Julie je porad v newyorskem rytmu. Lita z jednoho predstaveni na druhe a nejradeji by sla jeste vecer po vsi slave parit. Ja jsem po pracovne a emocionalne velmi intenzivnim pulroce strasne unaveny. Po dvou predstavenich a prochazkach po meste o pulnoci padnu za vlast a spim jako zarezany do desiti.
Mimochodem, zrovna jsme rozebirali, v cem vezi skvela atmosfera tohoto festivalu. Prestoze je historicke jadro Avignonu dost male a musi tady byt tisice lidi, clovek nema pocit sklicujici prelidnenosti. Vsechno probiha tak stredomorsky pomalu a v pohode. V New Yorku by se na podobnem festivalu lide predhaneli v tom, kdo je vic "cool," zatimco tady si vice mene nikdo na nic nehraje.
Predevcirem jsme zcela nahodou objevili ulicku, kde probiha spousta predstaveni v neoficialni casti festivalu. Jmenuje se rue de Teinturiers. Po strane ji podteka potok, ktery je prerusovane premosten vchody do domu. V prizemi jsou vetsinou kavarny a restaurace. Velmi prijemne posezeni! V neoficialni casti probiha temer 500 predstaveni, takze je hodne propaguji. Po teto ulicce kazdou chvili projde nejaka zvlastni postavicka - nejzabavnejsi byl asi "bebe Charli" - dospely muz prevleceny za cite, ktery jezdil ve velkem kocarku vyrobenem z motokary, mluvil do mikrotofonu napojeneho na zvukove zarizeni, ktere mu zdetstovalo hlas a propagoval sve predstaveni nazvane "to fou or not to fou," neboli "to fuck or not to fuck."
Vecer na ulicich probiha spousta poulicnich predstaveni, takze jsem se nakonec vcera zabavil, i kdyz predstaveni, na ktere jsem se chystal, nevyslo...
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
