Vloni v létě jsem si po odchodu z obřadní síně Vinohradského hřbitova uvědomil předěl, který existuje mezi dvěma generacemi pražských tlumočníků. Jsou ti, kteří znali Marcelu Sochorovskou-Jílkovou a ti, kteří ji neznali. Počítal jsem se k té "starší generaci." Včera jsem dostal zprávu o úmrtí další krásné ženy, která se pojila s tlumočnickými osudy dvou generací - té před rokem 1968 a té těsně po roce 1990. Jmenovala se - jak divné je použít minulý čas - Zuzana Libichová.
Těm z Vás, kteří ji znali, netřeba připomínat její přínos českému tlumočení. Dovolím se s ní rozloučit vzpomínkou spíše osobní.
Se Zuzankou jsem se poprvé setkal na katedře tlumočení a překladu, kde mě naučila konsekutivní tlumočení. O pár let později se mi stala skvělou kolegyní a mentorem a jak čas plynul i dobrou známou a kamarádkou. Obdivoval jsem její širokou jazykovou kombinaci, její schopnosti a její skromnost. Vážil jsem si jí pro houževnatost, se kterou žila svůj nelehký ale plný život. Cenil jsem si jejího přátelství. Bydlela kousek ode mne, na náměstí Jiřího z Lobkovic. Býval jsem u ní častým hostem.
Se sestrou jsme ji občas navštěvovali i v domově s pečovatelskou službou v Mnichově, kam se uchýlila poté, co u ní zjistili Alzheimerovu chorobu. Vzpomínám si na jeden z jejích posledních lucidních týdnů, kdy jsme ji odvezli na vozíčku na oběd do zahradní restaurace v blízkém parku. Pamatuji si, jak jí chutnal dezert.
Když jsem ji navštívil naposledy, dávala najevo, že mě ráda vidí, i když jsem si nebyl jistý, zda věděla kdo přesně jsem. Její duše už byla jinde, jen se chvilkami vracela mezi nás. Nejvíce reagovala na zmínky o Praze a o tlumočení. Seděl jsem vedle jejího lůžka. Povětšinou jsme oba mlčeli a v pozadí hrála televize. Tušil jsem, že ji vidím naposledy.
Zuzanko, zapálil jsem za Vás svíčku a připíjím Vám archivním francouzským červeným. Vím, že by Vám chutnalo.
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
