Kilatiny

Day_191
Originally uploaded by Michal Ginter.

Dvacet dní budou mít štěňata až zítra, takže místo kulatin dostala dárek ke kilatinám: první z nich, pochopitelně Mates, dnes přesáhl magickou hranici jednoho kilogramu.

Všechna už začínají čile lozit, takže jsem vyrazil do obchodu, koupil malooké pletivo a spojovacími plastovými plátky na kabely ho připevnil ke šprušlím staré dětské ohrádky, kterou jsem minulý týden koupil na Libeňském ostrově. Tu jsem přikurtoval k boční straně výstavní klece, ve které zatím štěňata bydlela, a máme nové bydlení. Viki ho právě kolauduje. Přední dvířka jsou zatarasena do výšky, kterou štěňata nepřelezou ale Viki přeskočí. Boční vrátka jsou otevřena do ohrádka, takže můžou lézt do výběhu a postupně se učit čurat na jedno místo. Až se jim zoubky vyklubou ještě kousek více, zavěsím shora na špagát hračky, aby se prcci nenudili.

Krok sun krok

day 15 0011
Originally uploaded by Michal Ginter.

Tak už se nám to všechno batolí a koulí čerstvě vyloupnutýma očkama. Pořád po malých kouscích a dost neohrabaně, ale přece. Žádný nezdar se neobejde bez hlasitého komentáře postiženého a případných náhodně přitlápnutých nebo zavalených.

Začal třetí týden a tak jsem si řekl, že by bylo dobré štěňata pomalu učit přilepšovat si i z něčeho jiného než jenom z mámina prsu. Udělal jsem jim trochu psího sunaru, namáčel do něho prst a přistrkoval jim ho k čumáku. Než se stačili zorientovat, Viki dala rázně najevo, že o krmení tady rozhoduje ona. Všechen sunar jim z misky bleskově snědla, vlezla za nimi do klece a nastavila cecky...

Na fenečku s maskou přes pravé oko, které jsme dříve říkali paní Pravá, se už přišla podívat budoucí panička a dala jí jméno Maruška.

Fenečku s maskou přes levé oko si už předběžně zamluvili jedni Albertovi známí, ale ještě se s konečnou platností nerozhodli a neřekli nám jméno, tak se pořád jmenuje paní Levá.

Potácejícímu pejskovi s levým černým očičkem, černým tahem štětce nad ním a baretem na pravé straně jsme začali říkat pan Picasso. Asi mu už to zůstane. Neprozraďte mu to, aby nezpychl, ale je to náš favorit a skoro určitě si ho necháme.

Největšímu pejskovi s černo-hnědou hlavou a bílou čárou mezi očima zatím říkáme Mates. Taky je už předběžně zadaný, ale uvidíme. Je to takový buclík, pořád se cpe, klade nášlapné miny obdivuhodných rozměrů a všechno hlasitě komentuje, jako ten prcek ve filmu S tebou mě baví svět.

Od slov k praktickým krokům

nemusí být daleko. Dnes večer už se všichni čtyři prckové snaží zvedat na všechny čtyři a chodit. Pravda, mají trochu potíže zvednout svá nacpaná panděra. :-) Většinou se svalí už po dvou krocích, ale ty dva kroky jsou přece jenom první kroky a sledujeme je s patřičnou hrdostí. :-)

Super vychytávky na Googlu

Spoustě z Vás asi neříkám žádnou novinu, ale včera jsem kliknul na google na "more" a našel jsem tam spoustu super vychytávek.

Například tam jsou velmi podrobné satelitní mapy. Tady je naše ulice.

Taky se tam dají vyhledávat různé obrázky případně text v knihách nebo vědeckých časopisech.

Vřele doporučuju jejich desktop search i picasu. Picasa je dokonalý prohlížeč a jednoduchý editor fotek. Desktop search prohledává váš počítač stejným způsobem jako google prohledává internet.

veni, vidi, vici

day 9 0231
Originally uploaded by Michal Ginter.

