Tak už se nám to všechno batolí a koulí čerstvě vyloupnutýma očkama. Pořád po malých kouscích a dost neohrabaně, ale přece. Žádný nezdar se neobejde bez hlasitého komentáře postiženého a případných náhodně přitlápnutých nebo zavalených.
Začal třetí týden a tak jsem si řekl, že by bylo dobré štěňata pomalu učit přilepšovat si i z něčeho jiného než jenom z mámina prsu. Udělal jsem jim trochu psího sunaru, namáčel do něho prst a přistrkoval jim ho k čumáku. Než se stačili zorientovat, Viki dala rázně najevo, že o krmení tady rozhoduje ona. Všechen sunar jim z misky bleskově snědla, vlezla za nimi do klece a nastavila cecky...
Na fenečku s maskou přes pravé oko, které jsme dříve říkali paní Pravá, se už přišla podívat budoucí panička a dala jí jméno Maruška.
Fenečku s maskou přes levé oko si už předběžně zamluvili jedni Albertovi známí, ale ještě se s konečnou platností nerozhodli a neřekli nám jméno, tak se pořád jmenuje paní Levá.
Potácejícímu pejskovi s levým černým očičkem, černým tahem štětce nad ním a baretem na pravé straně jsme začali říkat pan Picasso. Asi mu už to zůstane. Neprozraďte mu to, aby nezpychl, ale je to náš favorit a skoro určitě si ho necháme.
Největšímu pejskovi s černo-hnědou hlavou a bílou čárou mezi očima zatím říkáme Mates. Taky je už předběžně zadaný, ale uvidíme. Je to takový buclík, pořád se cpe, klade nášlapné miny obdivuhodných rozměrů a všechno hlasitě komentuje, jako ten prcek ve filmu S tebou mě baví svět.
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
čtvrtek, srpna 25, 2005
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)