Zpátky v New Yorku

V pátek jsem se vrátil po pěti týdnech do New Yorku. Navazovala hned návštěva dvou kamarádů z Prahy, ze které jsem měl radost a díky které jsem si udělal po příletu pár dní volna a neměl jsem hned pocit, že se musím vrhnout do té spousty práce, která mě tady čeká a na kterou jsem dost natěšený.

Několik kamarádů mi říkalo, že jejich první cesta domů po odstěhování do New Yorku byla dost klíčová, protože si během ní z nadhledu prozkoumali svůj život tady i tam a viděli obě města v novém světle. Před odletem z New Yorku do Prahy mě trošku šimralo v břiše a nebyl jsem si úplně jistý, jestli to bylo tím, že jsem si už tady vytvořil domov do větší míry, než jsem si uvědomoval a nebo jestli to bylo obavou z nastávající cesty. Po příletu do Prahy jsem měl intenzivní pocit uvolnění a radosti z toho, že jsem zase doma, přestože jsem po nájemnících našel byt v dosti strašném stavu a týden jsem všechno dával do pořádku a přestože jsem v Praze měl program podstatně našlapanější než tady v New Yorku. Pět týdnů uteklo nesmírně rychle a ke konci pobytu jsem si vůbec nedokázal představit, že za pár dní už Prahu zase na několik měsíců neuvidím. Nakonec jsem přišel na jedno podobenství, které mi odjezd ulehčilo. Praha je pro mě kolébka a New York je pro mě kočárek. Praha je mateřská energie, New York je otcovská energie. Praha je to jisté, samozřejmé útočiště, které na mě vždycky bude čekat, o které už nemusím bojovat. New York mě nutí tlačit na hranice zón svého pohodlí, překonávat znovu předsudky, nacházet nové překážky. Během prvních devíti měsíců tady v New Yorku jsem se, ve zpětném pohledu, tak trošku snažil napasovat na kolíbku kolečka a rozčiloval jsem se, že to nejde. Uvidím jak se budu cítit teď tváří v tvář novým výzvám, když budu vědět, že za čtyři měsíce na mě čeká moje "kolébka," do které se zase na chvíli vrátím ke svému známému životu a kde nová dobrodružství uvidím v jiném světle a budu mít možnost je ve známém prostředí zreflektovat.