Blog jsem zakládal, když jsem žil v New Yorku, abych hromadně posílal kamarádům zprávy, co se děje za velkou louží. Po mnoha přílivech a odlivech jsem napevno zakotvil v matičce Praze a vybudoval si nový mikrosvět, ze kterého zase občas vyšlu zprávu... Můžete se mi ozvat na michalginter gmail com.
úterý, července 27, 2004
Přerušené lenošení
Tento týden pracuji v Evropském parlamentu v Bruselu, kde probíhá týden výborů. V Bruselu je krásné počasí, kterého jsem hned využil, protože jsem měl poměrně dlouhou pauzu na oběd. Zašel jsem si "domů," sundal mundůr a na hodinu se vyvalil na zahrádku, abych si trochu srovnal barvu. Od prvního výletu v babičce vypadám pořád jako zebra.
Vracím se ve čtvrtek večer a už se těším na další pokračování výletů po okolí Prahy. Babička je v současnosti v servisu a absolvuje výměnu tlumičů, karburátoru a pár dalších maličkostí.
úterý, července 20, 2004
Další babiččina dobrodružství
Odpoledne jsem se stavil u rodičů a alespoň kousek je svezl.
Dneska jsem svezl bráchu do Luk pod Medníkem a sešli jsme dolů k Sázavě. Je tam prastará kolonie srubů a chat, o které jsem už tady psal. To místo zbožňuju. Tak se pokochejte alespoň jednou fotkou toho, jak si představuji, že má vypadat chata...
sobota, července 17, 2004
Babiččin první výlet
Dneska bylo krásné počasí, tak jsem vyvezl babičku Felícii na první výlet. Absolvovali jsme trasu, kterou už znám a vřele doporučuji. Člověk se proplétá klikatou silničkou střídavě lesy a podél Berounky. Jako stvořené pro důstojnou pomalou jízdu se spuštěnou střechou. :-)
Vyjeli jsme po strakonické a odbočili na silnici 115 na Karlštejn. Zastavili jsme se u zámečku (původně křížovnická tvrz) v Dobřichovicích. Na Karlštejně už jsem byl mockrát, tak jsem pokračoval dál do Srbska, kde jsem odbočil na 116-ku směrem na Svatého Jana pod Skalou. Tam jsem si dal kafe, babičku odstavil na parkoviště, natáhl jí střechu a vyšplhal se na skálu. Musím říct, že jsem pěkně z formy, protože jsem nahoře málem vypustil duši. Dost jsem se zastyděl, když jsem úplně na vrcholu potkal ženu v pokročilém stádiu těhotenství. Potom jsme pokračovali do Loděnice a zpátky do Prahy. V zápalu jsem se letos poprvé dnes ráno zapomněl namazat krémem na opalování, takže jsem se vrátil dost spálený ... ale spokojený.
Svatý Jan pod Skalou
Pohled ze skály
čtvrtek, července 15, 2004
Zpátky v Praze
pondělí, července 12, 2004
Impromptus
neděle, července 11, 2004
Zajimave predstaveni
Taky jsem objevil zahrady nad papezskym palacem, ze kterych je uzasny vyhled na mesto a na vzdalene hory. Dalsi predstaveni mam az v deset vecer, takze tam stravim cele odpoledne s knizkou.
sobota, července 10, 2004
Novy hotel
La chambre d'Isabella
Pribeh byl velmi zajimavy. Vypravel retrospektivne zivot dnes osmdesatilete slepe archeolozky a etnolozky Isabelly, ktera zije v jednopokojovem byte v Parizi obklopena africkymi artefakty. Jako dite vyrustala na malem ostrove hned u brehu ve vezi s majakem, o ktery se staral jeji otec. Jeji rodice - Arthur a Anna - ji rikali, ze ji adoptovali a ze jejim skutecnym otcem je princ z pouste. Jeji rodice jsou oba alkoholici. Anna zahy zemre, Arthur utece do Parize a zanecha Isabellu s parizskou adresou napsanou na listku. Po mnoha letech se Isabella presune take do Parize, vystuduje Sorbonne a zjisti, ze na adrese, kterou ji otec zanechal na listku, je jednopokojovy byt plny africkych artefaktu. Isabelle se v nem usadi. Ke konci zivota jeste potka otce, ktery ji da dopis a zada ji, aby jej necetla pred jeho smrti. Je uz stary, zivotem a alkoholem zniceny a chce se jeste jednou podivat na stary majak. Kdyz tam dojede, spacha sebevrazdu - utopi se v mori. Isabella otevre zmineny dopis. Jedna z prvnich vet zni: "Princ z pouste neexistuje. Jsem tvuj skutecny otec a tva matka je tva skutecna matka, i kdyz o tom nikdy nevedela." Jeji otec Arthur byl v mladi zamilovany do Anny, ktera ale jeho city neopetovala. Hodne se tim trapil, odjel do Afriky a vratil se s jiz nekolikrat zminenymi artefakty. Jednoho dne videl Annu z okna. Nasledoval jil, povalil ji na zem a kdyz upadla do bezvedomi, znasilnil ji. Pak ho v zoufalstvi napadlo, ze ji odnese ke kasne, pocka az se probudi a bude predstirat, ze ji zachranil a osetril ji rany. Vyslo mu to a prestoze po nem Anna nikdy fyzicky netouzila, mohl alespon vedle ni zit. Arthur ale Annu pri jejich jedinem sexualnim aktu privedl do jineho stavu. Kdyz se narodila Isabella, Anna pozadala Arthura, aby dite zabil. On odnesl Isabellu do klastera. Po nekolika letech chtela Anna adoptovat dite, aby si vytvorila iluzi normalniho rodinneho zivota. Bylo to behem valky. Arthur se vydal do klastera a privedl Isabellu, ktera uz mezitim odrostla a Anna ji nepoznala. Arthur cely zivot nesl brime lzi a tajemstvi a nakonec obe utopil v alkoholu a sebe v mori.
