Kdybych byl Baudelaire...

Kdybych byl Baudelaire, napsal bych dnes báseň...

Co jsme to viděli to letní jitro boží,
vy moje lásko jediná?
Za plotem na igelitovém loži
ležela bídná mršina...

a mučil bych, jako klasik ve své básni, další generace středoškoláků.

Včera večer jsme šli už za tmy s Hoangem na večeři k jednomu kamarádovi a všimli jsme si, že se zpoza plotu prázdné parcely vedle našeho činžáku line vůně vskutku nelibá. Dnes dopoledne jsem se tam za světla šel kouknout a ... místo básně jsem volal městskou hygienu.

Nějaké hovado hodilo přes plot černý igelitový pytel, který se v současnosti nadýmá vlnami odporných červů, přes něž občas vykoukne zbytek packy, podle jejíhož vzhledu a tvaru pytle usuzuju, že patřila psovi. Zbytek popisu ponechám na Rimbaudovi, kterému se to povedlo velmi výstižně. I fotografie vás ušetřím. :-)

Na hygienu volal, jak jsem později zjistil, i majitel našeho činžáku, a dostalo se mu příslibu, že to tam vyčistí do 24 hodin. Tak snad nebudeme muset nad chudákem dlouho rozjímat.

Človek ale fantazii nezakáže a napadá ho, jaký zmetek to musel být, když mrtvého psa hodí v pytli sousedovi za plot. A co se tomu psovi asi stalo... A že kousek od nás bydlí ve squatu jeden člověk, který mě na jaře uváděl v šílenství tím, že své štěně pitbulla nechával uvázané u plotu tři metry od kapoty auta, na které seděl a klábosil se svými kumpány, zatímco štěně bez ustání štěkalo a kňučelo. A jak jsem si říkal, že z toho psa vyroste neurotik. A že jsem toho psa poslední dobou neviděl. A jestli bych kromě hygieny taky třeba neměl zavolat policajty...