Inu, k registrovanému partnerství jenom krátce. Tedy: Konečně!... a ... Dobrý začátek! ... Hanba černokabátníkům! Apropos, mohli bychom na tom být daleko hůř, co se těch černokabátníků týče. U nás je s trochou nadsázky mohu považovat za exoty, kterým se díky politickému hokynaření umožněnému rozložením politických sil ve Sněmovně daří tvářit, že mají daleko větší váhu než by jim podle výsledků voleb příslušela. To chudáci naši severní sousedi! Tam v Poznani nedávno policie poměrně brutálně rozehnala nepovolenou (ano, tam takové věci mohou zakázat) demonstraci homosexuálů, kteří se chtěli zasadit za svá práva. To mě nepobavilo a přidal jsem se k protestní petici polskému velvyslanci. (pro zájemce - http://www.partnerstvi.cz/gll-dokumenty/2005-11-20-protest-net.phtml) Pobavil jsem se až dnes dopoledne, kdy jsem se od své polské lektorky, se kterou mám pravidelné hodiny konverzace, dozvěděl, že se ultrakonzervativní (slabé slovo) katolická rozhlasová stanice Radio Maryja, která je na polském venkově velmi vlivná a jako fenomén by si zasloužila dlouhou esej, pustila do boje s Harrym Potterem! Podíval jsem se na jejich internetové stránky a věru, rubrika “pedagog a psycholog radí” se zaskvěla článkem (odkaz tady: http://www.radiomaryja.pl/archiwum/porady/dane/01222002.htm), který se nese zhruba v tomto duchu: Harry Potter vyvolal mezi mládeží takovou odezvu, protože se odehrává ve světě magie a kouzel, která mládeži umožní odreagovat se od nudné všední reality. Bylo by v pořádku, kdyby kouzla sehrávala stejnou roli jako v pohádkách, které známe z dětství. Ta kouzla ale vypadají tak reálně, že si je náctiletí chtějí zažít na vlastní kůži. Jeden školák se vyjádřil, že by se chtěl naučit mučivé kouzlo, které by obrátil proti znesvářenému učiteli. A rodiče? Ti to bagatelizují, říkají, že se jedná o svět fantazie a vůbec nechápou, že kdyby černá magie neexistovala, Bůh by ji v Bibli tolikrát nezakazoval. Přehršel citátů z Bible. Následuje varování, že jestli se budeme i nadále chovat k černokněžnictví jako k výmyslu, můžeme se nám stát, že brzo děti nebudou číst Bibli ale Knihu kouzel. :-) Následuje výpověď školáka, který řekl, že věřil všemu, co se naučil v nedělní škole, dokud mu Harry Potter neukázal, že kouzla jsou něco, co se může naučit a může používat. Pak si uvědomil, že Bible je nuda. A nakonec vážně míněné varování z úst předsedy Mezinárodní asociace vymýtačů ďábla: “za horečkou potterománie se skrývá rukopis Krále Temnot, tedy Ďábla.” Ta bába, co to napsala, se dokonce honosí titulem Dr. :-) Inu, v tomto srovnání jsou zpomalení Švejci opravdu celkem terno!
pátek, prosince 23, 2005
středa, prosince 14, 2005
Brokeback Mountain
Na jaře se dostane do kin film Brokeback Mountain, který už měl v USA premiéru a kupodivu trhá všechny rekordy. Je to velmi smutný milostný příběh vycházející z krátké povídky Annie Proulx pro The New Yorker. Pokud si chcete poplakat už dopředu, tady je odkaz na tu povídku: http://www.newyorker.com/archive/content/articles/051212fr_archive01
neděle, prosince 11, 2005
Skvělá knížka, ale pod stromeček moc nedoporučuju
Právě jsem dočetl úžasně napsanou ale velmi ponurou knihu, kterou vřele doporučuju, ale raději si ji nechejte pro jinou příležitost než poklidné vánoční lenošení. Jmenuje se We Need to Talk About Kevin a napsala ji Lionel Shriver. V kostce: padesátiletá žena píše dopisy svému bývalému manželovi poté, co jejich šestnáctiletý syn zastřelil ve škole 9 spolužáků.
Udeřila zima
Vždycky jsem se v duchu posmíval lidem, kteří chodili do parku s oblečenými psy. Viki má ale za sebou druhé nachlazení a pořád hýká jako husa. Picasso odmítal chodit ven, jakmile se teplota přiblížila k bodu mrazu. Zatímco Viki a Hynek se zuřivě rozběhli ke dveřím, jakmile jsme si začali oblékat bundy a zachrastili vodítky, Picasso nereagoval ani na přivolání. Když jsme ho šli vyzvednout do pokoje, nadzvedl lenivě hlavu, mírně zakroutil ocasem a pohledem říkal: musím zase do té zimy? Vždyť se přece můžu vyčůrat na hadru na podlaze jako vždycky... Jakmile jsme vyšli před dům, zapřel se předníma a ostenativně se klepal jako osika. Inu, nakonec jsme podlehli a pořídili oblečky. Částečně na radu veterináře. Přece jenom přechod z vytopeného bytu do sychrava není pro malého hladkosrstého psa asi ani nic příjemného, ani nic zdravého. Inu, celkem jim to v té černé sluší, ne?
pátek, října 28, 2005
Novinky č. 2
Tento týden v pondělí nabylo právní moci stavební povolení. Hned tam naběhla zahradnická firma a v zápětí první pracovníci na zemní práce.
Dneska jsme se tam byli podívat na letmou inspekci. Plot je téměř postavený. Kamenná podlaha ve stáji je vykopaná téměř do pracovní hloubky, kameny jsou očištěné a na hromadě. Všechny dřeviny, které měly pryč, jsou vykácené, dřevo je nasekané ve stodole a větve nadrcené. Pár dolíků, které se měly vyrovnat, jsou zasypané a vyhlazené. Místa vysázení stromů a keřů jsou označená. Chystají se na výkop chodníku a příkopů pro nové přípojky plynu, elektřiny a vody, které se začnou příští týden pokládat. Mezitím čekáme v pondělí první nabídku stavební firmy a během týdne ještě další dvě. Počasí nám přeje, tak snad to ještě chvíli vydrží, aby se do zimy zvládlo to, co je třeba udělat před mrazy.
Dneska jsme se tam byli podívat na letmou inspekci. Plot je téměř postavený. Kamenná podlaha ve stáji je vykopaná téměř do pracovní hloubky, kameny jsou očištěné a na hromadě. Všechny dřeviny, které měly pryč, jsou vykácené, dřevo je nasekané ve stodole a větve nadrcené. Pár dolíků, které se měly vyrovnat, jsou zasypané a vyhlazené. Místa vysázení stromů a keřů jsou označená. Chystají se na výkop chodníku a příkopů pro nové přípojky plynu, elektřiny a vody, které se začnou příští týden pokládat. Mezitím čekáme v pondělí první nabídku stavební firmy a během týdne ještě další dvě. Počasí nám přeje, tak snad to ještě chvíli vydrží, aby se do zimy zvládlo to, co je třeba udělat před mrazy.
Novinky č. 1
Měli jsme plné ruce práce, takže jenom stručný přehled, co se u nás děje.
Maruška, Bělinka (dříve paní Levá) a Mates (dosud se nerozhodl, jestli bude slyšet na Matese nebo Jacka) už jsou všichni u nových páníčků. Bělinku potkáváme pravidelně, protože její noví tátové bydlejí pár bloků od nás. Před týdnem ji Albert potkal v parku na Parukářce. Hlásila se k nám a pořádně si vyhrála s Picassem. Viki ji hned začala vychovávat.
Picasso zůstal. Viki odstavování štěňat nechávala více méně bez povšimnutí. Nervózní byl jenom Picasso. Jak se mu vytráceli sourozenci, asi si taky myslel, že půjde do světa. Prvních pár dní se choval jako milius. Vzorně čurá na plenky na zemi - s loužičkami skoro vůbec nemusíme bojovat. Jenom se po pár dnech dobře začlenil do stávající demoliční čety. Až bude hotový Újezd, bude muset náš vinohradský byt podstoupit hloubkovou údržbu.
Picasso si libuje v extrémech vůní. Už dvakrát vlítnul do jezírka v Újezdě a smrděl - inu - jako kompost. Před týdnem si zase hrál v koupelně a zhodil na sebe lahvičku se zbytkem parfému Faconable. Voněl jako parfumérie, hrozně prskal a byl trošku přiopitý, jak si asi fetnul alkoholu. Hynek s Hedvikou se mu vyhýbali na sto honů. Nám voněl celkem hezky - jenom ho uložit mezi prádlo. :-) Už se tedy dvakrát musel koupat, což v tomto věku není ideální, ale nebylo zbytí. Naštěstí se mu velmi líbí fénování, takže nikdy nezůstal dlouho mokrý.
