Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

neděle, září 28, 2003

Sprostá slova v televizi

K přenášení fotek z foťáku do grafického programu a následně do fotoalba jsem si pustil veřejnoprávní televizi, ve které zrovna běžel přímý přenos z veřejné diskuse s náměstkem ministra obrany Wolfowitzem. Nemám ho vůbec rád, ale byl jsem zvědavý, jak na něj budou lidé reagovat - televize je puštěná v druhém pokoji, takže ho jenom slyším a nemusím se na něj koukat.

Hned od začátku se ho tam snažila skupina lidí vypískat. Moderátor je upozornil, se stoupající razancí, že jestli budou rušit diskusi, nechá je vyvést. Než se mu to povedlo, vylítnul na pódium jeden člověk, jenžto dříve na Wolfowitze z hlediště halekal "válečný zločinče" a začal křičet (cituji) "já tě zabiju, ty jeden zkurvenej hajzle, ty jeden zkurvysynu" ... a ještě pár věcí stihnul, než ho vyvedli.

Nechci hodnotit, jestli mluvil pravdu nebo ne ani jestli to bylo správné nebo ne. Pravda, po chvilce už to byla celkem fraška, protože bez řvaní nebyli schopni dokončit skoro ani větu. (na druhou stranu, měl jsem potutelně radost)

Zaujalo mne to a o celou záležitost se dělím z jiného důvodu. ... V americké televizi (kromě některých kabelových kanálů) nesmějí vysílat sprostá slova. Když někdo v nějaké talk show něco řekne sprostě, zazní místo onoho slova proslulé pípnutí. To tam doplní až po natáčení, protože tyhle talk shows nejdou naživo. U přímého přenosu jsem si myslel, že mají v televizi nějakou "pípačku" nebo "pípáka," který sleduje celé dění a kdyby náhodou zaznělo nějaké to "fu," zmáčkne tlačítko a nenechá doznít to "ck." Nemají! Takže pokud chcete slyšet v americké televizi sprosté slovo, musíte do přímého přenosu...
Cimbálka a dechovka v Astorii

Dnes se mi nechtělo pracovat a když jsem začal uvažovat, co s načatým odpolednem, vzpomněl jsem si na dávný dluh - dosud jsem se nebyl podívat v české hospodě a pivnici Bohemian Hall. Vnitřně jsem se vždycky úspěšně vymluvil na to, že je to z ruky. Inu, nasedl jsem na metro směrem Queens a vyrazil do Astorii, tedy převážně řecké čtvrti městské části Queens, kde je zbytek české komunity a údajně jediná zahradní pivnice v New Yorku. Jak se dostali dokupy Češi a Řekové či jestli to tak bylo úplně odpočátku nevím...



Zrovna jsem se trefil do dne, kdy v zahradní pivnici slavili - pravda spíš po bavorsku než po česku - Oktoberfest. Davům, jejichž počet mě opravdu překvapil, střídavě hrála dechovka a cimbálka. Celé to působilo jako velká vesnická zábava někdy před 80 lety, ale lidi se bavili. Páry českých dříve narozených tančili polku klasicky, mladší a nestředoevropané si našli vlastní choreografii...



Měli tam dobrý sudový Staropramen v krýglech, což je tady velká vzácnost, tak jsem i tu dechovku přežil...

