Gončarův Oblomov v Michalkově adaptaci
Místní státní univerzita (City University of New York) tady provozuje vlastní televizní kanál. Nedávno jsem zjistil, že na něm jednou týdně promítají klasický kousek ze světové kinematografie. Minulý týden to byl Oblomov, kterého podle Gončarovova románu zpracoval v roce 1979 Michalkov. Úžasný kousek! Mám to nahrané na videu, takže tímto kamarády zvu na lednový večírek ruského filmu.
Film plyne dvě a půl hodiny pozvolným ruským tempem. Hlavní postava, Oblomov, je archetyp staroruského melancholického fatalisty. Jeho protipólem je Stoltz, napůl Rus a napůl Němec - kosmopolita, podnikatel, světák - který se snaží Oblomova vytrhnout z letargie. Trojúhelník doplňuje Olga, mladá půvabná žena, kamarádka Stoltze, který odjel do zahraničí a Oblomov ho měl následovat. Oblomov se do ní zamiluje a ona ho chvíli udržuje v činnosti. Překonají první krizi, během které se Oblomov rozhodne, že ho Olga nemůže milovat, protože pro ni není dost dobrý a že proto odjede pryč. Napíše jí dopis. Druhý den ji ale sleduje, když v lese čte jeho dopis a pláče. Ona ho uvidí ho a hrozně se rozčílí. Uvědomí si, že ten dopis vlastně napsal, aby ji viděl utrápenou a že ji chce stáhnout s sebou dolů. Oblomov se sebere a probudí se k činorodosti. Když se ale vrátí Stoltz, ustoupí z cesty, odjede do města, postupně přeruší s Olgou styky. Ona si vezme Stoltze, on si vezme svou bytnou. On za pár let zemře na mrtvici.
Film krásně kontrastuje staroruskou šlechtu s novou kosmopolitní šlechtou (19. století), ruskost s německostí (možná dnes americkostí). Ukazuje obě skupiny z obou stran. Naprosto výjimečná je scéna, ve které je mladý Stoltz po studiích svým německým otcem vyexpedován do světa. Otec se s nim rozloučí chlapácky. Mladý Stoltz nasedne na koně a až po nějaké chvíli ho přivolá zpět matka a služebnictvo, se kterými se dlouze a slzavě po rusky loučí. Film je také popisem - a možná i kritikou - instituce sluhů. Krásně ukazuje ruskou oslavu Matky Rusi. Nádherná kamera... výborné herecké výkony. Prostě jsem se tetelil - "naslaždal," jak říkají v Rusku.
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