Maruška, Bělinka (dříve paní Levá) a Mates (dosud se nerozhodl, jestli bude slyšet na Matese nebo Jacka) už jsou všichni u nových páníčků. Bělinku potkáváme pravidelně, protože její noví tátové bydlejí pár bloků od nás. Před týdnem ji Albert potkal v parku na Parukářce. Hlásila se k nám a pořádně si vyhrála s Picassem. Viki ji hned začala vychovávat.
Picasso zůstal. Viki odstavování štěňat nechávala více méně bez povšimnutí. Nervózní byl jenom Picasso. Jak se mu vytráceli sourozenci, asi si taky myslel, že půjde do světa. Prvních pár dní se choval jako milius. Vzorně čurá na plenky na zemi - s loužičkami skoro vůbec nemusíme bojovat. Jenom se po pár dnech dobře začlenil do stávající demoliční čety. Až bude hotový Újezd, bude muset náš vinohradský byt podstoupit hloubkovou údržbu.
Picasso si libuje v extrémech vůní. Už dvakrát vlítnul do jezírka v Újezdě a smrděl - inu - jako kompost. Před týdnem si zase hrál v koupelně a zhodil na sebe lahvičku se zbytkem parfému Faconable. Voněl jako parfumérie, hrozně prskal a byl trošku přiopitý, jak si asi fetnul alkoholu. Hynek s Hedvikou se mu vyhýbali na sto honů. Nám voněl celkem hezky - jenom ho uložit mezi prádlo. :-) Už se tedy dvakrát musel koupat, což v tomto věku není ideální, ale nebylo zbytí. Naštěstí se mu velmi líbí fénování, takže nikdy nezůstal dlouho mokrý.
sobota, října 08, 2005
Vyšťavovací víkend
Od bouří před pár týdny se vždycky po příjezdu na statek setkáme se stejným pohledem. Pod jabloněmi je souvislá vrstva napadaných jablek. Původně jsme mysleli, že s nima nic nebudeme letos dělat. Potom jsme opatrně začali zkoumat, jestli v okolí existují nějaké moštovny. Nakonec jsme se rozhodli, že koupíme drtič a lis na ovoce a vyrobíme aspoň trošku džusu pro okamžitou spotřebu a do mrazničky. Dneska jsme zkoušeli první várku a chutnal naprosto fantasticky. S pasterizovaným moštem se to absolutně nedá srovnat. Zítra přijede naše kamarádka Alena a moji rodiče a uspořádáme moštovací odpoledne.
Když jsme lisovali jablíčka, krkavčí matka Vikina zavedla tři zbývající potomky k našemu jezírku ... ehm, zatím žabinci. Picasso tam samozřejmě vlítnul. Je holt vzornou kopií své matky, která ani ne v půl roce vlítla v zimě do napůl zamrzlého jezera ve Stromovce. Třesoucího se smrdutého Picassa jsme umyli v umyvadle teplou vodou, vysušili a zabalili do deky. Měli jsme dost strach, že se nachladí. Ale teď už spokojeně spí s ostatními doma v Praze v kleci.
Když jsme lisovali jablíčka, krkavčí matka Vikina zavedla tři zbývající potomky k našemu jezírku ... ehm, zatím žabinci. Picasso tam samozřejmě vlítnul. Je holt vzornou kopií své matky, která ani ne v půl roce vlítla v zimě do napůl zamrzlého jezera ve Stromovce. Třesoucího se smrdutého Picassa jsme umyli v umyvadle teplou vodou, vysušili a zabalili do deky. Měli jsme dost strach, že se nachladí. Ale teď už spokojeně spí s ostatními doma v Praze v kleci.
Nové domovy
Včera si přišla pro Marušku její nová panička Andulka. Marušku jsme vybavili plínkou, kterou jsme nejprve nechali v naší posteli a potom ji ještě intenzivně otřeli o Hedviku. Ať se jí první den méně stýská. Ráno jsme dostali SMS, že si Maruška celý večer hrála. Noví páníčci odolávali do jedné hodiny v noci a potom se k nim Maruška přestěhovala do postele.
Zítra se vydá do světa Matýsek. Paní levá ještě absolvuje v úterý druhé očkování a páníčci si přijdou ve středu.
Hedvika to zatím snáší velmi dobře. Včera se nijak nevzpouzela a chová se, jako by se nic nedělo.
Zítra se vydá do světa Matýsek. Paní levá ještě absolvuje v úterý druhé očkování a páníčci si přijdou ve středu.
Hedvika to zatím snáší velmi dobře. Včera se nijak nevzpouzela a chová se, jako by se nic nedělo.
pátek, září 09, 2005
Zvláštní chutě našich rozmazlenců
Poslední týden dělají Hynek a Viki hrozné móresy se žrádlem. Jeden den se jim něco uvaří. Sežerou to. Druhý den dostanou to samé a ohrnou nad tím nos. Asi vypozorovali, že my jíme každý den něco jiného a očekávají stejná práva.
Většinu si toho odnesl Albert, protože jsem byl od pondělka do včerejška ve Štrasburku. Mě stačil jenom den na to, abych po Viki začal řvát jako Růžičková kvůli králíkům.
Kdyby naše Viki ještě nekojila, tak jí nasypeme misku granulí a necháme je tam, dokud je do poslední nevyžere. Ona je ale dost tvrdohlavá a navíc špatně zpracovává vápník a už jednou musela na kalciovku, protože dostávala svalové křeče. Tak jsme zkoušeli různé finty, abychom do ní potřebnou dávku živin dostali. Například jsme zjistili, že někdy užírá štěňatům. Tak jsme do jejich misky dali víc a sežrala to. Podruhé to nezabralo. Tak krmení z ruky. To taky příště nezabralo. Tak piškoty...
Dneska ráno už jsem se rozčílil. Nasypal jsem do misky granule, nacpal do Viki pro jistotu koňskou dávku vápníkových tablet a odešel na pár hodin do města. Když jsem se vrátil, většina granulí byla sežraná. Radost mě ale přešla v momentě, když jsem zjistil, že jsem zapomněl zavřít dveře do ložnice. Ti dva pitomci mi vlezli do tašky, vytáhli platíčko nikotinových mikrotablet na odvykání kouření, rozkousali ho a několik jich s největší pravděpodobností sežrali. Naštěstí rozkousali ještě balíček normálních žvýkaček a notnou část toho všeho hned vyzvraceli (samozřejmě do naší postele). Ale nebyl jsem si jistý, jestli v nich něco nezůstalo. Hned jsem volal na veterinu. Náš veterinář řekl, že je třeba jim vyvolat zvracení - hořčicí nebo peroxidem. Hořčici jsme doma neměli, tak jsem do nich nalil pár lžic 3%-ího peroxidu a následující hodinu blili a blili až se vyblili z podoby. Když pookřáli, vrhli se na misky a žrali, až jim za ušima loupalo. Tak uvidíme, jak to půjde dál.
Většinu si toho odnesl Albert, protože jsem byl od pondělka do včerejška ve Štrasburku. Mě stačil jenom den na to, abych po Viki začal řvát jako Růžičková kvůli králíkům.
Kdyby naše Viki ještě nekojila, tak jí nasypeme misku granulí a necháme je tam, dokud je do poslední nevyžere. Ona je ale dost tvrdohlavá a navíc špatně zpracovává vápník a už jednou musela na kalciovku, protože dostávala svalové křeče. Tak jsme zkoušeli různé finty, abychom do ní potřebnou dávku živin dostali. Například jsme zjistili, že někdy užírá štěňatům. Tak jsme do jejich misky dali víc a sežrala to. Podruhé to nezabralo. Tak krmení z ruky. To taky příště nezabralo. Tak piškoty...
Dneska ráno už jsem se rozčílil. Nasypal jsem do misky granule, nacpal do Viki pro jistotu koňskou dávku vápníkových tablet a odešel na pár hodin do města. Když jsem se vrátil, většina granulí byla sežraná. Radost mě ale přešla v momentě, když jsem zjistil, že jsem zapomněl zavřít dveře do ložnice. Ti dva pitomci mi vlezli do tašky, vytáhli platíčko nikotinových mikrotablet na odvykání kouření, rozkousali ho a několik jich s největší pravděpodobností sežrali. Naštěstí rozkousali ještě balíček normálních žvýkaček a notnou část toho všeho hned vyzvraceli (samozřejmě do naší postele). Ale nebyl jsem si jistý, jestli v nich něco nezůstalo. Hned jsem volal na veterinu. Náš veterinář řekl, že je třeba jim vyvolat zvracení - hořčicí nebo peroxidem. Hořčici jsme doma neměli, tak jsem do nich nalil pár lžic 3%-ího peroxidu a následující hodinu blili a blili až se vyblili z podoby. Když pookřáli, vrhli se na misky a žrali, až jim za ušima loupalo. Tak uvidíme, jak to půjde dál.
