Týden sovětské kultury

Od práce na překladech a na propagaci mi během posledního týdne poskytly vítanou a příjemnou přestávku dva zážitky sovětské kultury.

Prvním je kniha Moskva 2042 od Vladimíra Vojnoviče. Moje kamarádka ji překládá do češtiny a jestli ji vydají, určitě si ji pořiďte. Je to parádní pseudo-sci-fi o cestě sovětského spisovatele v německé emigraci do budoucnosti - do Moskvy roku 2042 - pravidelným letem Lufthanzy. Moskva roku 2042 je pochopitelně komunistická, ale jak! Vládne jí Genialisimus (geniální generální tajemník a generalisimus) jakožto Bůh, vrchol pětiúhelníku vedení, generální tajemník strany, vrchní velitel vojsk a nositel řady dalších funkcí. Budování reálného komunismu započal Velkou srpnovou revolucí. Pochopitelně nemají obchody a peníze, ale zato se mohou najíst v zakostrách (tedy zařízeních komunistického stravování.) Zdraví se slágen (sláva genialisimovi) a klejí slovy "progena!" Noviny jsou tištěny na toaletní papír, který narozdíl dob reálného socialismu na veřejných záchodech mají v neomezeném množství. Místo křižování se hvězdí. Na konci cípů hvězd pro změnu mají malé kříže. Propracoval jsem se zatím jenom na stranu 150 a královsky se bavím.

Druhým zážitkem byla dětská roková opera Davida Tuchmanova "Galuboj ščenok," kterou mi Julie pustila z cédéčka. Goluboj znamená rusky modrý, ale zároveň taky teplý - gay. Pochází ze sedmdesátých let a je napsána formou dětské pohádky, ve které je každé druhé slovo dvojsmyslem. Přesto však prošel cenzurou - konec konců, je to přece pohádka pro děti a kdo si myslí, že má ještě jiný smysl, tak ten se mýlí. Syžet: na jednom normálním ostrově žila normální zvířátka normálním životem. Jedním z nich bylo modré štěně. Ostatní psi si s ním nechtěli hrát. Štěně z toho mělo depku a pořád srdceryvně zpívalo "ach, ach, proč já jsem modrý." Až jednou ostrov napadl zlý pirát, který by zahubil všechny, kteří se neschovali. Modrého teplého psa k sobě nikdo nechtěl vzít. Nakonec zaklepal na dveře černé kočky, která ho pustila dále, ale v zápětí ho zradila a vydala pirátovi, protože měla ráda piráty a nenáviděla psy. Oba se nalodili na pirátovu bárku. Pirát byl zlý a pořád s kočkou přemítal o tom, co by mohl zlého provést. Jeho protikladem byl hodný námořník s operním hlasem, kterého pirát napadl a postupně jeho loď potopil pomocí mečouna, který zpíval, že všechno propíchá a že i jeho matka a babička byly taky píchačky. Hodného námořníka nakonec zatknou, ale modrý a teplý pes ho osvobodí a společně piráta porazí. Zvířátka na ostrově si začnou modrého a teplého psa vážit a vše skončí sborem "ať žije modrý, teplý geroj!" Řehtal jsem se ještě hodinu potom. Uvažoval jsem, že by to v přebásněné formě mohlo osvěžit vystoupení některého z pražských kabaretů.