Pořad Queer Eye

Tak jsem se ze zvědavosti podíval na první epizodu pořadu Queer Eye. Pořad se odehrává v New Yorku a probíhá asi takto. Na tzv. "úžasnou pětku" (módní návrhář, bytový architekt, vizážista, kulinář a kulturolog - všichni gayové) se obrátí jeden tesař (heterosexuál), který je zároveň umělec a chystá se na vernisáž své výstavy v nějaké malé galerii. Pětka dorazí do jeho bytu - on vypadá jako vidlák, říká si "Butch" (něco jako "řízek") a jeho doupě je vskutku nechutné. Jejich cílem je vytvořit z něj za den tzv. "metrosexuála" - to znamená kultivovaného heterosexuálního obyvatele velkého města. Úžasná pětka celý proces koření více či méně jízlivými hláškami. (módní návrhář vybírá Butchova ušmudlaná trička ze skříně salátovými kleštěmi a hází je do koše a prohlašuje "ó má hnusoto") Všichni protagonisté jsou naprosto stereotypičtí a protiklad těch stereotypů je na jednu stranu komický a na druhou stranu obnažuje plytkost i všudypřítomnost stereotypů. Myslím, že boj se stereotypy prostřednictvím vtipu a zlehčení je účinnější než agresivní konfrontace člověka s jeho vlastními stereotypy. Módní návrhář je týpek, jaké v Praze uvidíte v Mecce a v New Yorku jich máme celou čtvrt (přeháním, samozřejmě.) "Kulturolog" omezí svou lekci na triviality účinného pokrytí davu na recepci. Kadeřník a bytový architekt na druhou stranu odvedli výbornou práci. Kuchař byl průměrný.

Co jsem se z toho naučil: všimnul jsem si, že jsem se v první chvílí naprosto instinktivně bránil stereotypům té teplé pětky, která mě prudila, ne-li urážela. Až jsem si rozebral, že to jsou jenom stereotypy, kterých i já mám na hluboké, instinktivní úrovni spoustu, mohl jsem se celé věci zasmát. A věčné téma - beru sám sebe moc vážně...

Nicméně, na druhý díl už bych se nedíval. Proč? Chybí tomu zápletka. Jeden člověk se naprosto pasivně podřizuje názorům a vůli skupiny lidí. Asi by bylo zajímavější, kdyby se přinejmenším trošku bránil, kdyby se ty dva stereotypy střetávaly více vyrovnaně.

Podstatně zajímavější premisu má chystaný pořad "Boy Meets Boy" (parodie na Boy Meets Girl), další přidavek do skupiny pořadů "reality TV," ve kterých skupina nápadníků soupeří o přízeň jednoho člověka. Zápletky v předchozích případech spočívaly většinou v protikladu "lásky" a peněz. V případě Boy Meets Boy se bude 15 chlapů ucházet o jednoho chlapa, který je bude v několika kolech vyřazovat ze hry. Zápletka spočívá v tom, že mezi těmi 15 chlapy bude "nasazeno" pár heterosexuálů, takže se teoreticky může stát, že si hlavní protagonista nakonec zvolí partnera, který je s ním v této zásadní oblasti nekompatibilní a jejich vztah bude následně nerealizovatelný (alespoň předpokládám...)

Zajímavé internetové stránky americké veřejnoprávní televize o rase

Jedna kamarádka mi poslala odkaz na zajímavé internetové stránky americké veřejnoprávní televize, které se zabývají historií rasy jako politického tématu. Hned na první stránce je taková hra - máte za úkol roztřídit dvacet fotek lidí žijících v USA podle rasy. Následně můžete porovnat své výsledky s tím, za jakou rasu se považují lidé na těch fotkách a dozvědět se o nich pár podrobností. Je fakt, že některé fotky nejsou zrovna nejostřejší, ale přesto jsem byl dost překvapený, že jsem se v polovině případů netrefil...

New York Times Dnes

V dnešních New York Times je pár zajímavých článků:

Tady se píše o životě transsexuálů a transvestitů v Indonésii.

Tady je vtipný komentář k pořadu Queer Eye, o kterém jsem psal.

Tady je méně vtipná recenze dokumentu o AIDS v Africe, na který se dneska chystám večer koukat.

Asiati vedou!

Hoang sleduje různé soutěže talentů v televizi, protože se mu líbí jejich dramatičnost. Právě končí pořad "poslední komik stojí na nohou," ve kterém soutěží jevištní komici. Všichni žijou po dobu soutěže v jednom domě a soutěž samotná je kombinací vyřazování na základě hlasování obecenstva a hlasování soutěžících. Zatím vede kluk vietnamského původu, proti kterému se spikli ostatní soutěžící, ale zatím všem nástrahám soutěže odolal. Podrobnosti moc neznám, koukal jsem se na to jenom jednou.

Další soutěží je "Sláva," která je více méně podobná Americkému idolu, o kterém jsem psal, jenom trošku složitější. Celou epizodu jsem neviděl ani jednu. Zjistil jsem jenom, že vyhrál kluk čínského původu, který se jmenuje Harlem Lee, je mu 35 ale vypadá na 25 a hlásek má jako Michael Jackson při zpěvu i při řeči. Tak mě to pobavilo...