čtvrtek, září 01, 2005
Smutné dopoledne
Je to jako z pohádky, kterou napsal Oscar Wilde. Princ a princezna se dlouhá léta protloukali životem a zdolávali jednu překážku za druhou. Když jim bylo kolem čtyřiceti, potkali se, zamilovali se a jestli neumřeli... a v tom je právě ten problém. Princezna dostala rakovinu, rok s ní bojovala a dneska jsem jí šel na pohřeb. Jmenovala se Marcela – jako moje máma.
Oblékl jsem si na pohřeb Albertovu košili. Je mi kapánek velká, ale pod sakem to není vidět. Chtěl jsem ji mít u sebe jako talisman. Vždyť při pohledu na čiré zoufalství člověka, který přišel o svou nejbližší osobu, se ti podlomí kolena.
Když si troufneš pustit druhou bytost hlouběji než kam sahají lidská slova, když máš odvahu záviset, prožiješ si ve chvíli, kdy se za rakví zatahuje opona možná obdobu toho, co jsi cítil jako kojenec, když od tebe poprvé odcházela matka, bez které jsi ještě nedokázal vnímat svět. Nepamatuješ si na to a nemáš pro to slova, ale víš, o čem to je... ten z nitra se deroucí neutišitelný preverbální výkřik.
Paní Madrigal z Maupinových „Tales of the City“ řekla, že s věkem ztráta není o nic lehčí, jen povědomější...
Oblékl jsem si na pohřeb Albertovu košili. Je mi kapánek velká, ale pod sakem to není vidět. Chtěl jsem ji mít u sebe jako talisman. Vždyť při pohledu na čiré zoufalství člověka, který přišel o svou nejbližší osobu, se ti podlomí kolena.
Když si troufneš pustit druhou bytost hlouběji než kam sahají lidská slova, když máš odvahu záviset, prožiješ si ve chvíli, kdy se za rakví zatahuje opona možná obdobu toho, co jsi cítil jako kojenec, když od tebe poprvé odcházela matka, bez které jsi ještě nedokázal vnímat svět. Nepamatuješ si na to a nemáš pro to slova, ale víš, o čem to je... ten z nitra se deroucí neutišitelný preverbální výkřik.
Paní Madrigal z Maupinových „Tales of the City“ řekla, že s věkem ztráta není o nic lehčí, jen povědomější...
pondělí, srpna 29, 2005
Kilatiny
Dvacet dní budou mít štěňata až zítra, takže místo kulatin dostala dárek ke kilatinám: první z nich, pochopitelně Mates, dnes přesáhl magickou hranici jednoho kilogramu.
Všechna už začínají čile lozit, takže jsem vyrazil do obchodu, koupil malooké pletivo a spojovacími plastovými plátky na kabely ho připevnil ke šprušlím staré dětské ohrádky, kterou jsem minulý týden koupil na Libeňském ostrově. Tu jsem přikurtoval k boční straně výstavní klece, ve které zatím štěňata bydlela, a máme nové bydlení. Viki ho právě kolauduje. Přední dvířka jsou zatarasena do výšky, kterou štěňata nepřelezou ale Viki přeskočí. Boční vrátka jsou otevřena do ohrádka, takže můžou lézt do výběhu a postupně se učit čurat na jedno místo. Až se jim zoubky vyklubou ještě kousek více, zavěsím shora na špagát hračky, aby se prcci nenudili.
Všechna už začínají čile lozit, takže jsem vyrazil do obchodu, koupil malooké pletivo a spojovacími plastovými plátky na kabely ho připevnil ke šprušlím staré dětské ohrádky, kterou jsem minulý týden koupil na Libeňském ostrově. Tu jsem přikurtoval k boční straně výstavní klece, ve které zatím štěňata bydlela, a máme nové bydlení. Viki ho právě kolauduje. Přední dvířka jsou zatarasena do výšky, kterou štěňata nepřelezou ale Viki přeskočí. Boční vrátka jsou otevřena do ohrádka, takže můžou lézt do výběhu a postupně se učit čurat na jedno místo. Až se jim zoubky vyklubou ještě kousek více, zavěsím shora na špagát hračky, aby se prcci nenudili.
čtvrtek, srpna 25, 2005
Krok sun krok
Tak už se nám to všechno batolí a koulí čerstvě vyloupnutýma očkama. Pořád po malých kouscích a dost neohrabaně, ale přece. Žádný nezdar se neobejde bez hlasitého komentáře postiženého a případných náhodně přitlápnutých nebo zavalených.
Začal třetí týden a tak jsem si řekl, že by bylo dobré štěňata pomalu učit přilepšovat si i z něčeho jiného než jenom z mámina prsu. Udělal jsem jim trochu psího sunaru, namáčel do něho prst a přistrkoval jim ho k čumáku. Než se stačili zorientovat, Viki dala rázně najevo, že o krmení tady rozhoduje ona. Všechen sunar jim z misky bleskově snědla, vlezla za nimi do klece a nastavila cecky...
Na fenečku s maskou přes pravé oko, které jsme dříve říkali paní Pravá, se už přišla podívat budoucí panička a dala jí jméno Maruška.
Fenečku s maskou přes levé oko si už předběžně zamluvili jedni Albertovi známí, ale ještě se s konečnou platností nerozhodli a neřekli nám jméno, tak se pořád jmenuje paní Levá.
Potácejícímu pejskovi s levým černým očičkem, černým tahem štětce nad ním a baretem na pravé straně jsme začali říkat pan Picasso. Asi mu už to zůstane. Neprozraďte mu to, aby nezpychl, ale je to náš favorit a skoro určitě si ho necháme.
Největšímu pejskovi s černo-hnědou hlavou a bílou čárou mezi očima zatím říkáme Mates. Taky je už předběžně zadaný, ale uvidíme. Je to takový buclík, pořád se cpe, klade nášlapné miny obdivuhodných rozměrů a všechno hlasitě komentuje, jako ten prcek ve filmu S tebou mě baví svět.
Začal třetí týden a tak jsem si řekl, že by bylo dobré štěňata pomalu učit přilepšovat si i z něčeho jiného než jenom z mámina prsu. Udělal jsem jim trochu psího sunaru, namáčel do něho prst a přistrkoval jim ho k čumáku. Než se stačili zorientovat, Viki dala rázně najevo, že o krmení tady rozhoduje ona. Všechen sunar jim z misky bleskově snědla, vlezla za nimi do klece a nastavila cecky...
Na fenečku s maskou přes pravé oko, které jsme dříve říkali paní Pravá, se už přišla podívat budoucí panička a dala jí jméno Maruška.
Fenečku s maskou přes levé oko si už předběžně zamluvili jedni Albertovi známí, ale ještě se s konečnou platností nerozhodli a neřekli nám jméno, tak se pořád jmenuje paní Levá.
Potácejícímu pejskovi s levým černým očičkem, černým tahem štětce nad ním a baretem na pravé straně jsme začali říkat pan Picasso. Asi mu už to zůstane. Neprozraďte mu to, aby nezpychl, ale je to náš favorit a skoro určitě si ho necháme.
Největšímu pejskovi s černo-hnědou hlavou a bílou čárou mezi očima zatím říkáme Mates. Taky je už předběžně zadaný, ale uvidíme. Je to takový buclík, pořád se cpe, klade nášlapné miny obdivuhodných rozměrů a všechno hlasitě komentuje, jako ten prcek ve filmu S tebou mě baví svět.
neděle, srpna 21, 2005
Od slov k praktickým krokům
nemusí být daleko. Dnes večer už se všichni čtyři prckové snaží zvedat na všechny čtyři a chodit. Pravda, mají trochu potíže zvednout svá nacpaná panděra. :-) Většinou se svalí už po dvou krocích, ale ty dva kroky jsou přece jenom první kroky a sledujeme je s patřičnou hrdostí. :-)
Super vychytávky na Googlu
Spoustě z Vás asi neříkám žádnou novinu, ale včera jsem kliknul na google na "more" a našel jsem tam spoustu super vychytávek.
Například tam jsou velmi podrobné satelitní mapy. Tady je naše ulice.