Ve hre byla cela rada zajimavych momentu: napriklad pronikavy rozboru vztahu Isabelly s jejim zenatym milencem Alexandrem. Prestoze mel doma Alexander manzelku a pet deti, chtel si privlastnit i Isabellu. Ta vsak zavislost raznym zpusobem odmitla a pripustila, ze vlastne ani nechce, aby Alexander odesel od manzelky, protoze s nim vlastne nechce zit jako s partnerem a role milenky ji vyhovuje. Dalsi zajimavou veci bylo, ze na scene vystupovalo nekolik postav, ktere zosobnovaly jednotlive casti osobnosti Isabelly - jeji prava a leva mozkova hemisfera, libido, atd. Casove roviny se prolinaly; Isabella mluvila s mrtvym otcem, matkou, milenci, atd.
Zajimavym momentem bylo, kdyz si Isabella zacala jako 69-ti leta se svym 16-ti letym vnukem Frankem. Musim priznat, ze kdyz se zacali na scene divoce libat, pripadlo mi to celkem odporne. Holt, nekterych predsudku se dost tezko zbavuje.
Celkove jsem mel ze hry rozpacity dojem, protoze mi pripadlo, ze ty jednotlive dobre prvky netvorily dobry celek. Nejak se to rozpadalo. Je pravda, ze v modernim divadle se casto deje na scene mnoho veci najednou a kazdy divak si vlastne ma moznost vytvorit svuj pribeh tim, jak zameruje pozornost na urcite veci, protoze vsechno proste neusleudje. Moc se mi ten trend nelibi, ale s tim holt nic neudelam. V tomto pripade se mi ale zdalo, ze polovina vyrazovych prostredku neslouzila zadnemu ucelu, ze se nijak netykaly pribehu. To mi dost lezlo na nervy.
pátek, července 09, 2004
Navrat do pritomnosti
Rytmy a nalady
Mimochodem, zrovna jsme rozebirali, v cem vezi skvela atmosfera tohoto festivalu. Prestoze je historicke jadro Avignonu dost male a musi tady byt tisice lidi, clovek nema pocit sklicujici prelidnenosti. Vsechno probiha tak stredomorsky pomalu a v pohode. V New Yorku by se na podobnem festivalu lide predhaneli v tom, kdo je vic "cool," zatimco tady si vice mene nikdo na nic nehraje.
Predevcirem jsme zcela nahodou objevili ulicku, kde probiha spousta predstaveni v neoficialni casti festivalu. Jmenuje se rue de Teinturiers. Po strane ji podteka potok, ktery je prerusovane premosten vchody do domu. V prizemi jsou vetsinou kavarny a restaurace. Velmi prijemne posezeni! V neoficialni casti probiha temer 500 predstaveni, takze je hodne propaguji. Po teto ulicce kazdou chvili projde nejaka zvlastni postavicka - nejzabavnejsi byl asi "bebe Charli" - dospely muz prevleceny za cite, ktery jezdil ve velkem kocarku vyrobenem z motokary, mluvil do mikrotofonu napojeneho na zvukove zarizeni, ktere mu zdetstovalo hlas a propagoval sve predstaveni nazvane "to fou or not to fou," neboli "to fuck or not to fuck."
Vecer na ulicich probiha spousta poulicnich predstaveni, takze jsem se nakonec vcera zabavil, i kdyz predstaveni, na ktere jsem se chystal, nevyslo...
čtvrtek, července 08, 2004
Snem ptaku
Odpoledne jsme byli na inscenaci motivovane Attarovym dilem Snem ptaku. Prestoze hra nebyla beze slov a slova byla pronasena francouzsky, rikal jsem si, ze mi toho zase tolik neutece, protoze tu knizku celkem dobre znam. A nelitoval jsem. Role vsech triceti ptaku hral jeden herec a byl uchvatny! Prechazel ve velmi rychlych replikach dokonale z jedne role do druhe jakoby spinacem prehazoval osobnosti. Skvele tancil a mel uchvatny prednes.
