Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

pátek, října 24, 2003

Zelená stezka kolem Manhattanu

Po celém týdnu stráveném u počítače jsem se dnes před obědem rozhodl, že si vyjedu ven na kole, abych úplně nepropásnul krásný newyorský podzim. Většinou jezdívám do Central Parku, ale tentokrát jsem se rozhodl, že prozkoumám tzv. zelenou stezku. Respektive, že se tak jmenuje jsem zjistil až cestou a následně z internetu. Věděl jsem, že se dá podél řeky Hudson dojet z Upper West Side do Chinatownu, protože jsem to jednou kdysi absolvoval. Věděl jsem, že Riverside park se táhne až dolů k 72. ulici a že jeho severní část postupně přechází v Riverbank State Park a potom ve Fort Washington Park, který se táhne až na úplný sever Manhattanu do Inwoodu. Jenom jsem si nebyl jistý, jestli se to dá celé projet na kole. Kdybych se dopředu podíval na internet, tak bych věděl. Ani mě to ale nenapadlo, takže jsem se nejspíš podvědomě nechtěl řídit mapou. Cestou na sever jsem nějak propásl nájezd a tak jsem jel po Riverside Drive a koukal se z výšky dolů na řeku, kolem které se táhne železnice a hned vedle ní Riverside Park, ve kterém jsem zahlédl cyklistickou stezku, ale neměl jsem se k ní jak dostat. Podařilo se mi to až ve Washington Heights na 181. ulici. Pak jsem po ní dojel až k dalšímu přerušení těsně před Inwoodem a rozhodl se pomalu vrátit. Zpátky jsem už jel podél řeky a byla to nádhera až zhruba do 145 ulice, odkud je zelená stezka zase přerušena až do 125. ulice. Mezi 145. a 135. ulicí zřídilo město dočasnou cyklistickou stezku - poměrně nevábnou - kolem čističky vod, ale bylo to pořád lepší než bojovat s provozem na silnici. Celkem jsem byl venku hodinu a půl a dorazil jsem domů skvěle občerstvený. Dal jsem si k obědu špagety, uvařil si kafe, dokoukal se asi podesáté na kazetu se svými oblíbenými Tales of the City Armisteada Maupina a za doprovodu Haničky Hegerové se pouštím znovu do práce.

Mimochodem, její písničku "Bože můj, já chci zpět" miluju. Pouštím si ji, když se mi stýská po Praze, běhá mi při ní mráz po zádech a občas i slzím. :-) I když, přísně řečeno, bych při ní měl myslet na Ostravu, protože, alespoň pro mě, je ta píseň spíš o dětství než o prvním dospělém domově. Zatím jsem se k tomu ale nedopracoval. Domov v Praze mě prostě napadá první a když si na něj vzpomenu, šimrá mě v břiše. Třeba až budu starší, budu sentimentálně vzpomínat na dětství v Ostravě... kdo ví.

Archiv blogu