Taky se tam dají vyhledávat různé obrázky případně text v knihách nebo vědeckých časopisech.
Vřele doporučuju jejich desktop search i picasu. Picasa je dokonalý prohlížeč a jednoduchý editor fotek. Desktop search prohledává váš počítač stejným způsobem jako google prohledává internet.
Například tam jsou velmi podrobné satelitní mapy. Tady je naše ulice.
Taky se tam dají vyhledávat různé obrázky případně text v knihách nebo vědeckých časopisech.
Vřele doporučuju jejich desktop search i picasu. Picasa je dokonalý prohlížeč a jednoduchý editor fotek. Desktop search prohledává váš počítač stejným způsobem jako google prohledává internet.
veni, vidi, vici
Dnes ráno se prckům začala rozlepovat očička, takže si budu muset dávat větší pozor a nefotit s bleskem. Za pár dní by měli začít chodit, tak jim začátkem týdne pořídíme dětskou ohrádku, ať mají více průzkumného prostoru.
sobota, srpna 20, 2005
Charlie and the Chocolate Factory
Cestou k našim sedadlům jsem s radostí a možná i trochu úlevou zaznamenal a v zápětí i polohlasem poznamenal, že nejsme jediní infantilové v sále. Albert opáčil, že je na svou infantilnost hrdý.
Při reklamách na dvacet nových disneyovek jsem se rychle doprolétal výcucem z tisku, který si stahuju přes AvantGo do Palmtopu. Zahradil se v první analýze zamýšlí nad tím, že gesto Němcům bylo nesmyslné. Předpokládám, že sudentským... nečetl jsem to. Druhou analýzu [sic] Topolánka o tom, že sice máme socialistickou vládu ale sociálně neprostupný systém školství, jsem vypnul po pěti řádcích a uvědomil jsem si, proč chodím tak rád na filmy pro děti.
Podívaná začala.
Krásné výtvarné zpracování. Adaptaci literární přílohy nijak zásadně neposrali, tedy první úspěch. Inu, ponořil jsem se do příběhu jako prst do rozpuštěné čokolády. Byla sladká, hladká a hřála mě u srdíčka. Pravda, časem se tam objevilo pár hrudek a trochu mi podráždily hltan, který si už od Ameriky trochu odvyknul. Oni totiž nemohou nechat dobrý příběh jen tak ležet a běžet. Musejí jej aktualizovat a obohatit prvky reálného amerikanismu. Úžasně hrající Johny Depp alias Willy Wonka tedy vypadá, mluví a gestikuluje jako Michael Jackson. Pravda, podoba těch dvou příběhu je možná i trochu více než prvoplánová, ale to mě nemůže napadnout samotného. Musejí mi to naservírovat v celofánu. Když však člověk tenhle kousek vyplivne jako cvičená veverka shnilý ořech, zbytek bonboniéry chutná skvěle. A pokud mi nerozumíte, jděte se na to kouknout!
Při reklamách na dvacet nových disneyovek jsem se rychle doprolétal výcucem z tisku, který si stahuju přes AvantGo do Palmtopu. Zahradil se v první analýze zamýšlí nad tím, že gesto Němcům bylo nesmyslné. Předpokládám, že sudentským... nečetl jsem to. Druhou analýzu [sic] Topolánka o tom, že sice máme socialistickou vládu ale sociálně neprostupný systém školství, jsem vypnul po pěti řádcích a uvědomil jsem si, proč chodím tak rád na filmy pro děti.
Podívaná začala.
Krásné výtvarné zpracování. Adaptaci literární přílohy nijak zásadně neposrali, tedy první úspěch. Inu, ponořil jsem se do příběhu jako prst do rozpuštěné čokolády. Byla sladká, hladká a hřála mě u srdíčka. Pravda, časem se tam objevilo pár hrudek a trochu mi podráždily hltan, který si už od Ameriky trochu odvyknul. Oni totiž nemohou nechat dobrý příběh jen tak ležet a běžet. Musejí jej aktualizovat a obohatit prvky reálného amerikanismu. Úžasně hrající Johny Depp alias Willy Wonka tedy vypadá, mluví a gestikuluje jako Michael Jackson. Pravda, podoba těch dvou příběhu je možná i trochu více než prvoplánová, ale to mě nemůže napadnout samotného. Musejí mi to naservírovat v celofánu. Když však člověk tenhle kousek vyplivne jako cvičená veverka shnilý ořech, zbytek bonboniéry chutná skvěle. A pokud mi nerozumíte, jděte se na to kouknout!
pondělí, srpna 15, 2005
Návrat k předchozímu modelu
Tak jsme se museli vrátit k předchozímu modelu pelíšku. Viki si ve vlastní peřině lebedila - pravda, dříve se v noci směla zdržovat v naší posteli jenom před porodem, takže to asi brala jako nečekaný návrat ztracené výsady. Prcci se ale postupně nabažili svrchních vrstev pelíšku a začali prolézat otvorem kolem knoflíků dovnitř mezi deku a povlečení. Tam spokojeně usnuli, ale když dostali hlad, neuměli už se dostat zpět a velmi hlasitě spílali nekonečnému prostěradlu stojícímu v cestě k vytouženému cecku. Viki se je snažila vyhrabat ven, čímž je ale do deky ještě více zamotala. Nakonec musela do stupňujícího dramatu zasáhnout jako deus ex machina lidská ruka. Inu, stalo se to za noc několikrát a chudák Albert vypadal ráno jakoby slezl ze Záhořova lože.
Já to vím jenom z vyprávění, protože spím jako dřevo. První noci mě ještě kvičení budilo, ale myslím, že jsem si vypracoval odolnost, kterou pozoruju i u Viki. Štěňata si totiž rozšiřují slovník a neustále si ho procvičují. Ňafají, když se jim něco líbí. Mručí, když se probouzejí. Mrmlají, když vymlasknou jeden cecek a nenapadne je, že kousek dál je jiný a plný. Kvílejí, když jim něco zásadně vadí nebo se cítí ohrožena. Kromě kvílení Viki ostatní zvuky ignoruje a když při kojení spí, ani to s ní nehne.
Mimochodem, za mohutného kvílení jsem je dnes znovu zvážil. Podle literatury mají svou váhu zdvojnásobit během deseti dnů a jim se to podařilo už za pět. Svorně mají kolem 440 gramů. Tak snad nám nepřerostou přes hlavu...
Já to vím jenom z vyprávění, protože spím jako dřevo. První noci mě ještě kvičení budilo, ale myslím, že jsem si vypracoval odolnost, kterou pozoruju i u Viki. Štěňata si totiž rozšiřují slovník a neustále si ho procvičují. Ňafají, když se jim něco líbí. Mručí, když se probouzejí. Mrmlají, když vymlasknou jeden cecek a nenapadne je, že kousek dál je jiný a plný. Kvílejí, když jim něco zásadně vadí nebo se cítí ohrožena. Kromě kvílení Viki ostatní zvuky ignoruje a když při kojení spí, ani to s ní nehne.
Mimochodem, za mohutného kvílení jsem je dnes znovu zvážil. Podle literatury mají svou váhu zdvojnásobit během deseti dnů a jim se to podařilo už za pět. Svorně mají kolem 440 gramů. Tak snad nám nepřerostou přes hlavu...
sobota, srpna 13, 2005
Čtvrtý den
Viki stále experimentuje s nejlepším uspořádáním a vystláním pelechu. Včera kolem půl jedné v noci ji popadla posedlá touha po generálním úklidu a začala za velmi nespokojeného pištění všech štěňat nejprve přehrabávat a vyhrabávat stávající deky. Potom vyskočila k nám do postele a z ní nahoru na klec. Asi deset minut skákala sem a tam. Ráno vylezla zase na naši postel a ukázala nám na naší peřině, jak si představuje, aby vypadal pelíšek. Tak jsme vytáhli starý povlak na peřinu, oblékli jsme do něho deku a dali ji do klece. Viki cvičení zopakovala, vyrobila pelech, štěňata do něho zalezla a všichni spokojeně ulehli.
Viki už začíná odbíhat, když štěňata usnou. Asi si potřebuje odpočinout. Některá stále chtějí spát co nejblíž mámě, ale jiná se odsunou na co nejvzdálenější místo klece a spí o samotě.
Taky už stále více reagují na naše ruce. Jeden pejsek mi dokonce začal cucat prst. Měli bychom začít vymýšlet jména...
Viki už začíná odbíhat, když štěňata usnou. Asi si potřebuje odpočinout. Některá stále chtějí spát co nejblíž mámě, ale jiná se odsunou na co nejvzdálenější místo klece a spí o samotě.
