Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

sobota, července 26, 2003

Pořad Queer Eye

Tak jsem se ze zvědavosti podíval na první epizodu pořadu Queer Eye. Pořad se odehrává v New Yorku a probíhá asi takto. Na tzv. "úžasnou pětku" (módní návrhář, bytový architekt, vizážista, kulinář a kulturolog - všichni gayové) se obrátí jeden tesař (heterosexuál), který je zároveň umělec a chystá se na vernisáž své výstavy v nějaké malé galerii. Pětka dorazí do jeho bytu - on vypadá jako vidlák, říká si "Butch" (něco jako "řízek") a jeho doupě je vskutku nechutné. Jejich cílem je vytvořit z něj za den tzv. "metrosexuála" - to znamená kultivovaného heterosexuálního obyvatele velkého města. Úžasná pětka celý proces koření více či méně jízlivými hláškami. (módní návrhář vybírá Butchova ušmudlaná trička ze skříně salátovými kleštěmi a hází je do koše a prohlašuje "ó má hnusoto") Všichni protagonisté jsou naprosto stereotypičtí a protiklad těch stereotypů je na jednu stranu komický a na druhou stranu obnažuje plytkost i všudypřítomnost stereotypů. Myslím, že boj se stereotypy prostřednictvím vtipu a zlehčení je účinnější než agresivní konfrontace člověka s jeho vlastními stereotypy. Módní návrhář je týpek, jaké v Praze uvidíte v Mecce a v New Yorku jich máme celou čtvrt (přeháním, samozřejmě.) "Kulturolog" omezí svou lekci na triviality účinného pokrytí davu na recepci. Kadeřník a bytový architekt na druhou stranu odvedli výbornou práci. Kuchař byl průměrný.

Co jsem se z toho naučil: všimnul jsem si, že jsem se v první chvílí naprosto instinktivně bránil stereotypům té teplé pětky, která mě prudila, ne-li urážela. Až jsem si rozebral, že to jsou jenom stereotypy, kterých i já mám na hluboké, instinktivní úrovni spoustu, mohl jsem se celé věci zasmát. A věčné téma - beru sám sebe moc vážně...

Nicméně, na druhý díl už bych se nedíval. Proč? Chybí tomu zápletka. Jeden člověk se naprosto pasivně podřizuje názorům a vůli skupiny lidí. Asi by bylo zajímavější, kdyby se přinejmenším trošku bránil, kdyby se ty dva stereotypy střetávaly více vyrovnaně.

Podstatně zajímavější premisu má chystaný pořad "Boy Meets Boy" (parodie na Boy Meets Girl), další přidavek do skupiny pořadů "reality TV," ve kterých skupina nápadníků soupeří o přízeň jednoho člověka. Zápletky v předchozích případech spočívaly většinou v protikladu "lásky" a peněz. V případě Boy Meets Boy se bude 15 chlapů ucházet o jednoho chlapa, který je bude v několika kolech vyřazovat ze hry. Zápletka spočívá v tom, že mezi těmi 15 chlapy bude "nasazeno" pár heterosexuálů, takže se teoreticky může stát, že si hlavní protagonista nakonec zvolí partnera, který je s ním v této zásadní oblasti nekompatibilní a jejich vztah bude následně nerealizovatelný (alespoň předpokládám...)

Archiv blogu