Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
sobota, srpna 04, 2007
Nové psí pelechy
Naši psi vyrostli v bytě na Vinohradech, kde byli zvyklí spát na sedačce. Nebránili jsme jim, protože sedačka se nachází v obýváku, který nemá přímý vchod do naší ložnice, u něhož by mohli ráno škrábat na dveře a kňučet. V Újezdě jsme jim vyčlenili verandu, ze které mají klapací psí dvířka na zahradu a zároveň můžeme zavřít vnitřní dveře do předsíně, takže se nedostanou v naší nepřítomnosti do domu. Každý večer nám dávali šouravě najevo, že deky, které jsme jim tam provizorně naházeli na zem, nepovažují za důstojné lože. Navíc naše veranda vypadala ... inu, jako psí bouda. Začali jsme se tedy rozhlížet po nějakém psím ležení, které by bylo dost vysoké a měkké, aby aproximovalo jejich vinohradskou sedačku a zároveň aby bylo z materiálu, který se dá lehce čistit. Větší pelechy nevejdou do pračky. Vyšší pelíšky jsme našli jen s uchylně vypadajícím povlakem. "Psí pohovka" v IKEI vypadala, že naše psy nepřežije déle než pár týdnů. Navíc nic z toho nestálo pod tisíc za kus. Psy máme tři. Uf! Říkal jsem si no tak to už jim zrovna můžu koupit křeslo. A zrodil se nápad. Vydal jsem se na Libeňák, prolezl pár bazarů a našel zachovalou koženou pohovku a křeslo dohromady za dva tisíce. Psi byli nadšení. Večer se sice pořád vyvalují na naší sedačce v obýváku - aby nás měli na očích - ale když je čas jít spát, radostně odcupitají na svou sedačku na verandu. A ušetřili jsme litr...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)