Zatímco před začátkem války nedostali organizátoři pochodu v New Yorku povolení a mohlo se konat jenom shromáždění, včera proběhl veliký mírový pochod. Podle policie se zúčastnilo "přes 125 000 lidí," podle organizátorů to bylo 250 000 a podle místní televize 200 000. Tentokrát jsme zvolili jinou strategii než minule a připojili jsme se k pochodu až už byl v pohybu. Dali jsme si sraz na dvacáté ulici a šli jsme směrem k Broadwayi a prostě jsme vstoupili do čela davu. Tím pádem jsme se taky dostali na Washington Square, kde měl pochod končit a kde nemělo dojít k žádnému shromáždění, mezi prvními a odešli jsme se najíst. Později jsem měl na Washington Square sraz s kamarádem, se kterým jsem šel do kina. Když jsem šel na ten sraz kolem čtvrté hodiny, na šesté Avenue už se srocovali policajti v plné výzbroji a někteří na koních. Když jsem se dostal zpátky na Washington Square, už tam byl neskutečný brajgl. Postupně se tam začali hrnout policajti a začali blokovat vstup z vedlejších ulic. Známý mi zavolal na mobil, že se už na náměstí nedostal a řekl mi, kde zůstal trčet, tak jsem rychle vypadnul. Později jsme se dozvěděli, že tam vypukly menší bitky s policií a že snad nějací demonstranti postříkali policajty slzným plynem. Ale snad to nebylo tak násilné jako v San Franciscu před několika dny, kde údajně zajali 1,000 lidí. Tady se zatýkalo velmi málo a na obou stranách bylo jen několik lehce zraněných, což na dvousettisícovou akci není tak strašné. Kousíček za námi pochodovala zpěvačka a básnířka Patty Smith se svým synem. Moje známá z toho byla na větvi, já jsem ji nepoznal. :-)

Právě jsem se dokoukal na včerejší hlavní zpravodajskou relaci ČT a na noční zprávy. Přišlo mi neuvěřitelné, že vůbec neinformovali o masových protestech v USA. Ukazovali protesty z Austrálie, Evropy, Blízkého Východu, Afriky, ale o USA ani slovo. Taky se vůbec nezmínili, že by nějaká akce proběhla v Praze? To se doma vážně nic nedělo?

Po mírovém pochodu jsem byl v kině na Ruské arše. Film je vizuálně naprosto úchvatnej a v každém případě doporučuji! I když bez podrobnější znalosti historie Ruska může příběh působit trošku nesrozumitelně, není to příliš na škodu. Natočili jej jedním záběrem, což je vzhledem k počtu lidí a spádu příběhu jedinečná záležitost. Ve filmu se neustále střídá přítomnost s různými obdobími minulosti a všechno se to točí kolem Ermitáže v Petěrburku. Moje oblíbené scény:
- Carena vychází se sluhou ze salónu, kde si hrají malé děti, na dvůr. Sluha se ji snaží něčím přikrýt, protože je třeskutý mráz. Carevna se pomalu rozbíhá, sníh jí křupe pod nohami, člověku je skoro zima, když se na tu sekvenci dívá.
- Končí obrovský opulentní bál. Lidé scházejí po krásných mramorových schodech dolů do šatny. Kamera je zabírá zezadu, takže má člověk pocit, jako by šel s nimi po těch schodech dolů.
- Moderní starší žena komunikuje s obrazem v Ermitáži tím, že před ním pomalu tančí.
- Mlůdík obdivuje obraz apoštolů Petra a Pavla. Hlavní hrdina k němu přistupuje a rozčiluje se, že o tom obrazu nic nemůže vědět, když nečetl Nový zákon. Mladík popisuje, proč se mu obraz líbí. Je vidět, že se hlavního hrdiny, podivínsky vypadajícího staříka, trošku bojí.
- Několikaminutový záběr na audienci vyslance perského šáha u cara, při které se omlouvá za nešťastný incident, během kterého byli zabiti dva ruští diplomaté. Následuje detailní pohled na naprosto neuvěřitelnou tabuli státní večeře.
Nádherná hudba. Skvostná podívaná.

