Vietnamu/ bez mrknutí oka, ale raka, byt' vypadá téměř naprosto stejně, bych nepozřel. Nejspíš je to tou velikostí - u malé krevety člověk tak nevnímá jednotlivé detaily - třeba ty odporné pavoučí nožičky. Je to subjektivní, samozřejmě. Hoang si velmi pochutnal.

Zrovna když jsme odjížděli z Provincetownu po pěti dnech deště začalo svítit sluníčko.

Cestou zpátky jsme si udělali malou zajížďku a stavili jsme se u syna jedné kamarádky a kolegyně v Bostonu.

Slibuju, že co nejdřív přeberu a dodám fotky. Dneska už to ale nebude, protože zítra musím brzo vstát a vrátit před začátkem pracovního dne auto.

Archiv blogu