Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

čtvrtek, března 20, 2003

Dneska odpoledne jsem se byl nechat ostříhat. Chodím k syřanovi Toufiqovi do kadeřnictví Daily Cuts na deváté ulici mezi první Avenue a Avenue A. Toufiq stříhá skoro tak dobře jako můj oblíbený Radek Zahradník v Barbarele v Praze. Tady v New Yorku musejí mít licenci jenom kadeřníci. Holiče může dělat a dělá skoro kdokoli. když jsem tady nechal stříhat poprvé loni v létě, tak to dopadlo naprosto katastrofálně - zašel jsem do normálního holičství na Upper West Side a hispánka nehovořící anglicky mě tak opiždlala, že jsme to hned doma vzali strojkem na jeden centimetr. Když jsem to v Praze říkal Radkovi, doporučil mi, abych si tady našel nějakého arabského kadeřníka. Arabové mají silné vlasy, na kterých se okamžitě pozná, jestli jsou dobře ostříhané nebo ne. Mimo to, většina Arabů tady má velmi dobře ostříhané vlasy, tak jsem to zkusil a jsem navýsost spokojen. Samozřejmě se hovor velmi rychle stočil na válku. V krámě běžela televize. V jednu chvli se na obrazovce objevily záběry bombardování. Toufiq i jeho kolega se zrovna hrabali mně a vedlejšímu zákazníkovi ve vlasech a najednou jim oběma ustrnula ruka a obrátili oči k obrazovce. Koukal jsem se před sebe do zrcadla a říkal jsem si škoda, že to někdo od dveří nevyfotil. Dva kadeřníci nehybně stojící s levou rukou na hlavě zákazníka, pravou ruku s nůžkami ve vzduchu a hlavou obrácenou k televizi.


Tak to vypuklo. Doufám v několik věcí. Za prvé, že to rychle skončí a že nebude zmařeno příliš mnoho životů, by't i jeden je příliš. Za druhé, že si všichni potenciální hledači odplaty uvědomují, že většina New Yorku je proti. V sobotu je další protest - budu tam.

Archiv blogu