sobota, září 27, 2003

Místní dojíždějící

Dnes odpoledne jsem se rozhodl oslavit konec pracovního týdne a dopřát si trochu předčasného oddychu. Po obědě jsem si zajel do svého oblíbeného syrského napajedla na vodní dýmku. Široké několikadílné francouzské dveře přes léto zůstávají otevřené do ulice a na chodníku před nimi je malý stolek se židlí pro případ, že někdo z hostů bude chtít sedět venku. Stolek ale částečně stojí na velkém železném poklopu, který zakrývá vlez do podzemního skladiště. Poklop je delší než stolek a když u něho člověk sedí, tak často kolemjdoucí na poklop šlápnou, stolek se zakýve a člověku se vyleje čaj. Z toho důvodu tam často nesedám. Dnes jsem si tedy vybral stolek hned u východu, četl si, popíjel čaj a kouřil vodní dýmku. Po nějaké době si majitel udělal na chvíli přestávku, vzal si ven čaj a cigaretu a sedl si na poklopní trůn. Po pár chvílích ho manželka zavolala dozadu, aby jí s něčím pomohl. Kromě obsluhování hostů a vaření totiž ještě společně v krámku hlídají své dvě malé děti. Odběhl tedy za ní dozadu a čaj nechal stát na stolku. Vzápětí procházel kolem asi pětadvacetiletý kluk. Zastavil se u stolku s poloplnou skleničkou čaje, vzal ji do ruky a chtěl ji vypít. Majitel na něj zezadu halekal: hele, to je moje ... a řítil se bránit svůj mátový čaj. Kluk na to: aha, já myslel, že je to volný. A odešel. Majitel se za ním ještě chvíli díval, kroutíc hlavou, ale po chvíli se uvelebil zpátky na židli, otočil se ke mně a povídá: "Když si dávám pauzu, vezmu si sem k tomuhle stolu občas sladkosti, čaj nebo cigaretu. Občas musím odběhnout a zatím se mi ještě nestalo, že bych po návratu na stole našel to, co jsem tam nechal. Bláznivý město." Chvíli jsem zvažoval, jestli mu povědět o pražských dojížďácích, aby si nemyslel, že je bláznivý jenom New York, ale pak jsem si řekl, že mu nebudu brát iluze...

pátek, září 26, 2003

Nevyzpytatelné vyhledávací servery

Můj počítač návštěv na osobních stránkách mi umožňuje nahlédnout alespoň kousíček za oponu anonymity návštěvníků. U posledních dvaceti hostů poznám, odkud se na blog dostali. Kromě štamgastů, kteří mají můj blog založený v oblíbených položkách nebo přímo vypisují adresu, se ke mně občas někdo dostane přes nějaký vyhledávací server. Některá hesla typu "čínská restaurace" jsou pochopitelné, protože jsem tady o několika básnil. Nicméně, během posledních pár dní se sem nějakým způsobem dostali lidi, kteří ve vyhledávači zadali "prsy a mu" a "těžké prsy." Tak nevím. :-))) Projel jsem prvních deset stránek odkazů a svoje stránky jsem tam nenašel. Pak jsem to vzdal. Třeba jsem byl někde úúúúplně vzadu a nechtělo se mi tam proklepávat. Nicméně, nejspíš tady nenašli co hledali. Nebo třeba jo, co já vím...
Den příjemných zpráv

Takhle by mohly vypadat zprávy každý den. :-)

Moje nejlepší kamarádka tlumočila v Událostech a komentářích Kevina Mitnika, jednoho z nejznámějších hackerů, který vydal po návratu z basy knížku a přijel ji propagovat do Prahy.

Amina Lawal, nigerijská žena, která byla před drahnou dobou odsouzena k trestu smrti ukamenováním za to, že porodila 10 měsíců po rozvodu, byla soudem vyšší instance osvobozena - jistě i na základě obrovského mezinárodního tlaku, do kterého se značným způsobem zapojila i Evropská unie. Kdysi jsem na blogu uváděl odkaz na příslušnou petici. Doufám, že jste tehdy podepsali a přispěli tak alespoň malinkatým dílem k dnešnímu úspěchu. Údajně je podobných případů ještě několik a "právnící bez hranic" se snaží využít tohoto nového precedentu a vybojovat jim život.


27 izraelských pilotů v záloze odmítlo uposlechnout vojenský rozkaz a účastnit se operacích na palestinském území s tím, že tyto operace působí zbytečné ztráty mezi civilním obyvatelstvem. V televizi se vyjádřili, že nebudou poslouchat nemorální rozkazy. Izraelská média se podle zpráv jiných médií z toho mohla po...

Komentátorka Událostí a komentářů se podle mně zcela správně zeptala, jestli se v německých státních "nenáboženských" školách stejně tak zabývají křížemi jako čádory.

A nakonec ... byla přestřižena pomyslná páska a do živého provozu vstoupily internetové stránky našeho newyorského tlumočnického spolku.

