Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

sobota, dubna 12, 2003

Kamarádka Ika mi poslala odkaz na zajímavý blog Filipa Rožánka. Stojí za prohlídnutí.

Momentálně pracuju na překladu jednoho scénáře, takže na fotky nebudu mít v nejbližších dnech nejspíš čas. Mám ze zajímavé překladatelské nabídky velkou radost, protože se tak na chvíli vrátím ke své staré práci a potrápím mozek staro-novým způsobem. Ve čtvrtky večer chodím po práci na vzájemný tlumočnický trénink s jednou ruskou kolegyní, která vloni absolvovala tlumočnickou školu v Paříži a chystá se proniknout na americký trh. Pracuje s ruštinou, angličtinou a francouzštinou. Nejprve si chvíli povídáme rusky a potom tlumočíme z ruštiny do angličtiny buď z listu nebo si vzájemně přednášíme projevy. V létě z Prahy dovezu nějaké nahrávky a budeme trénovat i simultánku. Našel jsem ji na "Craig's List," o kterém jsem se tady už zmiňoval. V podstatě velká česká Annonce.

Hoang se právě rozespalý odplížil koupit kafe, jelikož se nejspíš objevil zádrhel v dodávce kafe přes internet. Před nějakou dobou mu někdo doporučil, aby kupoval kafe přes firmu Tegalia, která v rámci nalákání zákazníků člověku k první nabídce dá kávovar s termoskou v podstatě zadara. Kafe bylo dobré a za přiměřenou cenu, tak jsme další objednávky nezrušili. No a další dávka zatím nedorazila... Stejným způsobem kupujeme víno přes jeden internetový obchod. Organizuje to nějaký vinařský závod, který každý měsíc vybere dvě láhve dobrého vína tak, aby člověk za rok ochutnal co nejširší a nejreprezentativnější vzorek produkce. I s poštovným to vyjde výrazně levněji než v obchodech s alkoholem (tady se v sámoškách dá koupit jenom pivo). Rozbíhá se tady taky veliký internetový obchod s potravinami, který funguje tak, že si člověk zadá objednávku přes internet a oni to potom rozvezou. Od určité výšky celkové útraty je doprava zadarmo. Asi je to dobré pro rodinu, která bydlí daleko od velké a levné sámošky nebo od tržiště - ti potom ušetří a nemusejí se s nákupem tahat. Já ale rád kupuju potraviny po troškách v čínské čtvrti - chodím od obchůdku k obchůdku, vybírám zeleninu, okouknu mořské plody, prostě pohoda. Nedávno jsem objevil v jedné zapadlé uličce malá žlutá manga, která vypadají jako hrušky - jsou naprosto skvostná. Přesně tak, jako jsem nakupoval na Vinohradech. Velké supermarkety mi lezou na nervy.

Konečně se snad má spravit počasí - začátkem týdne sněžilo a od té doby pršelo. Potřebuju si vyjet na kolo. Do posilovny tady nechodím, protože se mi nechce. Pořídili jsme takový jednoduchý domácí systém, který mi celkem vyhovuje, ale slouží jenom k posilování - aerobik to neumí. Po dlouhé zimě bez intenzivního pohybu (v mínus deseti odmítám běhat) mi trochu rostou špeky, tak se těším na jarní vyjížďky. Z domova jedu 18 ulic jižně a jsem na horním okraji Central Parku, kterým se klikatí poměrně dlouhá cyklistická stezka. Cesta do parku, kolem parku a domů mi trvá asi hodinu. Za pár týdnů snad budu víc fit.

Poslední dobou si dávám téměř úplný mediální půst, protože mi už ty nacionalistický žvásty ve zprávách lezou krkem. Zrovna včera jsme se bavili s jednou známou o tom, jak z toho dělají pro americké publikum jedno velké šou. Ona viděla nějaký program, ve kterém vysvětlovali, jak ve snaze vybombardovat bunkry, kde se měl skrývat Sadám, vybombardovali nějakou rezidenční čtvrť. Moderátorka se údajně podivovala nad tím, že místní lidi byli nasraní ... když my jim vlastně pomáháme, že jo... Taky tady neustále omílali příběh nějaké devatenáctileté holky, kterou zajali Iráčani a pak ji Američani osvobodili. Ona údajně vyprázdnila na Iráčany zásobník, než ji zajali. Předkládali to jako heroický čin. Těžko soudit, člověk u toho nebyl, ale když má člověk proti sobě takovou přesilu, tak se mi zdá byt moudřejší neklást odpor a vzdát se a aspoň vyváznout živej. Holka měla štěstí, že ji při přestřelce nezastřelili. Naše kamarádka, která tu kauzu sledovala, tvrdí, že to bylo všechno vykresleno v nadživotní velikosti. Prostě potřebovali vzor, potřebovali americkou hrdinku. Hodiny rozhovorů s jejími rodiči, záběry ... asi to odpoutá pozornost od té hrůzy, která představuje válku.

Tak a dost. Jdu na překlad...



Archiv blogu