Dnes ráno se prckům začala rozlepovat očička, takže si budu muset dávat větší pozor a nefotit s bleskem. Za pár dní by měli začít chodit, tak jim začátkem týdne pořídíme dětskou ohrádku, ať mají více průzkumného prostoru.

Charlie and the Chocolate Factory

Cestou k našim sedadlům jsem s radostí a možná i trochu úlevou zaznamenal a v zápětí i polohlasem poznamenal, že nejsme jediní infantilové v sále. Albert opáčil, že je na svou infantilnost hrdý.

Při reklamách na dvacet nových disneyovek jsem se rychle doprolétal výcucem z tisku, který si stahuju přes AvantGo do Palmtopu. Zahradil se v první analýze zamýšlí nad tím, že gesto Němcům bylo nesmyslné. Předpokládám, že sudentským... nečetl jsem to. Druhou analýzu [sic] Topolánka o tom, že sice máme socialistickou vládu ale sociálně neprostupný systém školství, jsem vypnul po pěti řádcích a uvědomil jsem si, proč chodím tak rád na filmy pro děti.

Podívaná začala.

Krásné výtvarné zpracování. Adaptaci literární přílohy nijak zásadně neposrali, tedy první úspěch. Inu, ponořil jsem se do příběhu jako prst do rozpuštěné čokolády. Byla sladká, hladká a hřála mě u srdíčka. Pravda, časem se tam objevilo pár hrudek a trochu mi podráždily hltan, který si už od Ameriky trochu odvyknul. Oni totiž nemohou nechat dobrý příběh jen tak ležet a běžet. Musejí jej aktualizovat a obohatit prvky reálného amerikanismu. Úžasně hrající Johny Depp alias Willy Wonka tedy vypadá, mluví a gestikuluje jako Michael Jackson. Pravda, podoba těch dvou příběhu je možná i trochu více než prvoplánová, ale to mě nemůže napadnout samotného. Musejí mi to naservírovat v celofánu. Když však člověk tenhle kousek vyplivne jako cvičená veverka shnilý ořech, zbytek bonboniéry chutná skvěle. A pokud mi nerozumíte, jděte se na to kouknout!

Návrat k předchozímu modelu

Tak jsme se museli vrátit k předchozímu modelu pelíšku. Viki si ve vlastní peřině lebedila - pravda, dříve se v noci směla zdržovat v naší posteli jenom před porodem, takže to asi brala jako nečekaný návrat ztracené výsady. Prcci se ale postupně nabažili svrchních vrstev pelíšku a začali prolézat otvorem kolem knoflíků dovnitř mezi deku a povlečení. Tam spokojeně usnuli, ale když dostali hlad, neuměli už se dostat zpět a velmi hlasitě spílali nekonečnému prostěradlu stojícímu v cestě k vytouženému cecku. Viki se je snažila vyhrabat ven, čímž je ale do deky ještě více zamotala. Nakonec musela do stupňujícího dramatu zasáhnout jako deus ex machina lidská ruka. Inu, stalo se to za noc několikrát a chudák Albert vypadal ráno jakoby slezl ze Záhořova lože.

Já to vím jenom z vyprávění, protože spím jako dřevo. První noci mě ještě kvičení budilo, ale myslím, že jsem si vypracoval odolnost, kterou pozoruju i u Viki. Štěňata si totiž rozšiřují slovník a neustále si ho procvičují. Ňafají, když se jim něco líbí. Mručí, když se probouzejí. Mrmlají, když vymlasknou jeden cecek a nenapadne je, že kousek dál je jiný a plný. Kvílejí, když jim něco zásadně vadí nebo se cítí ohrožena. Kromě kvílení Viki ostatní zvuky ignoruje a když při kojení spí, ani to s ní nehne.

Mimochodem, za mohutného kvílení jsem je dnes znovu zvážil. Podle literatury mají svou váhu zdvojnásobit během deseti dnů a jim se to podařilo už za pět. Svorně mají kolem 440 gramů. Tak snad nám nepřerostou přes hlavu...

