Na oběd většinou chodím do maličké vietnamské restaurace v pasáži na Canal Street, která vypadá přesně jako stánky s jídlem ve Vietnamu nebo ve vietnamské tržnici v Malešicích. Vaří jenom asi pět nebo šest jídel, ale vaří je dokonale. Je to nejspíš rodinný podnik, ve kterém pracují tři generace. Nejstarší paní ještě umí francouzsky, takže žila ve Vietnamu za koloniální doby. Vevnitř mají maličký obětní oltář se soškami budhy. Dnes jsem si všiml, že kromě vonných tyčinek tam mladší paní zapálila tři cigarety, napíchla je na zbytek po vonné tyčince a nechala hořet. Taky obětovala kalíšek vietnamské silné kávy se salkem. Buddha si asi dával odpolední siestu...

Snažím se učit vietnamsky, abych ve svém repertoáru měl alespoň jeden tónový jazyk. Výslovnost je nesmírně těžká, ale zato jejich gramatika není v našem slova smyslu m oc složitá. neskloňují a nečasují. Spíš je důležité přesně odhadnout pozici obou mluvčích a podle toho k nim odkazovat. Nepoužívají osobní zájmena. Místo "já" člověk říká třeba "mladší bratr" a místo ty "starší bratr" - i v rodině. Slova jsou jednoslabičná a jednotlivé slabiky mají až šest významů podle toho, jestli se pronášejí se stoupající, klesající, prudce stoupající, prudce klesající, nízkou nebo vysokou intonací. Kromě toho mají v abecedě nám několik neznámých zvuků. Učení jde velmi pomalu. Když tam je ta nejstarší paní, objednávám vietnamsky. Vždycky z toho má hroznou legraci...

P.S.: nálepky "do not bomb iraq" v metru přes noc zmizely.