Jak to vidím po volbách

Na jednu stranu jsem rád, že ODS vládu nesestaví, protože jejich předvolební kampaň mi minimálně v posledních týdnech připadla nechutná a nevkusná. Souhlasím s Paroubkem v tom, že došlo několikrát k porušení volebního zákona. Zpráva obsahující zpravodajské informace sebrané při domovní prohlídce důvodně podezřelého je důvěrná z velmi dobrého důvodu a před prošetřením nemá co dělat na veřejnosti. Nejspíš nemá co dělat ani v Poslanecké sněmovně. Nařknout někoho z pohlavního zneužívání mladistvé osoby čtyři dny před volbami je špinavost, protože se tomu člověk včas nemá jak bránit.

Na druhou stranu si myslím, že i některá prohlášení ČSSD během volební kampaně byla na hraně. Navíc, ČSSD včera večer situaci neustála. Forma Paroubkova projevu byla nepřijatelná. Nechci, aby v civilizované politice platila zásada „na hrubý pytel hrubá záplata.“

Takže jsem rád, že vládu nesestaví ani ODS ani ČSSD. Čeká nás nejspíš úřednická vláda a předčasné volby. To už jsme tady jednou měli a svět se nezbořil.

Otázka ale je, jak z toho ven. Hlavní problém vidím v personalizaci volebních kampaní. Nejen u nás, ale i v mnoha jiných zemích se volby soustřeďují na dvě osobnosti vedoucí dvě největší volební strany, jednu na pravici, druhou na levici. Výsledkem je buď pat nebo volební vítězství o chlup – od desetin procenta do tří procent. To podle mě není mandát!

Stolička nemůže stát na dvou nohách. Ke stabilitě potřebuje alespoň tři. Proto si myslím, že je třeba, aby se lidé přestali bát volit malé strany. Já sám jsem volil zelené a jsem moc rád, že se do Parlamentu dostali. Jsem ale také rád, že nebudou ve vládě. Myslím si, že potřebují nějaký čas na to, aby se v Parlamentu rozkoukali a jako parlamentní strana se trochu usadili. Mám zbožné přání, aby se do Parlamentu při příštích volbách dostali ještě SNK-ED, případně nová US. Taky doufám, že příznivci strany zelených, kteří k volbám nešli, to příště nezopakujou.

Jaký by byl výsledek? Bohatší a stabilnější koalice. ČSSD ani ODS by neměli dostatek mandátů na to, aby sestavili vládu jen s jednou malou stranou. Žádné dvě velké strany by v Parlamentu neměly ústavní většinu. Jazýčkem na vahách by nebyla jen prodejná KDU, čímž by se snížil její neopodstatněně silný vliv na českou politiku. ODS by musela sestavovat vládu se stranami, které mají proevropské smýšlení, podporují občanskou společnost, jsou v sociálních otázkách liberální a soustřeďují se ve svém programu na trvale udržitelný rozvoj. Tím by se nutně obrousily ty nejnebezpečnější hrany programu ODS a jejich vláda by asi neznamenala žádnou katastrofu. ČSSD by musela sestavovat vládu se stranami, které jsou ekonomicky liberálnější. Výsledkem by byl kompromis, který by nejspíš vyhovoval daleko většímu procentu voličů. Tento model by nejspíš donutil i KSČM, aby se pustila do boje se svým nereformovaným křídlem. Tím by se zvýšil jejich koaliční potenciál.

Jaká je druhá alternativa? ČSSD a ODS se svou většinou budou snažit protlačit změnu volebního systému. Většinový systém je podle mě tragický z dvou důvodů. Jednak marginalizuje malé strany tím, že je odsuzuje do opozice. Střídala by se červená a modrá vláda. Červená vláda by upletla pár řad svetru. Pak by ji vystřídala vláda modrá, která by pár řad vypárala a pár upletla. Pak zase červená, která by pár řad vypárala a pár upletla. Šmatlali bychom dopředu krok sun krok. Nakonec bychom se stejně dopracovali tímto cik cakem ke středové politice, ale pouze prostřednictvím následného odstraňování extrémů. Druhým důvodem je, že by výsledná vláda zastupovala maximálně třetinu voličů. Velká část voličů by buď dosmrti volila opozici nebo by se nechala vtáhnout do modročevené volební války. A svět je, alespoň doufám, přece jenom trochu barevnější.

Myslím, že by bylo daleko lepší, aby se středová politika vytvářela organicky v povolebních jednáních. Každá strana by se v jejich rámci musela vzdát extremních částí svých programů, takže by následující vláda nemusela odstraňovat tolik škod a tahle společnost by nikam neulítala.