Čtvrtý den

day 4 001
Originally uploaded by Michal Ginter.

Viki stále experimentuje s nejlepším uspořádáním a vystláním pelechu. Včera kolem půl jedné v noci ji popadla posedlá touha po generálním úklidu a začala za velmi nespokojeného pištění všech štěňat nejprve přehrabávat a vyhrabávat stávající deky. Potom vyskočila k nám do postele a z ní nahoru na klec. Asi deset minut skákala sem a tam. Ráno vylezla zase na naši postel a ukázala nám na naší peřině, jak si představuje, aby vypadal pelíšek. Tak jsme vytáhli starý povlak na peřinu, oblékli jsme do něho deku a dali ji do klece. Viki cvičení zopakovala, vyrobila pelech, štěňata do něho zalezla a všichni spokojeně ulehli.

Viki už začíná odbíhat, když štěňata usnou. Asi si potřebuje odpočinout. Některá stále chtějí spát co nejblíž mámě, ale jiná se odsunou na co nejvzdálenější místo klece a spí o samotě.

Taky už stále více reagují na naše ruce. Jeden pejsek mi dokonce začal cucat prst. Měli bychom začít vymýšlet jména...

Rostou...

Day 3
Originally uploaded by Michal Ginter.

Tak jsem dneska otesánky zvážil a přibrali skoro polovinu své váhy - z 220 gramů na 320. Menší tři dohnali tu obryni a jsou všichni více méně na stejné váze. Vikince ale dávají dost zabrat. Dneska ráno jsem si všimnul, že má hodně poškrábané okolí bradavek, tak jsem musel štěňatům ostříhat špičky drápků. Byl to celkem náročný úkon, protože sebou hrozně házela a drápky jsou opravdu miniaturní. Nakonec jsem si počkal až usnou, jedno po druhém jsem je bral do dlaně a kleštičkama zkrátil drápky alespoň na předních nohách. Viki navíc měla večer trochu teplotu, hodně rychle dýchala a pořád se objevuje hlenovitý výtok z dělohy. Vystrašil jsem se, ale veterinář mě ubezpečil, že se zbytky krve a placent mohou vylučovat až 14 dní a že pokud výtok nezapáchá nebo není zelený a teplota nestoupne ke čtyřicítce, je to v pořádku. Viki měla taky trochu průjem, tak jsem jí dal živočišné uhlí, několikrát za den na cecíky vlažný heřmánkový obklad a když chce tak i trochu Reiki a teď už vypadá, že je jí líp. Když jí dávám vodu v malé misce pod nos, tak i víc pije a pročišťuje se. Když potřebuje jít na záchod, tak si řekne a rychle vyběhne před dům. Občas, když štěňata spí, i vyleze z pelechu a nechá je chvilku samotné. Ale zatím je to zaměstnání na plný úvazek.

Druhý den

day 2 00311
Originally uploaded by Michal Ginter.

Viki je pořád trochu úzkostlivá a roztěkaná, ale role matky jí zjevně vyhovuje. Ven ještě odmítá jít, ale když se šla ráno vyčurat do kuchyně, :-) dokonce se bez vrčení pozdravila s Hynkem. Vypadá to, že všechny placenty už jsou strávené a vrácené přírodě (respektive naší podlaze) ... díky bohům, protože něco tak smradlavého jsem ještě nezažil. Na Čáslavské máme kromě Vikinčiných spojených mlékáren ještě velkovyvařovnu a prádelnu. Štěňata pijou jako malí otesánci a samozřejmě také produkují obrovskou spoustu miniaturních druhotných surovin, které se plenkového obalu termoforů drží - inu - jako hovno gatí a Viki je nestačí všechny čistit. Viki se na misku vrhá čtyřikrát denně jako hladový umělec a za den sežere skoro kilo masa. Odpoledne se chystám štěňata zvážit. Jeden z kluků už v očekávání kontroly dokonce buduje prsní svalstvo - zvedá packama maminčina prsa.

Už je to tady... 