úterý, září 23, 2003

Na stránkách se pracuje

Kromě jedné menší ale zajímavé tlumočnické kauzy se v současných chvílích zabývám hlavně dokončením přípravy spuštění svých newyorských tlumočnických stránek do živého provozu. Počítám, že ve středu už by měly viset na Internetu. Až se tak stane, určitě dám vědět.

Propagační materiály už máme v podstatě hotovy, tak teď už "jen" zbývá roztřídit databázi potenciálních zákazníků a začít je kontaktovat. Čeká nás ještě spousta práce.

Jinak jsem byl nadšený kandidaturou Wesleyho Clarka v demokratických primárkách. Myslím, že má šanci to republikánům v této situaci nandat. Možná je dokonce i jediný, který to má šanci dokázat. Už během prvních dní se dostal v žebříčcích popularity demokratických kandidátů na špičku. Vedl operaci v Kosovu, má přes NATO dobré vztahy s evropskými spojenci, vystudoval filozofii na Oxfordu a přitom je to voják z Jihu, který působí důstojně ale přitom nenafoukaně. Navíc kritizoval válku v Iráku. To je kombinace, která by snad mohla zabrat. Problémem by ale mohlo být, že je etnický žid, který potom přestoupil do katolické církve. Katolíci i židé nepatří na Jihu USA mezi nejoblíbenější. I JFK musel nejprve baptistům natřít hodně medu kolem huby, aby měl šanci na zvolení. Držím mu (a nám všem) palce. Ale dost politiky.

neděle, září 21, 2003

Pozdě ale přeci

Dnes ráno konečně někdo (předpokládám že pracovníci města) posekali džungli na volné parcele vedle našeho domu, odnesli zbytky psa a uklidili to tam. Takže jsme zase v civilizaci...
Unikátní foto těsně před skokem




Nebojte, asi metr pod stěnou je vršek svahu, který klesá dolů k řece. A nejednalo se o podnikatelku před sebevraždou ale o modelku, kterou někdo fotil v parku ve Washington Heights, úplně na horním konci Manhattanu, kde jsme dnes odpoledne byli navštívit kamarády Rogera a Erica.

Jejich čtvrt je velmi kultivovaná. Hned po válce se tam nastěhovalo spousta židovských emigrantů. Původně tam byli hlavně němečtí židé, dnes tam je hodně ruských židů. Na konci zmíněného parku je zvláštní stavba, která se jmenuje prostě a jednoduše Klášter a kterou údajně sestavili z kusů kamene rozebraných z různých starých staveb v Evropě. Park je nádherný a celá čtvrt je zajímavá tím, že je trošku na kopci, což je na Manhattanu dost nezvyklé. Jedinou nevýhodou je, že je opravdu hodně vzdálená od jiných zajímavých čtvrtí. Přes den tam jezdí stejné expres metro jako k nám, ale od 11 hodin staví na každé zastávce, takže by to bylo opravdu daleko. No, stěhovat se asi nebudeme...

pátek, září 19, 2003

Přetištěno z překladatelské diskusní skupiny Czechlist na yahoo:

V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, ze nžeáelzí
na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a
psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být úlnpě pnzeháeřý a ty to
přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, ze ldiksý mezok netče kdažé
pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že??

Aoccdrnig to a rscheearch at Cmabrigde Uinervtisy, it deosn't
mttaer in waht oredr the ltteers in a wrod are, the olny
iprmoetnt tihng is taht the frist and lsat ltteer be at the
rghit pclae. The rset can be a total mses and you can sitll raed
it wouthit porbelm. Tihs is bcuseae the huamn mnid deos not raed
ervey lteter by istlef, but the wrod as a wlohe"

"Nach eienr Stidue der Cmabridge Uinverstiaet ist es eagl, in wlehcer
Reiehnfogle die Bchustebaen in Woeretrn vokrmomen. Es ist nur withcig,
dsas der ertse und lettze Bchusatbe an der ricthgien Stlele snid. Der Rset knan
total falcsh sein und man knan es onhe Porbelme leesn. Das kmomt dehar,
wiel das mneschilche Geihrn nciht jeden Bchustbaen liset, sodnern das Wrot als
gaznes. Krsas, oed"

Fukar

Dneska tady pěkně fučelo, i když hurikán Isabel se nám zatím vyhnul. V některých státech ale nadělal velké škody.

