Gončarův Oblomov v Michalkově adaptaci

Místní státní univerzita (City University of New York) tady provozuje vlastní televizní kanál. Nedávno jsem zjistil, že na něm jednou týdně promítají klasický kousek ze světové kinematografie. Minulý týden to byl Oblomov, kterého podle Gončarovova románu zpracoval v roce 1979 Michalkov. Úžasný kousek! Mám to nahrané na videu, takže tímto kamarády zvu na lednový večírek ruského filmu.

Film plyne dvě a půl hodiny pozvolným ruským tempem. Hlavní postava, Oblomov, je archetyp staroruského melancholického fatalisty. Jeho protipólem je Stoltz, napůl Rus a napůl Němec - kosmopolita, podnikatel, světák - který se snaží Oblomova vytrhnout z letargie. Trojúhelník doplňuje Olga, mladá půvabná žena, kamarádka Stoltze, který odjel do zahraničí a Oblomov ho měl následovat. Oblomov se do ní zamiluje a ona ho chvíli udržuje v činnosti. Překonají první krizi, během které se Oblomov rozhodne, že ho Olga nemůže milovat, protože pro ni není dost dobrý a že proto odjede pryč. Napíše jí dopis. Druhý den ji ale sleduje, když v lese čte jeho dopis a pláče. Ona ho uvidí ho a hrozně se rozčílí. Uvědomí si, že ten dopis vlastně napsal, aby ji viděl utrápenou a že ji chce stáhnout s sebou dolů. Oblomov se sebere a probudí se k činorodosti. Když se ale vrátí Stoltz, ustoupí z cesty, odjede do města, postupně přeruší s Olgou styky. Ona si vezme Stoltze, on si vezme svou bytnou. On za pár let zemře na mrtvici.

Film krásně kontrastuje staroruskou šlechtu s novou kosmopolitní šlechtou (19. století), ruskost s německostí (možná dnes americkostí). Ukazuje obě skupiny z obou stran. Naprosto výjimečná je scéna, ve které je mladý Stoltz po studiích svým německým otcem vyexpedován do světa. Otec se s nim rozloučí chlapácky. Mladý Stoltz nasedne na koně a až po nějaké chvíli ho přivolá zpět matka a služebnictvo, se kterými se dlouze a slzavě po rusky loučí. Film je také popisem - a možná i kritikou - instituce sluhů. Krásně ukazuje ruskou oslavu Matky Rusi. Nádherná kamera... výborné herecké výkony. Prostě jsem se tetelil - "naslaždal," jak říkají v Rusku.

Anabáze s místním telekomem pokračuje

Inu, už jedenáctý den nám nefunguje telefon. Místní poskytoval pevných telefonních linek Verizon si vskutku nezadá ani z bývalým Serekomem za totality. Krátká rekapitulace celé anabáze: Problém jsme nahlásili okamžitě přes internet. Technici vyjíždějí pochopitelně pouze během pracovní doby a dají člověku rozpětí 4, někdy i 8 hodin. Na první den nám přidělili termín odpoledne, ale nikdo nepřijel. Druhý den jsme tam zavolali a opravu urgovali. Na ústředně slíbili, že technici zavolají před příjezdem, abychom se náhodou neminuli, když si na chvíli odskočím ven. Technici pochopitelně nevolali a následně mi řekli, že zavolat nemůžou, protože jim společnost nedala mobilní telefony a mohou volat jen z budek Verizonu, kterou tady v okolí nemáme. Vystřídaly se tady postupně čtyři týmy - vždy po neskutečném uhánění. Scénka byla vždy vystřižena ze stejné grotesky. Přijdou dva technici, kteří nemají ani páru o tom, v čem je problém, jak dlouho je linka pokažená a kdy byl proveden poslední servisní zásah. (Dneska mi technik polovtipem řekl: Vědět dopředu, že tady byl někdo před námi? A vy si myslíte, že Verizon je slušně fungující a organizovaná společnost?) Jeden stojí a čumí, druhý se v něčem povrtá. Následně se dušují, že teď už to musejí jen na ústředně znovu zapojit a do dvou hodin zase uslyšíme vytáčecí tón. Do dvou hodin pochopitelně neslyšíme nic. Voláme zpět. Za dva dny pošlou někoho jiného a tak pořád dokola. Pochopitelně pokaždé musíme zařídit, aby tady v tu dobu byl správce nebo si alespoň od něho vyzvednout klíče od sklepa. Když člověk volá na jejich zákaznickou linku, neprobije se přes operátorku, která mu není ochotná dát číslo na nadřízeného ani na nikoho, kdo by mu mohl dát více informací. Až dneska jsme od technika dostali číslo na jeho nadřízeného. Volal jsem tam krátce po páté a už tam pochopitelně nikdo nebyl. Takže zítra budeme pokračovat. Jsem už vytočený do vývrtky. Vzhledem k tomu, že mají přirozený monopol na infrastrukturu, napadlo mě včera, že je tím pádem musí regulovat nějaký státní úřad. A vskutku. Zjistil jsem, že úřad veřejných služeb v současnosti provádí audit na základě podnětů o nedostatečnosti zákaznických služeb této firmy. Tak připravujeme masivní stížnost. Uvažujeme o tom, že přejdeme k nějaké společnosti, která nabízí telefonní hovory přes náš kabelový internet. Jenom ještě musím zjistit, jestli bychom si mohli nechat svoje číslo. Jinak bych totiž všem pracovním kontaktům musel hlásit změnu. Nejsem si jistý, že by to stálo za ten opruz.