Zase dlouhá odmlka

Přestože se toho v Americe poslední dobou hodně děje - demokratické primárky se blíží k vrcholu, probíhá zuřivá debata kolem manželství gayů a lesbiček a mnoho dalšího - opět mám čas dění kolem sebe sledovat jenom z rychlíku a ke komentářům se, jak jste zjistili, nedostanu. V podstatě jsem se nehnul od počítače - jsem zavalený prací. No, pracovat je potřeba. Jenom jsem včera večer dostal skoro šok, když jsem si cestou na večeři se známými a na jednu malou vernisáž uvědomil, že jsem od neděle do čtvrtka vůbec nevyšel z bytu...

Zítra jdeme s kamarády na oběd do čínské čtvrti, kde zase nakoupíme spoustu dobrot a večer se na chvíli zastavím na párty u kamarádky Julie. Takže alespoň přes víkend si trošku vorazím. :-)

Jinak vernisáž byla celkem zajímavá. Přítel jednoho Hoangova kamaráda vystavoval svoje malby a kresby v takovém firemně-výstavním prostoru v Chelsea, kde je jedna galerie na druhé. Opět jsem zapomněl foťák. :-( Vernisáže se většinou konají ve čtvrtky a v okolních restauracích není šance sehnat stůl. Takže jsme večeřeli v příjemné německé restauraci kousek na východ na 20. ulici východně od Broadwaye. Jmenuje se Silver Swan. Jestli tam někdo půjdete, doporučuji držet se rady, kterou našim kamarádům dala jedna jejich známá, která píše kritiky restaurací. Držte se stolků kolem baru a objednávejte si z barového menu. Je to tam neformálnější a za úplně stejné jídlo (jenom trošku méně načančané) zaplatíte třetinu než v zadním salónku.

Ale zpátky k vernisáži. Byla to spíš párty než vernisáž - asi se snažili odlišit od konkurence. V jednu chvíli tam měli bubeníky, kteří předvedli číslo, jaké si pamatuji z pražských bubnovacích seancí, na které jsem kdysi chodil. Scházela se na nich spousta lidí. Každý si přinesl něco, na co se dalo bubnovat nebo se s tím dalo štěrchat. Jeden člověk udával rytmus a ostatní se přidávali. Člověk zažíval téměř extázi. Úžasné. Jedna věc, která mi ale na téhle párty vadila bylo, že hudba hrála tak strašně nahlas, že člověk neslyšel vlastního slova. Skoro jako v nějakém klubu. Po dvou hodinách jsem byl hluchý jak pařez a začala mě bolet hlava, tak jsme šli domů.

No, tak to je zatím vše.