Jak pokračovala anabáze s baudelairovským tématem? Druhý den ráno přijel inspektor z hygieny, který si volnou parcelu prohlédnul, uznal, že tam je bordel a smrad a slíbil, že to bude brzy vyřešeno. Majiteli našeho činžáku dokonce na hygieně údajně slíbili, že pytel odstraní do 24 hodin. Mezitím jsme požádali všechny sousedy, aby hygienu bombardovali telefonáty. Když tam druhý den pořád byla mrtvola i smrad, volal jsem zpět a od operátorky jsem se dozvěděl, že musím zavolat na odbor zdravotnictví, protože se předmět nachází za plotem. Podivil jsem se, vzhledem k tomu, že tam byl jejich inspektor, ale přesto jsem zavolal na zdravotnický odbor. Tam mi pochopitelně řekli, že to není v jejich kompetenci a že mám zavolat na hygienu. Tak jsem zavolal znovu na hygienu, zvedla to jiná operátorka, která mi řekla, že jestli tam byl inspektor, případ je otevřen a řeší se. Na dotaz, kdy tedy můžeme očekávat odstranění pytle i s jeho obsahem řekla, že to neví a nemá to jak zjistit.

Dnes odpoledne jsem se vracel domů z pochůzek a před domem to nesmrdělo. Tak jsem si řekl, že soustředěné úsilí zabralo. Inu, šel jsem se podívat k plotu a zjistil jsem, že už tam je jenom kostra, kterážto nesmrdí. Takže příroda opět předběhla civilizaci...

pondělí, září 15, 2003

Kdybych byl Baudelaire...

Kdybych byl Baudelaire, napsal bych dnes báseň...

Co jsme to viděli to letní jitro boží,
vy moje lásko jediná?
Za plotem na igelitovém loži
ležela bídná mršina...

a mučil bych, jako klasik ve své básni, další generace středoškoláků.

Včera večer jsme šli už za tmy s Hoangem na večeři k jednomu kamarádovi a všimli jsme si, že se zpoza plotu prázdné parcely vedle našeho činžáku line vůně vskutku nelibá. Dnes dopoledne jsem se tam za světla šel kouknout a ... místo básně jsem volal městskou hygienu.

Nějaké hovado hodilo přes plot černý igelitový pytel, který se v současnosti nadýmá vlnami odporných červů, přes něž občas vykoukne zbytek packy, podle jejíhož vzhledu a tvaru pytle usuzuju, že patřila psovi. Zbytek popisu ponechám na Rimbaudovi, kterému se to povedlo velmi výstižně. I fotografie vás ušetřím. :-)

Na hygienu volal, jak jsem později zjistil, i majitel našeho činžáku, a dostalo se mu příslibu, že to tam vyčistí do 24 hodin. Tak snad nebudeme muset nad chudákem dlouho rozjímat.

Človek ale fantazii nezakáže a napadá ho, jaký zmetek to musel být, když mrtvého psa hodí v pytli sousedovi za plot. A co se tomu psovi asi stalo... A že kousek od nás bydlí ve squatu jeden člověk, který mě na jaře uváděl v šílenství tím, že své štěně pitbulla nechával uvázané u plotu tři metry od kapoty auta, na které seděl a klábosil se svými kumpány, zatímco štěně bez ustání štěkalo a kňučelo. A jak jsem si říkal, že z toho psa vyroste neurotik. A že jsem toho psa poslední dobou neviděl. A jestli bych kromě hygieny taky třeba neměl zavolat policajty...




neděle, září 14, 2003

Žižkov v New York Times

V dnešních New York Times je článek o starých městech v Evropě, ve kterých to žije. Kapitola o Praze se soustřeďuje na Žižkov. V podstatě se v něm píše, že turisti, kteří si potřebují na chvíli odpočinout od krásného Starého města, se začínají stále více vydávat na Žižkov společně se spoustou mladých Čechů, kteří se tam stěhují za levným nájmem a populárními bary kolem Bořivojovy ulice. Podtitulek: drsná čtvrť začíná lákat turisty. :-))) Článek byl dobrý a do velké míry pravdivý, ale drsná čtvrť? Tím mě teda dostal.
Tichá pošta