Taky už stále více reagují na naše ruce. Jeden pejsek mi dokonce začal cucat prst. Měli bychom začít vymýšlet jména...
pátek, srpna 12, 2005
Rostou...
Tak jsem dneska otesánky zvážil a přibrali skoro polovinu své váhy - z 220 gramů na 320. Menší tři dohnali tu obryni a jsou všichni více méně na stejné váze. Vikince ale dávají dost zabrat. Dneska ráno jsem si všimnul, že má hodně poškrábané okolí bradavek, tak jsem musel štěňatům ostříhat špičky drápků. Byl to celkem náročný úkon, protože sebou hrozně házela a drápky jsou opravdu miniaturní. Nakonec jsem si počkal až usnou, jedno po druhém jsem je bral do dlaně a kleštičkama zkrátil drápky alespoň na předních nohách. Viki navíc měla večer trochu teplotu, hodně rychle dýchala a pořád se objevuje hlenovitý výtok z dělohy. Vystrašil jsem se, ale veterinář mě ubezpečil, že se zbytky krve a placent mohou vylučovat až 14 dní a že pokud výtok nezapáchá nebo není zelený a teplota nestoupne ke čtyřicítce, je to v pořádku. Viki měla taky trochu průjem, tak jsem jí dal živočišné uhlí, několikrát za den na cecíky vlažný heřmánkový obklad a když chce tak i trochu Reiki a teď už vypadá, že je jí líp. Když jí dávám vodu v malé misce pod nos, tak i víc pije a pročišťuje se. Když potřebuje jít na záchod, tak si řekne a rychle vyběhne před dům. Občas, když štěňata spí, i vyleze z pelechu a nechá je chvilku samotné. Ale zatím je to zaměstnání na plný úvazek.
čtvrtek, srpna 11, 2005
Druhý den
Viki je pořád trochu úzkostlivá a roztěkaná, ale role matky jí zjevně vyhovuje. Ven ještě odmítá jít, ale když se šla ráno vyčurat do kuchyně, :-) dokonce se bez vrčení pozdravila s Hynkem. Vypadá to, že všechny placenty už jsou strávené a vrácené přírodě (respektive naší podlaze) ... díky bohům, protože něco tak smradlavého jsem ještě nezažil. Na Čáslavské máme kromě Vikinčiných spojených mlékáren ještě velkovyvařovnu a prádelnu. Štěňata pijou jako malí otesánci a samozřejmě také produkují obrovskou spoustu miniaturních druhotných surovin, které se plenkového obalu termoforů drží - inu - jako hovno gatí a Viki je nestačí všechny čistit. Viki se na misku vrhá čtyřikrát denně jako hladový umělec a za den sežere skoro kilo masa. Odpoledne se chystám štěňata zvážit. Jeden z kluků už v očekávání kontroly dokonce buduje prsní svalstvo - zvedá packama maminčina prsa.
středa, srpna 10, 2005
Už je to tady...
Viki včera celý den pospávala. Štěňata se jí v břiše začala odpoledne hodně hýbat a zjevně jí to nebylo moc příjemné. Naši nám donesli večeři, abychom se nemuseli starat. Večer kolem desáté Viki vylezla teplota a začala rychle dýchat. Chovala se nervózně, přecházela z místa na místo, vyhledávala tmavé kouty, zahrabávala se na posteli do deky ... prostě bylo jasné, že se to blíží. Když se ještě o půlnoci nic nedělo, šel jsem na chvíli spát a Albert držel stráž. Střídal jsem ho asi ve tři a pořád nic. Střídavě spala a nervózně poposedávala na gauči. Kolem čtvrté se napila vody a hned ji vyzvracela. Za chvíli na to si zalezla do klece, kde už má asi dva týdny připravený pelíšek. Pořád zvracela. Chvíli po páté už jsem se chystal volat na veterinární pohotovost. Najednou zvedla zadeček a začala tlačit. Vzbudil jsem Alberta a když jsme přišli zpět do obýváku, trčela jí ven taková bílá bublina neprotrženého vaku. Uvnitř byla hlavička. Viki jen stála a oddechovala. Hladili jsme ji a chlácholili a já mezitím volal na veterinu. Než jsem vylíčil problém, Viki začala zase tlačit a za chvíli se vylouplo první štěně. Viselo za pupeční šňůru. Museli jsme jí pomoct, protrhnout vak a zaštípnout pupeční šňůru. Štěně hned začalo dýchat a vrtět se. Viki mezitím vytlačila placentu a trochu se uklidnila. Štěně jsme jí přiložili na struk a hned začalo pít. Viki ho olízala a zdálo se, že už je všechno v pořádku. Po dvaceti minutách přišlo další a to už se dralo na svět o poznání snadněji. Po zhruba půl hodině přišlo další a kolem sedmé poslední. U druhého a třetího se už Viki sama pokoušela překousnout pupeční šňůru. U čtvrtého nám to zase nechala, protože měla plný jazyk práce se štěňaty, která jí visela u struků. Na ultrazvuku viděli - jak jsem psal - jenom dvě, možná tři. Ten poslední se asi někam schoval. No, máme dva kluky a dvě holky. Viki má dobré mateřské instinkty - štěňata opečovává, kojí, čistí jazykem. Zatím je nechtěla od sebe moc pustit, leda tak na zvážení a kontrolu pupečních šňůr. Hynek jednou proklouznul a přiblížil se ke kleci a hned na něho začala zuřivě vrčet. Byl trochu vyšokovaný, ale stáhnul se. Teď vysedává u zavřených obývákových dveří a kroutí hlavou sem a tam, jakéže se to linou ven zvuky. Mezitím vyšel zbytek placent, takže budeme znovu převlíkat. :-)
úterý, srpna 09, 2005
Dýně a piškoty
Dneska ráno Vikině klesla teplota o 1 stupeň, což je podle literatury, veterináře i všech chovatelů psů, co je máme mezi známými, známkou blížícího se porodu.
Jak se štěňátka posouvají k východu, Vikina začíná stále více vypadat, jakoby spolkla dýni. Občas dýni hrbolatou; to když se štěňata protáhnou. Když leží na zádech a chce se obrátit, zápasí jako v Kafkově Proměně. Celý den leží na posteli a žalostně funí, ale jakmile se zvednu a jdu do kuchyně, obdivuhodně rychle seskočí, přivalí se na práh, sedne si a hypnotizuje skříňku s piškoty, předmětem své nehynoucí posedlosti.
Dříve dokázala sedět celé hodiny a střídavě se dívat na piškoty a na kohokoli, kdo se vyskytl v její blízkosti. Asi si někde přečetla, že se v ruštině na drogách sedí a ne lítá...
Jak se štěňátka posouvají k východu, Vikina začíná stále více vypadat, jakoby spolkla dýni. Občas dýni hrbolatou; to když se štěňata protáhnou. Když leží na zádech a chce se obrátit, zápasí jako v Kafkově Proměně. Celý den leží na posteli a žalostně funí, ale jakmile se zvednu a jdu do kuchyně, obdivuhodně rychle seskočí, přivalí se na práh, sedne si a hypnotizuje skříňku s piškoty, předmětem své nehynoucí posedlosti.
Dříve dokázala sedět celé hodiny a střídavě se dívat na piškoty a na kohokoli, kdo se vyskytl v její blízkosti. Asi si někde přečetla, že se v ruštině na drogách sedí a ne lítá...