Stomatologická první svépomoc

V neděli jsem si zubní nití nechtěně katapultoval půlku jedné plomby. Za pár týdnů jedu do Prahy, tak jsem si říkal, že s návštěvou zubaře počkám až na doma, protože mi to nestojí za opruz s pojišťovnou. V běžné lékárně jsem koupil za 4 dolary sadu s provizorním zubním cementem a návodem, jak díru po vypadlé plombě vymýt a provizorně zaplácat, než se člověk dostane k zubaři. Dokonce s tím lze údajně přilepit upadlou korunku. Tenhle problém naštěstí řešit nemusím. Pochopitelně je v návodu napsáno, že provizorní cement v žádném případě není náhradou za plnohodnotnou výplň a že se člověk má co nejdříve dostavit ke svému zubnímu lékaři, chce-li předejít zánětu atd.. Ale přesto - vot těchnika a americká samostatnost na straně jedné a díky božstvům za české zdravotní pojištění na straně druhé. Mimochodem, ve stejné lékárně mají i takové ty bazmeky, co jimi zubaři odrápávají zubní kámen na spodku zubů. Pořídil jsem, takže mi paní zubařka nebude po 9 měsících od poslední návštěvy zase říkat, že mám v puse vydlážděno jako na Staromáku...

Krásný den

Včera byl nádherný den - kolem 25 C, mírný opar na obloze, foukal jemný vánek. Odpoledne jsme se procházeli po Chelsea Piers, což je bývalé přístaviště na řece Hudson po pravé straně spodní části Manhattanu. Celou oblast vloni renovovali a je to tam moc pěkné. Výběžky do řeky jsou částečně zatravněné, všude lavičky a stolky se židlemi, u řeky je chladněji než ve městě, vánek je tam silnější, prostě paráda. Hoang se potom odebral pracovat na svém scénáři do české kavárny "Doma." Já jsem nejprve uvažoval o tom, že bych pokračoval procházkou po Central parku, ale nakonec jsem se rozhodl, že navštívím syrskou kavárno-čajovnu v East Village a dám si vodní dýmku. Majitelé byli rádi, že mě vidí, i když jsem tam nebyl od dubna. Sedl jsem si na maličkou předzahrádku, báňal pomalu dýmku a bylo mi fajn. Při takhle příjemném počasí jsou lidé upovídaní, zvláště když vidí něco neobvyklého a vodní dýmky tady přece jenom nejsou ještě tak běžné jako v Praze. Nejprve se u mě zastavil jeden indián a ptal se mě, co to kouřím. Tak jsem mu nabídl, ať si dá práska. Jablečná dýmka mu moc chutnala a zahrál mi za to melodii na flétnu. Potom si ke mně přisedl jeden upovídaný člověk a asi hodinu jsme klábosili o Evropě (zrovna mu zavolala známá z Paříže, ať za ní přijede a když se dozvěděl, že jsem Evropan, byl z toho celý nadšený).

Z jiného soudku: v Harlemu je spousta toulavých koček. Vedle našeho domu je prázdná zarostlá parcela, na které se usadila nádherná černobílá kočka se dvěma maličkými koťaty. Když jsem se vracel domů, uviděl jsem je na chodníku. Tak jsem zašel nahoru a donesl jim misku mlíka. Když jsem se vrátil dolů, už byly mimo dohled. Postavil jsem misku za popelnice a do půl minuty nejspíš ucítily vůni dobroty a přiběhly. Nezahlídl jsem ale jejich matku, tak doufám, že je v pořádku. Jednáme s jedním člověkem, který má zájem pronajmout si od nás náš byt na ten měsíc, co budeme pryč. Tak ho poprosím, ať je občas taky nakrmí...

Vikendove oslavy

Central Park se tento vikend "doziva" 150 let. Cely den probihaji oslavy, vecer bude dalsi operni recital na "Velkem travniku." V parku jsem nebyl uz nekolik tydnu, ale jeho prosta existence, prosty fakt, ze tam muzu na chvili vypadnout z rusnych ulic a chvili nevidet vyskove budovy a koukat na stromy kdyz budu chtit, pro me hodne znamena. Nejradeji mam severni cast, ktera je divocejsi a mene frekventovana. Vypada temer jako lesopark. Central park mam moc rad, ale uz se nemuzu dockat, az se projdu z Flory Vinohradskou na Jirak a potom pres svou oblibenou Manesku do Riegrovych sadu, kde se vyvalim s knizkou na travu a kdyz obcas zvednu oci od stranek, uvidim pod sebou Prahu... a po ceste zpet se stavim na vodni dymku v cajovne Pod stromem. Prvni srpen se blizi...

Ale dost nostalgie. Odpoledne jsme byli na harlemskem kniznim trhu, ktery se odehraval primo 7 bloku severne na 135. ulici. Jako na kazde harlemske akci bylo i tady hodne politickeho umeni. Navrat k africkemu dedictvi, zkoumani historie a nasledku kolonializace, socialni problemy, atd.

