Na newyorské radnici se střílelo

Ve středu se ozbrojený muž dostal přes ochranku na newyorské radnici a zastřelil jednoho radního. Chvíli na to střelce zastřelil policista. Vrah se v minulosti dopustil několika násilných činů. Radní byl ve svém obvodě nesmírně populární (podle televize). Vrah den před tím, než radního zastřelil, zavolal policii a tvrdil, že mu radní nabídl úplatek, fiktivní místo na radnici a prodej nemovitosti v Brooklynu za nominální cenu výměnou za to, že proti němu nebude kandidovat v místních volbách. Dva dny po smrti radního jeho bratr, který nemá absolutně žádné politické zkušenosti, oznámí, že bude kandidovat na místo jeho bratra a pokračovat v jeho misi "dokud potluče jeho srdce" (nebo něco podobně trapně patetického). Očekává se, že pro něj bude hlasovat spousta lidí z pocitu sounáležitosti. Zdá se, že celá věc je velmi komplikovaná, takže si na to nedělám názor.

Všimnul jsem si spíše, že tady v New Yorku lidé reagují na smrt - především násilnou - se zdánlivým pocitem obrovské fascinace. Je to něco, co je nutí k činu, nutí je k to k vyjádření, k demonstraci více, než jinde na světě, kde jsem podobné věci pozoroval. Možná je to důsledek útoků na Světové obchodní centrum a války proti terorismu... a náhlého zvědomění pocitu smrtelnosti, náhodnosti smrti, nebezpečí a na druhou stranu triumfu, že já jsem přežil... kdo ví. Ještě to nemám moc rozebrané - spíš si toho začínám všímat.