úterý, srpna 02, 2005
Staré gramofony
Nedávno jsem dostal po prarodičích dva staré gramofony TESLA NZC 142 a snažím se sehnat někoho, kdo by je uvedl do provozu. Jestli jste někdo čirou náhodou narazili na opraváře, který by si s tím uměl pohrát, dejte mi, moc prosím, vědět. Díky.
pondělí, července 25, 2005
Už jsme za poločasem
Před pár dny bříško kleslo pod hladinu hrudníku. Když se chce Vikina olízat v dolní polovině těla, má už poměrně zásadní problém. Když si sedne, spodní struky se opírají o podlahu. Podle propočtů nám zbývají do porodu ještě dva až tři týdny, tak bych měl asi začít vymýšlet psí chůdy nebo osmipodprsenku s plastovými helmičkami, až bude cecíky tahat po zemi.
neděle, července 24, 2005
Svět hmyzu
Před obědem jsme zjistili, že u našeho jezírka bydlí vážka. Po obědě jsme zjistili, že je Hynek alergický na vosí bodnutí. Přišel si z ničeho nic na něco postěžovat. Koukáme na něj a zdálo se nám, že proporce jeho obličejových rysů nějak nesedí. Za pět minut už vypadal jako hydrocefalus. Oči měl nateklé jako po týdenním flámu a skráň jako křeček po výhře jackpotu. Začal se nějak motat, tak jsem hned zjistil, kde je v Hořovicích veterinární pohotovost, zavolal jsem tam a pro jistotu hned vyrazil. Cestou mu huba trochu splaskla, ale veterinářka mu pro jistotu chtěla dát kalciovku. Ta se ale musí píchat pomalu do žíly, což je bohužel u Hynka naprosto neproveditelný zákrok. Když mu chtěl veterinář minule zavést kanylu, musel mu nejprve píchnout do zadku sedativum. Nechal si ještě vyholit a podvázat packu, ale jak se veterinářka přiblížila s injekcí, dostal hysterický záchvat. Preventivně vřískal a naříkal a mlel sebou tak, že jsme to vzdali. Vzhledem k tomu, že otok opadl, rozhodli jsme se nakonec pro podkožní injekci antihistaminik. Po injekci pištěl ještě pět minut a pořád se mi rval do náručí. A pak že hysterie má spojitost s dělohou... Myslím, že budeme muset začít výcvik s různými přístroji. Hedvice stejně budeme měřit teplotu každý den kvůli porodu, tak vezmeme jedním vrzem i Hynka. Občas se k němu přiblížíme s holícím strojkem. A uvidíme...
pátek, července 22, 2005
Zeleninové kulacení
Vrátil jsem se po pěti dnech zpátky domů. Vikina se nafukuje jako fotbalový balón. Poslední dny ulítá na zelenině. Na posezení zbaští kopu vařených brambor a mrkve. Rozložili jsme jí velkou klec, zakryli vršek dekou a vevnitř začali připravovat pelíšek, ať si zvykne, že má k dispozici vlastní místo a nerozhodne se nám rodit v posteli.
sobota, července 16, 2005
Kobzole su fajne...
Na několik dní přijela na návštěvu dávná kamarádka z Ostravy s dcerou. Dnes jsme vyjeli do Újezda. Počítal jsem, že budeme odpočívat. Albert ale kypěl energií a rozhodl se, že musíme vyplet kus zahrady za domem, abychom ji mohli překrýt černou fólií, zničit zbytky plevele a připravit na příští rok. Holky se iniciativně nabídly, že pomohou. Inu, takhle dopadají naše návštěvy:
zacatek
Pomáhat musel i Hynek...
Hynek pomaha
a výsledek...
Hotovo
vyčištěný kus zahrady a kýbl skvělých nových brambor, které jsme si se slaninou, syrečky a balkánským sýrem dali s flaškou maďarského merlotu k večeři.
Nikdy bych si nemyslel, že tohle řeknu... ale den strávený zahradničením mi přišel vysloveně k duhu.
zacatek
Pomáhat musel i Hynek...
Hynek pomaha
a výsledek...
Hotovo
vyčištěný kus zahrady a kýbl skvělých nových brambor, které jsme si se slaninou, syrečky a balkánským sýrem dali s flaškou maďarského merlotu k večeři.
Nikdy bych si nemyslel, že tohle řeknu... ale den strávený zahradničením mi přišel vysloveně k duhu.
pátek, července 15, 2005
Už kopou!
Vikina už se začíná zakulacovat. Občas když se jí dá ruka na bok, je zevnitř cítit dotek motýlích křídel.
sobota, července 09, 2005
Roztržité materiální ztráty
Tak snad do třetice všeho dobrého a zlého.
Před týdnem jsem přivezl Felicii po generální údržbě do Újezda. Šlapala jako hodinky. V neděli jsem ji chtěl vytáhnout ze stodoly na projížďku. Když jsem vyjížděl, zapomněl jsem, že na pravé straně jsou sloupy na podlaze spojeny asi 10 cm vysokou kládou. Přejel jsem ji předním kolem a nemohl se dostat zpět. Nakonec jsme kola podložili cihlami a vyjeli, ale někde se dole nejspíš něco utrhlo, protože babička řve jako naše nová sekačka... Takže ji budu muset vyexpedovat zpátky do servisu.
Ve čtvrtek jsme se v noci vraceli ze Štrasburku. Bylo mimořádně hnusné počasí a oba jsme byli dost unavení. Nabrali jsme benzín a při zatáčce od benzinky jsme mírně pravým spodním bokem najeli na betonový bazmek. Takže první škrábanec má za sebou i Elantra...
Dneska ráno jsme mimo jiné stěhovali malá železná kamna. Opřel jsem je o svůj bok, abych mohl zavřít dveře. Bohužel jsem zapomněl, že mám v kapse mobil. Samozřejmě jsem otlačil display, takže ho funguje polovina.
Ach jo. Příští týden budu likvidovat škody.
Před týdnem jsem přivezl Felicii po generální údržbě do Újezda. Šlapala jako hodinky. V neděli jsem ji chtěl vytáhnout ze stodoly na projížďku. Když jsem vyjížděl, zapomněl jsem, že na pravé straně jsou sloupy na podlaze spojeny asi 10 cm vysokou kládou. Přejel jsem ji předním kolem a nemohl se dostat zpět. Nakonec jsme kola podložili cihlami a vyjeli, ale někde se dole nejspíš něco utrhlo, protože babička řve jako naše nová sekačka... Takže ji budu muset vyexpedovat zpátky do servisu.
Ve čtvrtek jsme se v noci vraceli ze Štrasburku. Bylo mimořádně hnusné počasí a oba jsme byli dost unavení. Nabrali jsme benzín a při zatáčce od benzinky jsme mírně pravým spodním bokem najeli na betonový bazmek. Takže první škrábanec má za sebou i Elantra...
Dneska ráno jsme mimo jiné stěhovali malá železná kamna. Opřel jsem je o svůj bok, abych mohl zavřít dveře. Bohužel jsem zapomněl, že mám v kapse mobil. Samozřejmě jsem otlačil display, takže ho funguje polovina.
Ach jo. Příští týden budu likvidovat škody.
Těhotenské chutě
Na Vikinu lezou chutě. Posledních pár dní nechce žrát ani granule ani maso. Naprosto ale zbožňuje - a hlasitě vyžaduje - piškoty s tvarohem. Budeme nejspíš muset sehnat nějaké vitaminové doplňky, ať má všechno, co potřebuje. Neznáte někdo něco dobrého?
Škatule, škatule
Máme za sebou den přesunu nábytku. Miláčci už v podstatě zrušili dřevěný rám pod futon, který jsem měl jako rozkládací gauč v obýváku. Viki se navíc v noci na futon pořád občas počurá a až přijdou štěňata, měl by to asi velmi rychle za sebou. Takže jsme ráno půjčili 16-kubíkový Iveco Daily a nejprve převezli pár věcí, které byly původně v Albertově starém bytě, ze skladiště na Vinohrady. Potom jsme naložili futonový rám a pár kusů nábytku z Vinohrad. Po cestě jsme přidali zahradní nábytek, který jsme dostali od našich, a vyrazili do Újezda. V Újezdě jsme všechno vyložili a rozestavěli v jedné místnosti, takže si máme kam sednout, kde a z čeho se najíst a případně se i kde vyspat. Doma jsme přestavěli obývák. Futon nahradila koženková sedačka, kterou z nějakého důvodu Hynek ani Hedvika ve štěněcím věku neničili. Navíc, když se jim (nebo jejich budoucímuu potomstvu) na ní stane nějaká nehoda, setře se a hotovo. Auto si chlápek z půjčovny vyzvednul v půl desáté a je vymalováno. Všichni jsme ale utahaní jako štěňata...
pátek, července 08, 2005
Prarodičovství
Inu, v lidském životě se člověk dost těžko může stát během jednoho roku otcem a dědečkem. V psím světě holt čas utíká rychleji.
Před měsícem se nám stala menší nehoda. Stačila chvilka nepozornosti a z Hynka a Hedviky budou rodiče. Zatím jsme to nechtěli moc šířit, protože nebylo jisté, jestli Hedvika zabřezne nebo ne ale dneska ráno se na obrazovce kontrolního ultrazvuku mrskali dva červíci, z nichž by během dalšího měsíce měli vyrůst regulérní teriéří novorozenci.
Pravda, neplánovali jsme to takhle brzy a trošku jsme o Hedviku měli obavu, ale veterinář nám řekl, že je pro ni ze všech alternativ nejlepší štěňata donosit a odchovat. Menší psi jsou údajně většinou už při prvním hárání dostatečně vyzrálí na to, aby nebyly žádné komplikace.
Tak začínáme číst knížky o porodech a prvních dnech psích prcků...