Na rohu 135. a Lenox avenue, primo pres ulici od trhu, horel byt. Pres okna bylo videt, jak vevnitr slehaji plameny. Zdalo se, ze v byte krome pozarniku snad nikdo neni. Pak nekdo prohodil zidli oknem, za ni se vyvalily proudy vody a za vodou obrovske mraky koure. O patro vyse stali vystraseni najemnici u okna a koukali, co se deje.

Koupil jsem knizku Howarda Zinna, se kterym jsem kdysi videl rozhovor na knizni televizni stanici. Diva se na historii USA od roku 1492 do soucasnosti ocima zen, delniku, afroamericanu, americkych indianu a pristehovalcu. Necham si ji na cestu letadlem. Zatim mam rozectena "Pravidla vsemocnosti" od Michaila Vellera. Pise velmi hovorovou rustinou, tak musim porad koukat do slovniku - respektive, naskenovat dane slovo do "C-Penu" a kouknout se na jeho anglicky preklad. Snecim tempem jsem se zatim propracoval na stranu 60...

Aznar na hrad!

Tak jsem se dneska ráno při snídani koukal na svoji oblíbenou stanici C-SPAN, která kromě přímých přenosů z kongresu vysílá přenosy různých konferencí a veřejných diskusí. Obecně jsou velmi dobří a přesní. Dnes se jim ale povedla menší blamáž. Vysílali přenos projevu Jose Maria Aznara z konference v Los Angeles a označili ho za "španělského prezidenta" místo premiéra. Že se podobných šlompáctví dopouští CNN mě nepřekvapuje, ale od slušné veřejnoprávní stanice bych to nečekal...

Nová "reality show" na americké kabelové televizi

Možná už jsem se zmiňoval o po pořadech typu "Extreme Makeover," ve kterém producenti vyberou účastnici, která chce zcela změnit svůj zevnějšek, odvezou ji pryč ode všech známých a rodiny a dají jí možnost podstoupit cokoli chce, případně cokoli jí odborníci doporučí: prvotřídní holič, trenér, plastická chirurgie, atd. Po dokončení celého procesu se účastnice setká s rodinou. Všechno se to natáčí a diváci zpětně celou záležitost sledují.

Stanice Bravo spustila nový pořad, který se jmenuje Queer Eye for the Straight Guy. (volně přeloženo to znamená něco jako heterák pod teplým dohledem) Heterosexuální muž se přihlásí do výběru bu'd sám, nebo ho tam může s jeho souhlasem přihlásit přítelkyně. Pořad má většinou zájem o stereotypního chlápka, který je tak trochu šlomp, tak trochu prasátko, tak trochu buran. Nasadí na něho skvadru pěti stereotypních gayů: kadeřník, módní návrhář, bytový návrhář, kulinářský odborník, odborník na kulturu. No a ti dají dokupy chlápka i jeho byt a výsledek předvedou jeho blízkým. Obecenstvo celou záležitost sleduje ze záznamu. Samozřejmě jsou to všechno mělké stereotypy, ale musí to být zábava. Zrovna o tom vyšel článek v New York Times.

Pevnost Italů v Bronxu

Dneska jsme vyrazili do italské čtvrti Bronxu, která má velmi dlouhou tradici. Měli jsme štěstí - zrovna probíhala pouť, takže tam bylo velmi živo. Je to štreka, ale pokud budete v New Yorku, návštěva stojí určitě zato. Jak se tam dostat? Jed'tte metrem D do Bronxu na stanici Fordham. Potom můžete jít bud'to pěšky východně po Fordham, až narazíte na Arthur Avenue. Po Arthur Avenue se vydáte doprava, až narazíte na 187. ulici. Je to celkem kus, takže pokus se Vám nechce jít o rušné Fordham pěšky, můžete si zkrátit cestu kterýmkoli autobusem. Mají tam úžasné italské rodinné restaurace, na které se konkurence v Little Italy v dolní části Manhattanu absolutně nehrabe, byt' ceny jsou kupodivu velmi podobné. Kromě toho tam je obrovské tržiště a mnoho malých obchůdků - řeznictví, zelenina, pekárny [jako u nás na Vinohradech :-)]. Uzenáři přímo před vámi maso nebo uzeniny nakrájejí, zabalí vám je do papíru, cenu počítají tužkou na papíru, prostě starosvětská paráda. Nakoupili jsme sýry, kanistr skvělého panenského oliváče, olivovou pastu, focaccia, sušené rajčátka, prosciutto, mozzarellu - budou hody. Přímo na ulici tam mají vedle obchůdků s rybami a mořskými plody takové stánky, kde si můžete koupit ústřice, oni vám je přímo na místě rozloupnou, posloužíte si z výběru omáček a předkrm je na světě. Narazili jsme tam na jeden jugoslávský obchod, ve kterém měli takové ty malé polské perníkové bobky plněné povidly a zalité čokoládou. Mňam!