Dopoledne jsem byl za svojí kamarádkou a obchodní partnerkou Julií v Brooklynu. Cestou domů jsem se stavil v Čínské čtvrti dokoupit potraviny. Prodírám se takhle davem po Canal Street, která je lemovaná krámky s krámy a pouličními prodejci pirátského zboží všeho druhu - od falšovaného značkového oddělení po cédéčka a dévédéčka. Chodník byl neprodyšně ucpaný nakupujícími, takže jsem postupoval velmi mírným tempem. Najednou jsem si všimnul, že jedna trhovkyně zvedla ruku a začala rychle balit svůj pojízdný krámek. Signálu si všimla druhá trhovkyně pár metrů kolem ní a začala taky rychle balit. Vlna mě nakonec předběhla a když jsem došel na Lafayette, utíkala už po krajnici řada trhovců, tlačíc vozíčky s cédéčky. Chystala se šťára a kouřové signály byly evidentně rychlejší a efektivnější než policejní vysílačky.

pátek, září 12, 2003

Tehotenstvi v prechodu

Dneska opakovali v televizi prvni dil komedialniho serialu, ve kterem hraje jeden muj davny znamy. Uprostred davali pochopitelne reklamy a zaznela tam jedna na prostredek, ktery zeny pouzivaji pro zmirneni priznaku prechodu. Na konci reklam na leky vzdycky nekdo kulometnou rychlosti oddrmoli pripadne vedlejsi ucinky a kontraindikace. Tady vtipne uvedli, ze by prostredek nemely pouzivat zeny, ktere jsou tehotne nebo se chystaji otehotnet. Jo, to se asi v prechodu stava dost casto, ze jo...

pondělí, září 08, 2003

Zpátky v New Yorku

V pátek jsem se vrátil po pěti týdnech do New Yorku. Navazovala hned návštěva dvou kamarádů z Prahy, ze které jsem měl radost a díky které jsem si udělal po příletu pár dní volna a neměl jsem hned pocit, že se musím vrhnout do té spousty práce, která mě tady čeká a na kterou jsem dost natěšený.

Několik kamarádů mi říkalo, že jejich první cesta domů po odstěhování do New Yorku byla dost klíčová, protože si během ní z nadhledu prozkoumali svůj život tady i tam a viděli obě města v novém světle. Před odletem z New Yorku do Prahy mě trošku šimralo v břiše a nebyl jsem si úplně jistý, jestli to bylo tím, že jsem si už tady vytvořil domov do větší míry, než jsem si uvědomoval a nebo jestli to bylo obavou z nastávající cesty. Po příletu do Prahy jsem měl intenzivní pocit uvolnění a radosti z toho, že jsem zase doma, přestože jsem po nájemnících našel byt v dosti strašném stavu a týden jsem všechno dával do pořádku a přestože jsem v Praze měl program podstatně našlapanější než tady v New Yorku. Pět týdnů uteklo nesmírně rychle a ke konci pobytu jsem si vůbec nedokázal představit, že za pár dní už Prahu zase na několik měsíců neuvidím. Nakonec jsem přišel na jedno podobenství, které mi odjezd ulehčilo. Praha je pro mě kolébka a New York je pro mě kočárek. Praha je mateřská energie, New York je otcovská energie. Praha je to jisté, samozřejmé útočiště, které na mě vždycky bude čekat, o které už nemusím bojovat. New York mě nutí tlačit na hranice zón svého pohodlí, překonávat znovu předsudky, nacházet nové překážky. Během prvních devíti měsíců tady v New Yorku jsem se, ve zpětném pohledu, tak trošku snažil napasovat na kolíbku kolečka a rozčiloval jsem se, že to nejde. Uvidím jak se budu cítit teď tváří v tvář novým výzvám, když budu vědět, že za čtyři měsíce na mě čeká moje "kolébka," do které se zase na chvíli vrátím ke svému známému životu a kde nová dobrodružství uvidím v jiném světle a budu mít možnost je ve známém prostředí zreflektovat.

Archiv blogu