Před měsícem se nám stala menší nehoda. Stačila chvilka nepozornosti a z Hynka a Hedviky budou rodiče. Zatím jsme to nechtěli moc šířit, protože nebylo jisté, jestli Hedvika zabřezne nebo ne ale dneska ráno se na obrazovce kontrolního ultrazvuku mrskali dva červíci, z nichž by během dalšího měsíce měli vyrůst regulérní teriéří novorozenci.
Pravda, neplánovali jsme to takhle brzy a trošku jsme o Hedviku měli obavu, ale veterinář nám řekl, že je pro ni ze všech alternativ nejlepší štěňata donosit a odchovat. Menší psi jsou údajně většinou už při prvním hárání dostatečně vyzrálí na to, aby nebyly žádné komplikace.
Tak začínáme číst knížky o porodech a prvních dnech psích prcků...
neděle, července 03, 2005
Proč musíme vyčistit rybník
Hynek vylezl z rybníčka
Inu, přesně pro tohle... Hynek si našel novou zábavu. Chvíli ho člověk nemá na očích a už je až po břicho v blátě na vyschlém okraji našeho rybníčka, který je v současnosti vlastně spíš jedním obřím žabincem. A kouká, jako by do pěti neuměl napočítat. Před cestou domů jsme ho museli umýt mýdlem pod pumpou, protože v Újezdě zatím není ani koupelna. Studená voda ze studny se mu moc nelíbila a dost u mytí kvičel, ale pochybuju, že ho to napříště odradí.
pátek, června 17, 2005
Inu, finská technika
Asi před čtrnácti dny jsme se vrátili z výletu a rozhodli se udělat velké prádlo. Poslední šly do pračky špinavé kalhoty, které jsme měli na sobě. Nějak se přihodilo, že jsme nezkontrolovali dvakrát, jestli jsou kapsy prázdné. Za hodinu se Albert začal shánět po mobilu. Prozvonil jsem ho a dostal jsem záznamník. Pomalu nám začalo svítat. Nokia už mezitím absolvovala všechny cykly praní na 40 stupňů, aviváž, ždímání i odstřeďování. Byla mrtvá, ale po několika hodinách začala fungovat SIM-karta, na které bylo pochopitelně uložené jen naprosté minimum telefonních čísel. Ale aspoň něco. Nokii jsme rozebrali a nechali sušit. Pak jsme na ni skoro zapomněli. Před pár dny ji Albert zkusil zapnout. Věřte, nevěřte ... telefon i baterka fungují. Dokonce v paměti zůstala i telefonní čísla. Inu, finská technika...
čtvrtek, června 09, 2005
Fotky nového domu
Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych dal na web pár fotek našeho nového domu. Včera jsme dostali výpis z katastru, podle kterého nám oficiálně patří. Klíče dostaneme v neděli. Fotky najdete tady.
sobota, června 04, 2005
Hedvičina háratelna
Hynek měl minulý týden první narozeniny a dostal dáreček, který bohužel nebude moct rozbalit... Vikina začala před pár dny hárat.
Původně jsme uvažovali, že ji během ovulace pošleme do lázní, tedy do sekce pro háravé feny v chovné stanici, kde se narodila. Potom jsme uvažovali o hormonální antikoncepci. Nakonec jsem celou věc konzultoval s kolegyní, která chová salučí mezinárodní šampióny a rozhodli jsme se, že na její radu koupíme Vikině háratelnu - výstavní klec, do které ji v kritických dnech budeme muset zavřít, když nebudeme doma. Klec má asi 1.20 x 0.8 x 0.8 metrů, takže tam je dost prostoru.
Klec jsem nakonec koupil od písecké firmy Tommi, jejíž přístup k zákazníkům mě pozitivně naprosto ohromil. Volal jsem tam ve čtvrtek, že bych chtěl koupit klec, protože mi právě začíná hárat fenka. Na stránkách byli uváděni jako velkoobchod, tak jsem se vlastně chtěl jenom zeptat, do kterých obchodů v Praze dodávají zboží. Řekli, že klec můžou vyexpedovat do tří dní a potom ji do 24 hodin dostaneme na dobírku. Druhý den v půl osmé ráno mi volala zasilatelská firma, že došel balík s klecí.
Dneska je venku škaredě, tak jsme pejsky nejprve trošku otrimovali (zvláštní způsob odstraňování horní vrstvy srsti u hrubosrstých teriérů) a potom jsme klec složili a dali do ní deku s hračkami. Vikinka si ji zvědavě prohlížela a občas si na chvíli vleze dovnitř. Necháme ji pár dní otevřenou, ať si na ni zvykne. Jsem zvědav, jak se bude tvářit, když ji tam budeme muset zavřít. Kolegyně mi ale říkala, že si na to fenka velmi rychle zvykne a naopak to bere jako výsadu, že ona má domeček, do kterého on nesmí. Jako děti. Tak uvidíme.
Zároveň jsme pořídili nějaký sprej, který má přebít pach z hárání. Hynek ji dneska ráno dost otravoval, tak jsme ji nastříkali a skutečně se od ní drží dále. Pravda, kdykoli jí tam čichne, tak se po něm Hedvika ožene. Takže nevím, co ho odrazuje víc.
Původně jsme uvažovali, že ji během ovulace pošleme do lázní, tedy do sekce pro háravé feny v chovné stanici, kde se narodila. Potom jsme uvažovali o hormonální antikoncepci. Nakonec jsem celou věc konzultoval s kolegyní, která chová salučí mezinárodní šampióny a rozhodli jsme se, že na její radu koupíme Vikině háratelnu - výstavní klec, do které ji v kritických dnech budeme muset zavřít, když nebudeme doma. Klec má asi 1.20 x 0.8 x 0.8 metrů, takže tam je dost prostoru.
Klec jsem nakonec koupil od písecké firmy Tommi, jejíž přístup k zákazníkům mě pozitivně naprosto ohromil. Volal jsem tam ve čtvrtek, že bych chtěl koupit klec, protože mi právě začíná hárat fenka. Na stránkách byli uváděni jako velkoobchod, tak jsem se vlastně chtěl jenom zeptat, do kterých obchodů v Praze dodávají zboží. Řekli, že klec můžou vyexpedovat do tří dní a potom ji do 24 hodin dostaneme na dobírku. Druhý den v půl osmé ráno mi volala zasilatelská firma, že došel balík s klecí.
Dneska je venku škaredě, tak jsme pejsky nejprve trošku otrimovali (zvláštní způsob odstraňování horní vrstvy srsti u hrubosrstých teriérů) a potom jsme klec složili a dali do ní deku s hračkami. Vikinka si ji zvědavě prohlížela a občas si na chvíli vleze dovnitř. Necháme ji pár dní otevřenou, ať si na ni zvykne. Jsem zvědav, jak se bude tvářit, když ji tam budeme muset zavřít. Kolegyně mi ale říkala, že si na to fenka velmi rychle zvykne a naopak to bere jako výsadu, že ona má domeček, do kterého on nesmí. Jako děti. Tak uvidíme.
Zároveň jsme pořídili nějaký sprej, který má přebít pach z hárání. Hynek ji dneska ráno dost otravoval, tak jsme ji nastříkali a skutečně se od ní drží dále. Pravda, kdykoli jí tam čichne, tak se po něm Hedvika ožene. Takže nevím, co ho odrazuje víc.
středa, června 01, 2005
Koupání
Zatím jsme v podstatě všechny víkendy trávili na výletech se psy. Minulý týden se nám nikomu nechtělo na žádnou velkou tůru, protože bylo hrozné horko. Tak jsme vzali psy vykoupat k Sázavě. Našli jsme poloopuštěné místo s velkými kameny. Viky i Hynek skákali z jednoho na druhý jako žáby.
úterý, května 17, 2005
Nové fotky
Vytvořil jsem si stránky na FLICKRu a natáhnul jsem tam nějaké fotky...
Újezd tam pořád není nafocený, protože jsme se k tomu zatím nedostali. Teď tam jedeme v sobotu se ségrou, tak jestli bude pěkně, pár obrázků pořídíme a zveřejníme. :-)
Újezd tam pořád není nafocený, protože jsme se k tomu zatím nedostali. Teď tam jedeme v sobotu se ségrou, tak jestli bude pěkně, pár obrázků pořídíme a zveřejníme. :-)
čtvrtek, dubna 21, 2005
První velká zpráva
Jak jsem říkal před nějakou dobou, chystala se jedna velká zpráva, o které jsem z pověrčivých důvodů nechtěl mluvit. Dospělo to do fáze, ve které by už se snad nic nemělo pokazit, takže poodhrnu pokličku tajemství.
