Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

neděle, února 29, 2004

Jeden zajímavý statistický údaj

Možná jste si všimli, že poslední týdny probíhá ve Spojených státech dosti bouřlivý vývoj v otázce manželství gayů a lesbiček. Nebudu shrnovat celý vývoj, protože za a) by to bylo na dlouhý elaborát, na který nemám v současnosti čas a za b) se o podrobnostech můžete dočíst ve všech velkých amerických novinách, jestli máte zájem o více informací.

Jenom bych vypíchnul dva údaje, které jsem se dočetl v dnešních New York Times a který podle mne mluví za vše:

1) Zatímco podle všech současných průzkumů veřejného mínění podporuje manželství gayů a lesbiček menšina Američanů, ta menšina je podstatně větší než menšina, která schvalovala rasově smíšená manželství v roce 1968, tedy rok POTÉ, co rasově smíšená manželství legalizoval Nejvyšší soud USA.

2) V současných průzkumech veřejného mínění má manželství gayů a lesbiček výrazně většinovou podporu mezi respondenty ve věkové skupině 18 - 29 let.

Závěry si udělejte sami. :-)
Další výborný film

Dneska byl po dlouhé době první den, kdy měl člověk pocit, že tahle zima někdy skončí. Venku svítilo sluníčko a odpoledne se teplota vyšplhala nad 10 stupňů Celsia. Po obědě jsme se vydali na dlouhou procházku. Ušli jsme asi 70 bloků a potom dojeli do East Village, kde jsme měli sraz s kamarádkou a vydali jsme se do kina na Touching the Void. Je to naprosto úchvatný britský kousek - napůl dokument napůl dramatizace jedné horolezecké výpravy. Celý film jsem seděl našponovaný na kraji sedadla a držel se opěradla. Kdybych nevěděl, že film popisoval skutečný příběh, asi bych nikdy neuvěřil. Ta zvláštní směs smůly a štěstí je prostě k nevíře. A výkon, ke kterému se dokáže vyšponovat lidský organizmus ve chvíli, kdy mu prostě nic jiného nezbývá, se vymyká běžné představivosti. Vřele doporučuju!!!

neděle, února 22, 2004

Capturing the Friedmans

Včera jsme si půjčili DVD s výborným dokumentárním filmem Capturing the Friedmans. Jestli se tenhle film někde bude hrát v kině nebo jestli to uvidíte v půjčovně DVD, určitě si ho nenechejte ujít. DVD je možná lepší než kino v tom, že na druhém dévédéčku je spousta materiálu, který do hlavního filmu autoři nezařadili.

Nebudu vám prozrazovat celý děj a zápletku filmu. Řeknu jen, že dokumentární filmař měl v tomto případě neuvěřitelné štěstí, protože narazil na zlatou žílu. Znázorněný příběh je působivý hned na několika rovinách. Jednak je to téměř řecká tragédie z osobního pohledu. Kromě toho popisuje konkrétní stránku 80. let v americké společnosti - masovou hysterii ze "sexuálních spolčení" ve Spojených státech. (Kdo ví, jestli je to relevantní v současných masových případech obvinění katolických kněží???)Taky poukazuje na černou stránku amerického systému "vyjednávání o vině a trestu" (plea bargaining) který, podle mého názoru naštěstí, v kontinentálním právu neexistuje a který v mnoha případech vylučuje možnost spravedlivého procesu. A navíc ... celá dotčená rodina je zvláštním způsobem exhibicionistická a celý svůj život natáčí na videokameru, takže ve výborně sestříhaném dokumentu vidíme spoustu autentického domácího videomateriálu. Musím říct, že ve výpovědích na obou stranách je tolik rozporů, že jsem na konci sám nevěděl, co si přesně myslet. Na emoční reakci to ale nic neubírá.



Tanečník v metru

Stanice metra na Times Square je jako malé podzemní bludiště dlouhých chodeb a malých podzemních náměstí, kterými přecházíte z jedné linky na druhou. Často tam hrají muzikanti a jiní umělci. Tady máte vyfoceného jednoho, který tančil s plastikovou pannou, jejíž nohy měl přilepené na botách.

sobota, února 21, 2004

Zase dlouhá odmlka

Přestože se toho v Americe poslední dobou hodně děje - demokratické primárky se blíží k vrcholu, probíhá zuřivá debata kolem manželství gayů a lesbiček a mnoho dalšího - opět mám čas dění kolem sebe sledovat jenom z rychlíku a ke komentářům se, jak jste zjistili, nedostanu. V podstatě jsem se nehnul od počítače - jsem zavalený prací. No, pracovat je potřeba. Jenom jsem včera večer dostal skoro šok, když jsem si cestou na večeři se známými a na jednu malou vernisáž uvědomil, že jsem od neděle do čtvrtka vůbec nevyšel z bytu...

Zítra jdeme s kamarády na oběd do čínské čtvrti, kde zase nakoupíme spoustu dobrot a večer se na chvíli zastavím na párty u kamarádky Julie. Takže alespoň přes víkend si trošku vorazím. :-)

Jinak vernisáž byla celkem zajímavá. Přítel jednoho Hoangova kamaráda vystavoval svoje malby a kresby v takovém firemně-výstavním prostoru v Chelsea, kde je jedna galerie na druhé. Opět jsem zapomněl foťák. :-( Vernisáže se většinou konají ve čtvrtky a v okolních restauracích není šance sehnat stůl. Takže jsme večeřeli v příjemné německé restauraci kousek na východ na 20. ulici východně od Broadwaye. Jmenuje se Silver Swan. Jestli tam někdo půjdete, doporučuji držet se rady, kterou našim kamarádům dala jedna jejich známá, která píše kritiky restaurací. Držte se stolků kolem baru a objednávejte si z barového menu. Je to tam neformálnější a za úplně stejné jídlo (jenom trošku méně načančané) zaplatíte třetinu než v zadním salónku.