Zato vecer jsem se trochu vypekl. Chystal jsem se na jednu polskou hru do dosti vzdaleneho divadla a kdyz jsem se tam dostrachal, zjistil jsem, ze ji oproti programu zacinaji uvadet az zitra.
středa, července 07, 2004
More
Cestou zpatky na nadrazi me potkaly dva bizarni zazitky. V jednu chvili lemovala primorskou cestu kamenna zed. Mezi kameny byly misty poradne skviry. V jedne z nich jsem uvidel uvizleho ptaka. Kridla mel pripazena a hlavu mirne naklonenou dopredu, jakoby se na nas dival. Kdyz jsem se mu priblizil temer na dosah, abych si ho lepe prohledl, zjistil jsem, ze je v tom vzprimenem posedu mrtvy, ma vyzrana ocka a je mu pres ne videt na kamen, o ktery se mirne opira. Prekvapenim jsem skoro uskocil.
Cestou na nadrazi jsme videli zajimavou podivanou. Na rece se odehravaly rytirske souboje na barkach. Dve motorove barky s posadkou asi deseti chlapcu ve veku tak mezi 15 a 20 lety od sebe nejprve odpluly na nejakych 50 metru a pak se plnou parou rozjely proti sobe. Na vyvysene zadi kazde z nich stal mladik s dlouhym kopi. Kdyz se barky mijely, mladici se snazili jeden druheho kopim shodit do vody. Pockali jsme az se to jednomu povede a pak jsme se vydali dale.
Na nadrazi jsme nejprve cekali skoro pul hodiny v rade na listky, protoze bylo otevreno jenom jedno okynko a vyrizeni jednoho zakaznika trvalo nepredstavitelne dlouho. Na nastupisti jsme nasledne zjistili, ze vlak ma "dosud neurcene zpozdeni." Zpozdeni nakonec trvalo asi hodinu a pul. Nikde nic nehlasili. Julie se nakonec zeptala nejakeho zamestnance drah a dozvedela se, ze kousek pred Avignonem se zasekl oteviraci most a nejde spustit dolu...
úterý, července 06, 2004
Instalace "Asylum"
Nase oci si pomalu zvykaly na pritmi a zacaly rozeznavat obrysy sloupu, zdi a klenby. Z male okrouhle dirky v bedneni jednoho z oken pronikalo dovnitr slunce a vykreslilo doprostred podlahy mesic v uplnku. Kdyz jsem se k nemu postavil v urcitem uhlu, vznikl obraz strapate hlavy se svatozari uprostred zamracene nocni oblohy.
Kdyz jsme vysli ven, zacali jsme si o instalaci s Julii povidat. Zjistili jsme, ze na nas pusobila na oba uplne jinak a navic jsme se ani jeden netrefili do zameru umelce. Ja jsem v nem videl meditaci nebo dokonce trans vychazejici z rytmicky opakovane jednoduche cinnosti. Do tohoto stavu se clovek muze dostat mnoha ruznymi zpusoby. Kdyz se do nej dostane, jeho oci si zvyknou na pritmi a najednou vidi obrysy, ktere mu dosud zustavaly ukryty. Julie v dile videla to, ze travime zivot opakovanim nesmyslnych cinnosti, protoze se z jejich zajeti nedokazeme vyprostit. A zamer autora? Studovat stereotypy spojovane se skupinami uprchliku ruznych ras a zemi puvodu...
Zdravim z Avignonu bez hacku a carek
Vcera vecer jsme byli na takove zvlastni multimedialni poulicni akci nazvane KompleXKapharnauM, ktera zacinala na jednom namesti asi pul kilometru od historickeho mesta, do ktereho se potom ubirala pruvodem. Z nekolika mensich vozu promitali na pruceli domu fotografie a videozaznamy obyvatel Avignonu. K tomu stridave hrala hudba, stridave bezely rozhovory z videozaznamu, pripadne nekdo pronasel socialne uvedomele komentare. Asi dvakrat spustili maly ohnostroj. Byla to velmi zajimava podivana. Lide vykukovali jen tak ve spodnim pradle z oken domu, na jejichz pruceli promitali jine lidi.
Pruvod v historickem centru mi trochu pripomnel nocni "stezky odvahy" z dob pionyrskych taboru.
Tematicky se produkce zabyvala socialnimi problemy velkomest a izolovanosti jejich obyvatel. Prislo mi zajimave ... az dialekticke, ze ucinkujici popisovali a kritizovali velkomestskou izolovanost pomoci prostredku, ktere k ni prispivaji: televize, hluk, dav, atd.
Co se politickych poselstvi tyce, prislo mi to jako kazani konvertitum z ust lidi, kteri uz problemy, o kterych kazou, netrpi. Ale jinak to byl vizualne urcite zajimavy experiment ... a zazitek.
V teto chvili leje jako z konve, tak jsme si nasli internetovou kavarnu, hledame Julii zpatecni letenku do New Yorku a vyrizujeme par dalsich zalezitosti. Zitra bychom chteli vyrazit vlakem k mori, jestli nebude prset.
pondělí, července 05, 2004
Další cesta - Brusel a Haag
neděle, července 04, 2004
Adopce Afrika
Archiv blogu
- ▼ 2004 (56)