Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

sobota, srpna 25, 2007

Pytlík na mouchy

Dneska byl u nás na návštěvě náš kamarád, který už žije druhý rok z pracovních důvodů v Izraeli. Jedli jsme na terase a jako vždycky se kolem nás začala rojit hejna much. Řekl jsem tak napůl omluvně, že musíme udělat průzkum na internetu a najít nějaké rostliny, které odpuzují hmyz (slyšel jsem třeba o chilli.) Kamarád mi řekl zvláštní věc. Když přijel do Izraele, všiml si, že skoro v každém podniku, který je otevřený směrem na ulici, visí u baru pět nebo šest průhledných igelitových pytlíků plných vody. Ptal se k čemu slouží a dozvěděl se, že k odpuzování much. A skutečně, žádné mouchy tam nebyly. Tak jsme si říkali, že to vyzkoušíme. Věřte tomu nebo ne, za pár minut byla velká většina much fuč. Dokonce jsem si všimnul několika, které přiletěly k terase a pak si to jakoby rozmyslely a letěly pryč. Zrovna před chvílí jsem to vygoogloval a o stejné věci psalo několik lidí z Austrálie a USA. Našel jsem několik hypotéz proč tomu tak je... Daleko více mě zajímá, jestli to bude fungovat dlouhodoběji i na český mouchy. Podám zprávu.

---

Nechali jsme otevřené okno a kotě se vrátilo za kamarády do divočiny. Bude mu tam líp.

Kočičí starosti


Kotě se včera celý den nehnulo zpoza skříně. Večer se přesunulo pod noční stolek. V noci mňoukalo u okna, tak jsem ho otevřel, ale zase zalezlo pod skříň a ráno tam ještě bylo. Celou dobu nic nejedlo, nepilo a následně ani nečůralo ani nekadilo. Celý den jsme mu nechali otevřená okna a misku s vodou a se žrádlem u klavíru. K večeru jsme jeli pomáhat kamarádovi do města přestěhovat pár věcí a říkali jsme si, že jestli se vrátíme a pořád bude zalezené a z misek nebude nic upité ani ujezené, budeme muset do něj vpravit trochu vody ať se mu to líbí nebo ne. Když jsme se vrátili, bylo půl misky žrádla pryč a kotě už tam nebylo. Když jsme přijížděli k domu, viděli jsme malou kočku utíkat přes naši příjezdovou cestičku, ale ve tmě nebylo vidět, jestli je to on/a. Nejspíš se vylekal/a přijíždějícího auta. Nicméně, zdá se, že je z nejhoršího venku. Tak jsem vysypal do misky zbytek sardinek a kočičího žrádla a položil to do oplocené zeleninové zahrady vedle domu, kam se psi nedostanou. Tak uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.

Archiv blogu