Na newyorské radnici se střílelo

Ve středu se ozbrojený muž dostal přes ochranku na newyorské radnici a zastřelil jednoho radního. Chvíli na to střelce zastřelil policista. Vrah se v minulosti dopustil několika násilných činů. Radní byl ve svém obvodě nesmírně populární (podle televize). Vrah den před tím, než radního zastřelil, zavolal policii a tvrdil, že mu radní nabídl úplatek, fiktivní místo na radnici a prodej nemovitosti v Brooklynu za nominální cenu výměnou za to, že proti němu nebude kandidovat v místních volbách. Dva dny po smrti radního jeho bratr, který nemá absolutně žádné politické zkušenosti, oznámí, že bude kandidovat na místo jeho bratra a pokračovat v jeho misi "dokud potluče jeho srdce" (nebo něco podobně trapně patetického). Očekává se, že pro něj bude hlasovat spousta lidí z pocitu sounáležitosti. Zdá se, že celá věc je velmi komplikovaná, takže si na to nedělám názor.

Všimnul jsem si spíše, že tady v New Yorku lidé reagují na smrt - především násilnou - se zdánlivým pocitem obrovské fascinace. Je to něco, co je nutí k činu, nutí je k to k vyjádření, k demonstraci více, než jinde na světě, kde jsem podobné věci pozoroval. Možná je to důsledek útoků na Světové obchodní centrum a války proti terorismu... a náhlého zvědomění pocitu smrtelnosti, náhodnosti smrti, nebezpečí a na druhou stranu triumfu, že já jsem přežil... kdo ví. Ještě to nemám moc rozebrané - spíš si toho začínám všímat.

Pořad Queer Eye

Tak jsem se ze zvědavosti podíval na první epizodu pořadu Queer Eye. Pořad se odehrává v New Yorku a probíhá asi takto. Na tzv. "úžasnou pětku" (módní návrhář, bytový architekt, vizážista, kulinář a kulturolog - všichni gayové) se obrátí jeden tesař (heterosexuál), který je zároveň umělec a chystá se na vernisáž své výstavy v nějaké malé galerii. Pětka dorazí do jeho bytu - on vypadá jako vidlák, říká si "Butch" (něco jako "řízek") a jeho doupě je vskutku nechutné. Jejich cílem je vytvořit z něj za den tzv. "metrosexuála" - to znamená kultivovaného heterosexuálního obyvatele velkého města. Úžasná pětka celý proces koření více či méně jízlivými hláškami. (módní návrhář vybírá Butchova ušmudlaná trička ze skříně salátovými kleštěmi a hází je do koše a prohlašuje "ó má hnusoto") Všichni protagonisté jsou naprosto stereotypičtí a protiklad těch stereotypů je na jednu stranu komický a na druhou stranu obnažuje plytkost i všudypřítomnost stereotypů. Myslím, že boj se stereotypy prostřednictvím vtipu a zlehčení je účinnější než agresivní konfrontace člověka s jeho vlastními stereotypy. Módní návrhář je týpek, jaké v Praze uvidíte v Mecce a v New Yorku jich máme celou čtvrt (přeháním, samozřejmě.) "Kulturolog" omezí svou lekci na triviality účinného pokrytí davu na recepci. Kadeřník a bytový architekt na druhou stranu odvedli výbornou práci. Kuchař byl průměrný.

Co jsem se z toho naučil: všimnul jsem si, že jsem se v první chvílí naprosto instinktivně bránil stereotypům té teplé pětky, která mě prudila, ne-li urážela. Až jsem si rozebral, že to jsou jenom stereotypy, kterých i já mám na hluboké, instinktivní úrovni spoustu, mohl jsem se celé věci zasmát. A věčné téma - beru sám sebe moc vážně...

Nicméně, na druhý díl už bych se nedíval. Proč? Chybí tomu zápletka. Jeden člověk se naprosto pasivně podřizuje názorům a vůli skupiny lidí. Asi by bylo zajímavější, kdyby se přinejmenším trošku bránil, kdyby se ty dva stereotypy střetávaly více vyrovnaně.

Podstatně zajímavější premisu má chystaný pořad "Boy Meets Boy" (parodie na Boy Meets Girl), další přidavek do skupiny pořadů "reality TV," ve kterých skupina nápadníků soupeří o přízeň jednoho člověka. Zápletky v předchozích případech spočívaly většinou v protikladu "lásky" a peněz. V případě Boy Meets Boy se bude 15 chlapů ucházet o jednoho chlapa, který je bude v několika kolech vyřazovat ze hry. Zápletka spočívá v tom, že mezi těmi 15 chlapy bude "nasazeno" pár heterosexuálů, takže se teoreticky může stát, že si hlavní protagonista nakonec zvolí partnera, který je s ním v této zásadní oblasti nekompatibilní a jejich vztah bude následně nerealizovatelný (alespoň předpokládám...)

Zajímavé internetové stránky americké veřejnoprávní televize o rase

Jedna kamarádka mi poslala odkaz na zajímavé internetové stránky americké veřejnoprávní televize, které se zabývají historií rasy jako politického tématu. Hned na první stránce je taková hra - máte za úkol roztřídit dvacet fotek lidí žijících v USA podle rasy. Následně můžete porovnat své výsledky s tím, za jakou rasu se považují lidé na těch fotkách a dozvědět se o nich pár podrobností. Je fakt, že některé fotky nejsou zrovna nejostřejší, ale přesto jsem byl dost překvapený, že jsem se v polovině případů netrefil...