Právě nám schválili úvěr a podepsali jsme smlouvu o smlouvě budoucí a kupujeme naprosto úžasný statek u Žebráku. Fotek zatím moc nemám, takže si budete muset počkat, až dostaneme klíče a pro tuto chvíli se spokojit s krátkým popisem.
Statek je z poloviny devatenáctého století. Z venku byl postupně a velmi citlivě zrenovovaný. Nová střecha, nové krovy, nová omítka, krásně udržovaná zahrada. Je na vizuálně dobře oddělených 2.500 metrech čtverečních. Na jedné straně je hned za vjezdem dlouhý dům, který za polovinou přechází v kamennou maštal. Proti je místo na garáž, vedle kterého stojí miniaturní domeček s vikýřem, který se kdysi používal jako chlívek, teď tam bude sauna. :-) Mezi dlouhým domem a hranicí pozemku je malá oddělená zahrada. Zbytek mírně svatého pozemku je zatravněný, občas nějaký pěkně udržovaný strom. Na druhé hranici pozemku je krásná stodola (opět s novou střechou a krovy) o rozměru 10 x 15 m. Tam bude bydlet babička Felicie. Vedle stodoly bude maličký hájek, nejspíš březový. Napůl cesty mezi stodolou a domem je jezírko o průměru asi 8 metrů, kde bude přírodní koupališťátko. Z domu je výhled na hrad Točník. Oblast je nádherná a je tam spousta příležitostí k vyjížďkám. Po dálnici jsme za 25 minut na metru. Prostě paráda.
Vnitřek jsme si rozhodli předělat po svém. S dispozicí nám pomáhá architektka Bára Škorpilová, pro kterou kdysi Albert pracoval. Takže to bude dost úžasné. Doufáme, že se nám podaří vnitřní rekonstrukci dodělat do pozdního podzimu, takže od příštího roku budou mít kamarádi kam jezdit... budeme mít hodně prostoru pro hosty.
Zároveň si samozřejmě nechávám byt v Praze, protože si dost dobře nedovedu představit, že bych dokázal existovat jenom na venkově bez městské základny.
Právě nám schválili úvěr a podepsali jsme smlouvu o smlouvě budoucí a kupujeme naprosto úžasný statek u Žebráku. Fotek zatím moc nemám, takže si budete muset počkat, až dostaneme klíče a pro tuto chvíli se spokojit s krátkým popisem.
Statek je z poloviny devatenáctého století. Z venku byl postupně a velmi citlivě zrenovovaný. Nová střecha, nové krovy, nová omítka, krásně udržovaná zahrada. Je na vizuálně dobře oddělených 2.500 metrech čtverečních. Na jedné straně je hned za vjezdem dlouhý dům, který za polovinou přechází v kamennou maštal. Proti je místo na garáž, vedle kterého stojí miniaturní domeček s vikýřem, který se kdysi používal jako chlívek, teď tam bude sauna. :-) Mezi dlouhým domem a hranicí pozemku je malá oddělená zahrada. Zbytek mírně svatého pozemku je zatravněný, občas nějaký pěkně udržovaný strom. Na druhé hranici pozemku je krásná stodola (opět s novou střechou a krovy) o rozměru 10 x 15 m. Tam bude bydlet babička Felicie. Vedle stodoly bude maličký hájek, nejspíš březový. Napůl cesty mezi stodolou a domem je jezírko o průměru asi 8 metrů, kde bude přírodní koupališťátko. Z domu je výhled na hrad Točník. Oblast je nádherná a je tam spousta příležitostí k vyjížďkám. Po dálnici jsme za 25 minut na metru. Prostě paráda.
Vnitřek jsme si rozhodli předělat po svém. S dispozicí nám pomáhá architektka Bára Škorpilová, pro kterou kdysi Albert pracoval. Takže to bude dost úžasné. Doufáme, že se nám podaří vnitřní rekonstrukci dodělat do pozdního podzimu, takže od příštího roku budou mít kamarádi kam jezdit... budeme mít hodně prostoru pro hosty.
Zároveň si samozřejmě nechávám byt v Praze, protože si dost dobře nedovedu představit, že bych dokázal existovat jenom na venkově bez městské základny.
čtvrtek, března 24, 2005
Malé nakouknutí pod pokličku Michalova mikrosvěta
Tak vás po dlouhé době zase všechny zdravím. Říkal jsem si, že je na čase, abych vás nechal alespoň trochu nakouknout pod pokličku mikrosvěta, o kterém jsem naposledy psal.
Inu, představuji jeho hlavní protagonisty:
Albert, skvělej chlap a můj partner. Hynek, v současnosti téměř desetiměsíční hrubosrstý Parson Russell teriér. Hedvika, jeho šestiměsíční - vlastně to se ještě uvidí - budoucí manželka nebo kámoška stejné, byť hladkosrsté rasy.
Hynek a Hedvika jsou skvělá dvojka. Po úvodní týdenní nevraživosti - hlavně ze strany staršího Hynka - se sžili a nedají jeden bez druhého ránu. Hrajou si občas dost drsně, ale zatím si neublížili. Parson Russell teriér je foxlík křížený se rtuťovým teploměrem.
Baví mě sledovat, jak se jejich osobnosti pomalu vyvíjejí jiným směrem. Hynek měl jako štěně více přímé interakce s lidmi bez přítomnosti jiných psů, takže je klidnější, poslušnější, separovanější a soustředěnější. Viki je na nás pořád trochu víc závislá a tíž nese, když se jí někdo zrovna nevěnuje. Učí se pomaleji, ale má v sobě více štěněcí bezprostřednosti. Od Hynka se učí rychleji než od nás.
No vidíte, už si připadám trochu jako maminky v parku na lavičce, které si vyměňují zkušenosti o tom, které dítě už jim čůrá do nočníku a kolik mu vypadlo mléčných zubů... Ale je to fajn.
Jinak pořád trochu pendluju mezi Prahou a Bruselem a snažím se metodou pokusu a omylu vychytat, jaká kombinace mně a nám všem nejlépe vyhovuje. Zatím se to vyvíjí tím směrem, že stále více omezuju Brusel a přidávám práce na českém trhu. Do Bruselu asi budu vždycky trochu jezdit, dokud bude potřeba, ale nějak jsem se dostal do stádia, kdy mně je velmi příjemné jet v Praze do práce metrem a ne letadlem a přijet z práce metrem domů a ne do hotelu.
Tak to je prozatím ve stručnosti všechno. Chystá se další velká zpráva, ale zatím nic nebudu psát, protože ji nechci zakřiknout...
Inu, představuji jeho hlavní protagonisty:
Albert, skvělej chlap a můj partner. Hynek, v současnosti téměř desetiměsíční hrubosrstý Parson Russell teriér. Hedvika, jeho šestiměsíční - vlastně to se ještě uvidí - budoucí manželka nebo kámoška stejné, byť hladkosrsté rasy.
Hynek a Hedvika jsou skvělá dvojka. Po úvodní týdenní nevraživosti - hlavně ze strany staršího Hynka - se sžili a nedají jeden bez druhého ránu. Hrajou si občas dost drsně, ale zatím si neublížili. Parson Russell teriér je foxlík křížený se rtuťovým teploměrem.
Baví mě sledovat, jak se jejich osobnosti pomalu vyvíjejí jiným směrem. Hynek měl jako štěně více přímé interakce s lidmi bez přítomnosti jiných psů, takže je klidnější, poslušnější, separovanější a soustředěnější. Viki je na nás pořád trochu víc závislá a tíž nese, když se jí někdo zrovna nevěnuje. Učí se pomaleji, ale má v sobě více štěněcí bezprostřednosti. Od Hynka se učí rychleji než od nás.
No vidíte, už si připadám trochu jako maminky v parku na lavičce, které si vyměňují zkušenosti o tom, které dítě už jim čůrá do nočníku a kolik mu vypadlo mléčných zubů... Ale je to fajn.
Jinak pořád trochu pendluju mezi Prahou a Bruselem a snažím se metodou pokusu a omylu vychytat, jaká kombinace mně a nám všem nejlépe vyhovuje. Zatím se to vyvíjí tím směrem, že stále více omezuju Brusel a přidávám práce na českém trhu. Do Bruselu asi budu vždycky trochu jezdit, dokud bude potřeba, ale nějak jsem se dostal do stádia, kdy mně je velmi příjemné jet v Praze do práce metrem a ne letadlem a přijet z práce metrem domů a ne do hotelu.
Tak to je prozatím ve stručnosti všechno. Chystá se další velká zpráva, ale zatím nic nebudu psát, protože ji nechci zakřiknout...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)