Po prezidentských volbách

Nepříjemnou pachuť jsme si spláchli dobrou večeří v Restauraci století a poté jsme zašli do kina na "Občan Havel."

Pěkná vzpomínka na dobu, která už je bohužel za námi a nejspíš už se nevrátí.

Po návratu domů jsem napsal své místní organizaci Strany zelených tento dopis, který už mi delší dobu bublá v podvědomí.

-------


Vystupuji tímto ze Strany zelených.

Nechci být členem strany, která kvůli svému komunisto-fobnímu postoji masochisticky setrvává v koalici s ODS a navíc umožila znovuzvolení Václava Klause prezidentem ČR. Chtěla-li Strana zelených spoléhat na podporu komunistické strany pro kandidáta, který se od ní ideologicky značně odlišuje, měla o této podpoře od začátku jednat. Když už nejednala, měla namísto vyzývání komunistické strany, od které konec konců něco chce ona a ne naopak, přistoupit na dle mého názoru rozumné požadavky, které navíc byly naformulovány tak, že umožnily všem, aby si zachovali tvář. Pochopitelně jsou na vině i komunisté, ale jejich členem jsem nikdy nebyl a nebudu.

Tím, že tak neučinila, promrhala skvělou příležitost zamezit znovuzvolení Václava Klause, v případě tlaku či dalších urážek ze strany hulvátů z ODS vystoupit z koalice, tvrdě vyjednávat o podpoře vlády ODS a KDU/ČSL nebo nechat tuto vládu padnout. Na místo toho nabízí smír na výjezdním zasedáním vlády… Z předčasných voleb by mohla vzejít silná levicově-zelená koalice, která by bez opírání o přeběhlíky zajisté prosazovala zájmy evropským zeleným přinejmenším blízké daleko efektivněji než modročerná skvadra se zeleným lemováním. KSČM by navíc musela vystoupit ze své pohodlné a výhodné role permanentní opozice, která může svobodně kritizovat bez toho, aby musela nést vládní odpovědnost. Je otázka, jak by se to projevilo na jejím příštím volebním výsledku, ale je téměř jisté, že by to podpořilo její reformní křídlo, jehož vítězství v rámci KSČM je v zájmu nás všech. V každém případě by během českého předsednictví na Hradě neseděl Klaus, radě pro sociální věci by nepředsedal Nečas a vztahy s EU by neměl na starosti Vondra.

Je mi líto, že komunistické tabu musela prolomit pravicová europoslankyně Bobošíková. Je mi líto, že to byla ona a ne poslanecký klub SZ, kdo předložil návrh zamezit volební frašce tím, že by se hlasovalo elektronicky. Je mi líto, že to byla ona a ne SZ, kdo předložil přinejmenším zajímavý návrh týkající se radarové základny. Paní Bobošíková s odstupem a pragmaticky zhodnotila komunistickou nabídku a maximálně ji využila ke svému prospěchu, aniž by se zásadně zpronevěřila svému přesvědčení. Totéž jsem očekával od Strany zelených.

Zjevně na to máte jiný názor, který Vám nechci brát, ale nebudu ho podporovat. Ani svým členstvím, ani svým hlasovacím lístkem v příštích volbách. Zelené budu znovu volit až tehdy, kdy mi budou alespoň trochu připomínat ty zelené, které znám z Evropského parlamentu. Necítím se na to, abych své představy prosazoval ve stranické politice. Chtěl jsem být prostým řadovým členem strany, na kterou budu hrdý. No co… život jde dál.

Michal Ginter