Navrat do pritomnosti

Odpoledne jsme se vydali na predstaveni argentinske autorky zijici v Berline. Jmenovalo se "Return to the Present" a figurovalo v oficialni casti programu. Odesli jsme po prestavce, ze kterou jsme dekovali bozstvum. Prvni podezreni jsem pojal, kdyz mi Julie zacala cist text rozhovoru s autorkkou vytisteny v programu predstaveni - preintelektualizovana regurgitace na tema "zit v soucasne chvili." Nasledovalo multimedialni herecko-tanecni predstaveni, jehoz smysl mi uniknul a k jehoz emocim jsem nedosahl. Jedinym pozitivnim prvkem, ktery jsem nasel, byla fyzicka pritazlivost hercu. Kdyz vyhlasili prestavku, zeptal jsem se Julie - zbabele rusky, aby nikdo nerozumel - jestli se po prestavce vratime. Obratila oci v sloup. Kdyz jsme vysli z divadla ven, pronesla vetu, ktera shrnuje predstaveni lepe nez tenhle muj blabol: "Nerozumim podstate jedne veci. Ceho presne se dosahne, kdyz se do vysoke umelecke formy zanese nizka kultura?"

Rytmy a nalady

Julie je porad v newyorskem rytmu. Lita z jednoho predstaveni na druhe a nejradeji by sla jeste vecer po vsi slave parit. Ja jsem po pracovne a emocionalne velmi intenzivnim pulroce strasne unaveny. Po dvou predstavenich a prochazkach po meste o pulnoci padnu za vlast a spim jako zarezany do desiti.

Mimochodem, zrovna jsme rozebirali, v cem vezi skvela atmosfera tohoto festivalu. Prestoze je historicke jadro Avignonu dost male a musi tady byt tisice lidi, clovek nema pocit sklicujici prelidnenosti. Vsechno probiha tak stredomorsky pomalu a v pohode. V New Yorku by se na podobnem festivalu lide predhaneli v tom, kdo je vic "cool," zatimco tady si vice mene nikdo na nic nehraje.

Predevcirem jsme zcela nahodou objevili ulicku, kde probiha spousta predstaveni v neoficialni casti festivalu. Jmenuje se rue de Teinturiers. Po strane ji podteka potok, ktery je prerusovane premosten vchody do domu. V prizemi jsou vetsinou kavarny a restaurace. Velmi prijemne posezeni! V neoficialni casti probiha temer 500 predstaveni, takze je hodne propaguji. Po teto ulicce kazdou chvili projde nejaka zvlastni postavicka - nejzabavnejsi byl asi "bebe Charli" - dospely muz prevleceny za cite, ktery jezdil ve velkem kocarku vyrobenem z motokary, mluvil do mikrotofonu napojeneho na zvukove zarizeni, ktere mu zdetstovalo hlas a propagoval sve predstaveni nazvane "to fou or not to fou," neboli "to fuck or not to fuck."

Vecer na ulicich probiha spousta poulicnich predstaveni, takze jsem se nakonec vcera zabavil, i kdyz predstaveni, na ktere jsem se chystal, nevyslo...