Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

pátek, června 17, 2005

Inu, finská technika

Asi před čtrnácti dny jsme se vrátili z výletu a rozhodli se udělat velké prádlo. Poslední šly do pračky špinavé kalhoty, které jsme měli na sobě. Nějak se přihodilo, že jsme nezkontrolovali dvakrát, jestli jsou kapsy prázdné. Za hodinu se Albert začal shánět po mobilu. Prozvonil jsem ho a dostal jsem záznamník. Pomalu nám začalo svítat. Nokia už mezitím absolvovala všechny cykly praní na 40 stupňů, aviváž, ždímání i odstřeďování. Byla mrtvá, ale po několika hodinách začala fungovat SIM-karta, na které bylo pochopitelně uložené jen naprosté minimum telefonních čísel. Ale aspoň něco. Nokii jsme rozebrali a nechali sušit. Pak jsme na ni skoro zapomněli. Před pár dny ji Albert zkusil zapnout. Věřte, nevěřte ... telefon i baterka fungují. Dokonce v paměti zůstala i telefonní čísla. Inu, finská technika...

čtvrtek, června 09, 2005

Fotky nového domu

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych dal na web pár fotek našeho nového domu. Včera jsme dostali výpis z katastru, podle kterého nám oficiálně patří. Klíče dostaneme v neděli. Fotky najdete tady.

sobota, června 04, 2005

Hedvičina háratelna

Hynek měl minulý týden první narozeniny a dostal dáreček, který bohužel nebude moct rozbalit... Vikina začala před pár dny hárat.

Původně jsme uvažovali, že ji během ovulace pošleme do lázní, tedy do sekce pro háravé feny v chovné stanici, kde se narodila. Potom jsme uvažovali o hormonální antikoncepci. Nakonec jsem celou věc konzultoval s kolegyní, která chová salučí mezinárodní šampióny a rozhodli jsme se, že na její radu koupíme Vikině háratelnu - výstavní klec, do které ji v kritických dnech budeme muset zavřít, když nebudeme doma. Klec má asi 1.20 x 0.8 x 0.8 metrů, takže tam je dost prostoru.

Klec jsem nakonec koupil od písecké firmy Tommi, jejíž přístup k zákazníkům mě pozitivně naprosto ohromil. Volal jsem tam ve čtvrtek, že bych chtěl koupit klec, protože mi právě začíná hárat fenka. Na stránkách byli uváděni jako velkoobchod, tak jsem se vlastně chtěl jenom zeptat, do kterých obchodů v Praze dodávají zboží. Řekli, že klec můžou vyexpedovat do tří dní a potom ji do 24 hodin dostaneme na dobírku. Druhý den v půl osmé ráno mi volala zasilatelská firma, že došel balík s klecí.

Dneska je venku škaredě, tak jsme pejsky nejprve trošku otrimovali (zvláštní způsob odstraňování horní vrstvy srsti u hrubosrstých teriérů) a potom jsme klec složili a dali do ní deku s hračkami. Vikinka si ji zvědavě prohlížela a občas si na chvíli vleze dovnitř. Necháme ji pár dní otevřenou, ať si na ni zvykne. Jsem zvědav, jak se bude tvářit, když ji tam budeme muset zavřít. Kolegyně mi ale říkala, že si na to fenka velmi rychle zvykne a naopak to bere jako výsadu, že ona má domeček, do kterého on nesmí. Jako děti. Tak uvidíme.

Zároveň jsme pořídili nějaký sprej, který má přebít pach z hárání. Hynek ji dneska ráno dost otravoval, tak jsme ji nastříkali a skutečně se od ní drží dále. Pravda, kdykoli jí tam čichne, tak se po něm Hedvika ožene. Takže nevím, co ho odrazuje víc.

středa, června 01, 2005

Koupání


Sazava 2
Originally uploaded by Michal Ginter.
Zatím jsme v podstatě všechny víkendy trávili na výletech se psy. Minulý týden se nám nikomu nechtělo na žádnou velkou tůru, protože bylo hrozné horko. Tak jsme vzali psy vykoupat k Sázavě. Našli jsme poloopuštěné místo s velkými kameny. Viky i Hynek skákali z jednoho na druhý jako žáby.

Archiv blogu