Včera jsme dovezli Hynka a Picassa zpět ze psího hotelu; Viki je v poslední fázi hárání, už má po ovulaci, takže už více méně nic nehrozí. Hynkovi sice stále voní a pořád se snaží si ji předbíhat, ale ona ho s vyceněnými zuby odhání.
Hynek s Picassem odloučení snášeli dobře, protože byli ve smečce, ale Viki se poprvé od svých sedmi týdnů ocitla sama a nesla to velmi těžce.
Určité příznaky separační úzkosti jsme u ní už pozorovali dříve, ale protože měla vždycky s sebou doma další psy, neprojevovalo se to nijak drasticky.
Minulý týden jsem ji nechal na čtyři hodiny samotnou a abych zjistil, jak bude reagovat, nechal jsem na stole diktafon nastavený na hlasovou aktivaci. Výsledek? Kazeta plná jejího vřískání a takto dorasované dveře...
Až přestane hárat, začneme na tom trochu pracovat.
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
sobota, února 18, 2006
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)