Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

pátek, srpna 24, 2007

Už lezou

V Brdech už rostou houby. Zatím žádná sláva, ale dneska už budeme mít ke grilovanému masu houbovou omáčku a máme na sušení asi půl košíku suchohřibů a praváků. Pravda, v loni jsme na stejném místě praváky skoro kosili a klouzky jsme tam nechávali jako "odpad."

Další (i když nejspíš dočasný) zvířecí přírůstek

Myju si takhle ráno hlavu a najednou slyším příšerný rámus. Psi štěkají jako zběsilí, Albert po nich ječí, prásknou dveře a zjeví se Albert s asi půlročním kotětem se zakrvácenou tlamičkou. Kouká na něho vyvalenýma očima a nedovolí, abych se k ní přiblížil. Až se Albert vydýchal, dozvěděl jsem se, co se stalo. Tady v okolí žije spousta polodivokých koček. Často je vídávám chodit přes zahradu. Někdy leží v hadry vycpané dutině v přístavku sousedovic baráku hned vedle našeho kompostu a provokujou naše psy, kteří se z nich můžou zbláznit. Dospělé kočky jim ale vždycky utečou. Tohle kotě se najednou objevilo u vnitřní strany našeho plotu a než se nadálo, vrhla se na něj naše smečka. Albertovi se ho naštěstí podařilo poměrně rychle z té mely vytáhnout, vzít do náruče a donést dovnitř. Hodil jsem na sebe kraťasy a triko a hned jsme jeli do vedlejší vesnice k veterinářce. Ta ho prohlídla, zjistila, že má jenom vyraženej zoubek (odtud ta krev v tlamičce,) který vytáhla. Kotě prohmatala a zdá se, že mu nic vážného není. Dostalo injekci na šok a my jsme ho v krabici donesli zpátky domů. Zalezlo v naší ložnici za skříň a celý den se odtud nehnulo. Asi mu bude chvíli trvat než se z toho leknutí vzpamatuje. Pak se uvidí, co s ním (nebo s ní - na veterině nás napadlo se zeptat až po ošetření a už jsme ho/ji nechtěli stresovat). Fotku hodím na flickr až vyleze zpoza skříně.

Archiv blogu