Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.

pondělí, června 28, 2004

Haleluja, babička je na světě

Tak do třetice všeho dobrého! Sborově přivítejme nového člena mé domácnosti! Je to babička, narodila se v roce 1960 a ještě nemá jméno (vítám nápady). Získal jsem ji za mohutného přispění svého automechanika Valdemara Vašundy, na jehož stránky jsem dal odkaz v minulém článečku. Odvezl mě (ne poprvé) na místo, auto prohlédl, vyhodnotil, upozornil na kosmetické vady, které by mému netrénovanému oku utekly, usmlouval cenu o deset litrů níž, jel za mnou až do Prahy a hned si autíčko nechal do neděle na seřízení a doladění. Vrátili jsme se v 11 večer. Je to světec!

První jízdu máme tedy za sebou. A abych vás dál nenapínal, tady jsou fotky. Jedna s pevnou střechou, druhá s plátěnou.



Další putování za Felícií

Jak už jsem psal dříve, snažím se koupit starou Felícii z roku 1960 (kabrioletka). První pokus jsem už popisoval - nakonec nevyšel, protože tam byl nějaký zádrhel s papíry. Včera jsem se ráno vydal autobusem do Jeseníku prohlédnout kousek číslo 2. Nebyla k němu žádná fotodokumentace, takže jsem bral prodávajícího za slovo v tom, že auto je před šesti lety renovované. Můj automechanik Valdemar Vašenda, který je shodou okolností původně také z Jeseníku, zajistil, že mě na nádraží vyzvedl jeho aut znalý bratr a exponát se mnou prohlédl a poradil. To jsou služby! Pomoc jsem opravdu oceňoval, protože na spoustu skrytějších věcí bych vůbec nepřišel. Ve dvě už jsem seděl v autobusu zpátky do Prahy. Deset hodin jízdy autobusem za jeden den dá člověku zabrat, ale projížďka Orlickými horami a Jeseníky byla velmi příjemná. Musím se tam někdy zase vydat, doufejme že už se spuštěnou střechou. :-)

Dneska odpoledne vyjíždíme do Jižních Čech (naštěstí jenom 120 km od Prahy) prohlédnout kousek číslo 3. K tomu mám kompletní fotodokumentaci, tak nás snad nečekají žádná překvapení. Opět je to tak trochu akce kulový blesk - zítra ráno odlítám v nekřesťanských 6.50 do Bruselu.

Archiv blogu