Viki včera celý den pospávala. Štěňata se jí v břiše začala odpoledne hodně hýbat a zjevně jí to nebylo moc příjemné. Naši nám donesli večeři, abychom se nemuseli starat. Večer kolem desáté Viki vylezla teplota a začala rychle dýchat. Chovala se nervózně, přecházela z místa na místo, vyhledávala tmavé kouty, zahrabávala se na posteli do deky ... prostě bylo jasné, že se to blíží. Když se ještě o půlnoci nic nedělo, šel jsem na chvíli spát a Albert držel stráž. Střídal jsem ho asi ve tři a pořád nic. Střídavě spala a nervózně poposedávala na gauči. Kolem čtvrté se napila vody a hned ji vyzvracela. Za chvíli na to si zalezla do klece, kde už má asi dva týdny připravený pelíšek. Pořád zvracela. Chvíli po páté už jsem se chystal volat na veterinární pohotovost. Najednou zvedla zadeček a začala tlačit. Vzbudil jsem Alberta a když jsme přišli zpět do obýváku, trčela jí ven taková bílá bublina neprotrženého vaku. Uvnitř byla hlavička. Viki jen stála a oddechovala. Hladili jsme ji a chlácholili a já mezitím volal na veterinu. Než jsem vylíčil problém, Viki začala zase tlačit a za chvíli se vylouplo první štěně. Viselo za pupeční šňůru. Museli jsme jí pomoct, protrhnout vak a zaštípnout pupeční šňůru. Štěně hned začalo dýchat a vrtět se. Viki mezitím vytlačila placentu a trochu se uklidnila. Štěně jsme jí přiložili na struk a hned začalo pít. Viki ho olízala a zdálo se, že už je všechno v pořádku. Po dvaceti minutách přišlo další a to už se dralo na svět o poznání snadněji. Po zhruba půl hodině přišlo další a kolem sedmé poslední. U druhého a třetího se už Viki sama pokoušela překousnout pupeční šňůru. U čtvrtého nám to zase nechala, protože měla plný jazyk práce se štěňaty, která jí visela u struků. Na ultrazvuku viděli - jak jsem psal - jenom dvě, možná tři. Ten poslední se asi někam schoval. No, máme dva kluky a dvě holky. Viki má dobré mateřské instinkty - štěňata opečovává, kojí, čistí jazykem. Zatím je nechtěla od sebe moc pustit, leda tak na zvážení a kontrolu pupečních šňůr. Hynek jednou proklouznul a přiblížil se ke kleci a hned na něho začala zuřivě vrčet. Byl trochu vyšokovaný, ale stáhnul se. Teď vysedává u zavřených obývákových dveří a kroutí hlavou sem a tam, jakéže se to linou ven zvuky. Mezitím vyšel zbytek placent, takže budeme znovu převlíkat. :-)

Dýně a piškoty

Dneska ráno Vikině klesla teplota o 1 stupeň, což je podle literatury, veterináře i všech chovatelů psů, co je máme mezi známými, známkou blížícího se porodu.

Jak se štěňátka posouvají k východu, Vikina začíná stále více vypadat, jakoby spolkla dýni. Občas dýni hrbolatou; to když se štěňata protáhnou. Když leží na zádech a chce se obrátit, zápasí jako v Kafkově Proměně. Celý den leží na posteli a žalostně funí, ale jakmile se zvednu a jdu do kuchyně, obdivuhodně rychle seskočí, přivalí se na práh, sedne si a hypnotizuje skříňku s piškoty, předmětem své nehynoucí posedlosti.

Dříve dokázala sedět celé hodiny a střídavě se dívat na piškoty a na kohokoli, kdo se vyskytl v její blízkosti. Asi si někde přečetla, že se v ruštině na drogách sedí a ne lítá...

Staré gramofony

Nedávno jsem dostal po prarodičích dva staré gramofony TESLA NZC 142 a snažím se sehnat někoho, kdo by je uvedl do provozu. Jestli jste někdo čirou náhodou narazili na opraváře, který by si s tím uměl pohrát, dejte mi, moc prosím, vědět. Díky.