Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

pátek, prosince 26, 2003

Po vánocích

Po vánocích tady v Americe vesele pokračuje nakupovací horečka. Ceny ve výprodejích klesají po 25. prosinci ještě níže a vím o mnoha lidech, kteří na celé tohle komerční spiknutí vyzráli tím, že si kupují a dávají dárky až po vánocích.

Dalším specifickým zvykem je výměna dárků. Když vám tady někdo dá dárek, který vám nepřišel vhod, tak ho prostě můžete příští den vrátit v obchodě a vybrat si jiný. Nějak nevím, co bych k tomu dodal...
Muzikanti v metru

Pokaždé, když přesedám z dvojky na Q na Times Square, na peróně sedí stejný ázijec a hraje na elektronický saxofon Ave Maria. Ve všední dny jezdí kvéčko poměrně často, takže většinou slyším jenom jednu písničku, ale včera jezdilo metro podle svátečního jízdního řádu, takže jsme slyšeli delší eklektický recitál - Ave Maria, Oh Suzanna, Jingle Bells. Když jsme se o několik hodin později vraceli domů, vítala nás zase Ave Maria. Občas má na druhém perónu parťáka, se kterým hrajou přes koleje duet.

Na peróně dvojky zpívala černoška. Na velkém odpadkovém koši měla postavený malý kazeťák a vedle něj na zemi malý zesilovač napojený na mikrofon. Zpívala rockovou klasiku, tančila jako na jevišti a byla úžasná! Skvělý hlas, skvělé pohyby, výborné frázování. Někdy tady v metru slyší člověk muzikanty, kteří zpívají líp než hollywoodské hvězdy show businessu. Nekecám. V klobouku na zemi ale mají deset dolarů a ne sto miliónů. Je to nespravedlnost. Tak jsem bank zvýšil na jedenáct.

Archiv blogu