Hraju si s foťákem a učím se GIMP, program na upravování digitálních fotek.

Včera jsme chtěli jít na japonský animovaný film, který se tady uvádí jako "Spirited Away." Před kinem jsme měli sraz s kamarádkou na pozdní snídani. Už když jsem odcházel z domova, tušil jsem, že něco nebude v pořádku. Venku bylo sychravo a zima. Nakonec jsme se probojovali k restauraci, kde jsme se měli s tou kamarádkou sejít, a zjistili jsme, že tam je půlhodinová řada na stůl. Prostě nával jako v nočním klubu a hroznej hluk. Nakonec jsme dostali stůl, ale byl hned vedle "shromaždiště" lidí, kteří čekali, až se uvolní stůl i pro ně. Cítili jsme se stísněně, neslyšeli jsme vlastního slova a jídlo nestálo za nic. Pak jsme dorazili do kina a zjistili, že je vyprodáno. Hoang dostal vynadáno za špatné plánování, protože jsme mu s tou kamarádkou říkali,ž e máme jít na oběd někde blízko toho kina a koupit lístky před tím, než půjdeme jíst. On tvrdil, že ten film nebude vyprodanej. Nakonec jsme šli do jinýho kina na iránský film "Deset." Úžasně zajímavá montáž deseti rozhovorů, natočených malou digitální kamerou namontovanou do palubní desky auta jedné teheránské ženy. Film mě zaujal jak umělecky, tak sociologicky. Vypadalo to, že se atmosféra v Iránu hodně uvolňuje. Ženy měly jenom minimální závoj přes vlasy a nosily make-up, hovořily otevřeně o rozvodu a postavení žen, ve filmu se objevila prostitutka, řidička hlasitě nadávala muži, který špatně parkoval, apod. Protagonisti improvizovali podle osnovy režiséra a film působí naprosto reálně. Hádka matky s náctiletým synem, který je na ni rozzužený, protože se rozvedla s jeho otcem a vzala si někoho jiného, je udělaná n aprosto úchvatně. Rozhodně doporučuju na Deset zajít.