Ale zpátky k vernisáži. Byla to spíš párty než vernisáž - asi se snažili odlišit od konkurence. V jednu chvíli tam měli bubeníky, kteří předvedli číslo, jaké si pamatuji z pražských bubnovacích seancí, na které jsem kdysi chodil. Scházela se na nich spousta lidí. Každý si přinesl něco, na co se dalo bubnovat nebo se s tím dalo štěrchat. Jeden člověk udával rytmus a ostatní se přidávali. Člověk zažíval téměř extázi. Úžasné. Jedna věc, která mi ale na téhle párty vadila bylo, že hudba hrála tak strašně nahlas, že člověk neslyšel vlastního slova. Skoro jako v nějakém klubu. Po dvou hodinách jsem byl hluchý jak pařez a začala mě bolet hlava, tak jsme šli domů.

No, tak to je zatím vše.

čtvrtek, února 12, 2004

Komentář Bushova hodinového rozhovoru v televizi

Jestli máte rychlý internet a rozumíte anglicky, tak si pusťte legrační komentář Bushova nedávného hodinového rozhovoru v televizi. Je to video, takže po dial-upu se to možná bude stahovat trošku dýl.

pondělí, února 09, 2004

Rozdíl v přístupu k věci?

Dneska ranními zprávami problesklo následující: Španělsky mluvící značně zjitřený muž přiběhl k autu, ve kterém seděl příslušník cizinecké policie - mimo službu. Snažil se ho vytáhnout z vozidla. Policista POTENCIÁLNÍHO útočníka zastřelil dvěma ranami do hrudníku. Dosud se vyšetřuje, jestli chtěl zastřelený muž příslušníka unést nebo jestli došlo k nedorozumění kvůli jazykové bariéře.

Zůstal jsem chvíli sedět s otevřenými ústy a potom jsem se začal strašně rozčilovat. Hoang mi na to řekl: A co je na tom divného? Vždyť napadl ozbrojeného policajta. To je jasné, že ho zastřelil. Tak to chodí.

Některé věci už ani nemám chuť komentovat.

pátek, února 06, 2004

Sním nebo bdím?

Na Superbowl (finále poháru v americkém fotbalu) jsem se nedíval. Pustil jsem si ale později zprávy, ze kterých jsem se dozvěděl, že v poločase, který bývá dějištěm velké zábavné show, měl Justin Timberlake strhnout Janet Jackson svršky a nějak se to vymklo kontroly a strhl jí i část podprsenky. To je toho, řekl by si Evropan. V Americe je však z toho škandál, který může mít daleko širší dopady než si mnoho lidí uvědomuje. Věčně usměvavá televizní hlasatelka oznámila rozhodnutí Federální komunikační komise vysílat příští velký přímý přenos (Grammy Awards, myslím) s ještě větším zpožděním. Dosud se vysílalo s pětivteřinovým zpožděním, které umožnilo cenzorům "vypípat" sprostá slova, ale nedalo jim dost času vymazat celé "urážlivé" scény. S tím, že "urážlivé" nebylo dále specifikováno. Nyní bude přenos zpožděn ještě více, aby se cenzoři případně mohli vyřádit. Tady přestává legrace, moji milí! A národ dále sedí, žere kukuřičné chipsy se salsou a pije coca-colu...

Mezitím, na Manhattanu umrzla další bezdomovkyně. Dnes ráno jsem vykouknul z okna a viděl mladého bezdomovce, odhadem tak pětadvacetiletého, vybírat z popelnice plechovky od coca-coly, které jsou zálohované asi pěti centy.

čtvrtek, února 05, 2004

Začátek týdne opět u počítače

Právě jsem dotitulkoval jeden starý hollywoodský film. Byla to celkem zábava, i když prachy nic moc na to, že mi to trvalo skoro dva dny.

Hoang musí do konce příštího týdne poslat scénář se všemi podklady do jedné soutěže. Nějak nestíhá, tak jsem mu slíbil, že mu napíšu "treatment." Nevím přesně, jak se tomu říká česky, ale je to vlastně podrobný prozaický popis scénáře. Taková filmová povídka. Výtvor bude muset mít alespoň deset stran, takže mám do pátku co dělat.

Po návratu z arktických teplot na rakouském ledovci do mírnějšího podnebí jsem naprosto absurdně dostal téměř okamžitě kašel a rýmu. Tak se u počítače kurýruju horkým čajem s medem.

neděle, února 01, 2004

Novoroční průvod v čínské čtvrti

Vždycky, když si s sebou nevezmu foťák se stane něco, co bych býval rád zdokumentoval. Tak třeba dneska. Vyrazili jsme s kamarády do čínské čtvrti na "dim sum," o kterém jsem tady už psal. Na ulicích byl úžasný rumraj, protože jimi procházelo několik maskovaných průvodů oslavujících nástup roku opice, ke kterému došlo minulý týden. Průvod vždycky vedly dvě masky draka, pod jehož dlouhým tělem se schovalo několik lidí. Drak se zastavoval v obchodech, procházel restauracemi, klaněl se a zdravil osazenstvo u příležitosti nového roku a potom otevíral tlamu, do které mu lidi vkládali peníze v červených obálkách. Za drakem šli bubeníci a činelisti a ty následoval zbytek průvodu. Spousta hluku a jásání a velmi příjemný vizuální zážitek, za jehož nezprostředkování se tímto ještě jednou omlouvám.

Archiv blogu