Od bouří před pár týdny se vždycky po příjezdu na statek setkáme se stejným pohledem. Pod jabloněmi je souvislá vrstva napadaných jablek. Původně jsme mysleli, že s nima nic nebudeme letos dělat. Potom jsme opatrně začali zkoumat, jestli v okolí existují nějaké moštovny. Nakonec jsme se rozhodli, že koupíme drtič a lis na ovoce a vyrobíme aspoň trošku džusu pro okamžitou spotřebu a do mrazničky. Dneska jsme zkoušeli první várku a chutnal naprosto fantasticky. S pasterizovaným moštem se to absolutně nedá srovnat. Zítra přijede naše kamarádka Alena a moji rodiče a uspořádáme moštovací odpoledne.
Když jsme lisovali jablíčka, krkavčí matka Vikina zavedla tři zbývající potomky k našemu jezírku ... ehm, zatím žabinci. Picasso tam samozřejmě vlítnul. Je holt vzornou kopií své matky, která ani ne v půl roce vlítla v zimě do napůl zamrzlého jezera ve Stromovce. Třesoucího se smrdutého Picassa jsme umyli v umyvadle teplou vodou, vysušili a zabalili do deky. Měli jsme dost strach, že se nachladí. Ale teď už spokojeně spí s ostatními doma v Praze v kleci.
Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