Dneska odpoledne jsem se byl nechat ostříhat. Chodím k syřanovi Toufiqovi do kadeřnictví Daily Cuts na deváté ulici mezi první Avenue a Avenue A. Toufiq stříhá skoro tak dobře jako můj oblíbený Radek Zahradník v Barbarele v Praze. Tady v New Yorku musejí mít licenci jenom kadeřníci. Holiče může dělat a dělá skoro kdokoli. když jsem tady nechal stříhat poprvé loni v létě, tak to dopadlo naprosto katastrofálně - zašel jsem do normálního holičství na Upper West Side a hispánka nehovořící anglicky mě tak opiždlala, že jsme to hned doma vzali strojkem na jeden centimetr. Když jsem to v Praze říkal Radkovi, doporučil mi, abych si tady našel nějakého arabského kadeřníka. Arabové mají silné vlasy, na kterých se okamžitě pozná, jestli jsou dobře ostříhané nebo ne. Mimo to, většina Arabů tady má velmi dobře ostříhané vlasy, tak jsem to zkusil a jsem navýsost spokojen. Samozřejmě se hovor velmi rychle stočil na válku. V krámě běžela televize. V jednu chvli se na obrazovce objevily záběry bombardování. Toufiq i jeho kolega se zrovna hrabali mně a vedlejšímu zákazníkovi ve vlasech a najednou jim oběma ustrnula ruka a obrátili oči k obrazovce. Koukal jsem se před sebe do zrcadla a říkal jsem si škoda, že to někdo od dveří nevyfotil. Dva kadeřníci nehybně stojící s levou rukou na hlavě zákazníka, pravou ruku s nůžkami ve vzduchu a hlavou obrácenou k televizi.

Tak to vypuklo. Doufám v několik věcí. Za prvé, že to rychle skončí a že nebude zmařeno příliš mnoho životů, by't i jeden je příliš. Za druhé, že si všichni potenciální hledači odplaty uvědomují, že většina New Yorku je proti. V sobotu je další protest - budu tam.

Dnes jsem dostal odkazy na dva absurdní články. Podle prvního článku nedávno promluvila k jednomu chasidskému řezníkovi ryba a předpověděla mu hebrejsky konec světa. Vyšel o tom článek i v New York Times, ale tam si ho můžete přečíst jenom když se zadarmo přihlásite. Jsou lidi, kteří to berou i vážně. Podle druhého se neteř Osamy bin Ladina chystá na dráhu populární zpěvačky.

Taky mi šéfová říkala, že dneska ráno bylo na Times Square neskutečné množství policajtů. Koukal jsem se o chvíli později na webovou kameru Times Square a nic se tam nedělo. Tak těžko říct, jestli přehání. Mimochodem, na těchto stránkách se koukám na webové kamery Prahy.

V sobotu bude v New Yorku další protiválečný pochod. Pochopitelně se tam vydáme. Lidi diskutují o tom, jestli vůbec v neděli proběhne předávání Oskarů a jestli ano, tak jak.

New York Times uveřejnily pěkný interaktivní deník z Iráku. V pravém sloupci této stránky je odkaz na "Go to Interactive Feature." Stojí to za vidění.

Včera jsme byli na festivalu krátkých filmů, které měly něco do činění s transgender. (Mimochodem, pokud na to ještě někdo nepřišel, tak když je slovo napsáno jinou barvou nebo tučně, tak se na něj dá většinou kliknout myší a prohlédnout si odkaz.) Náš kamarád Sean tam poprvé promítal svůj poslední krátký film.

Všimnul jsem si, že filmy buď natočené transsexuály nebo o transsexuálech - respektive transgender, ono to není jenom o pohlaví ale o společenské roli, což slovo gender vyjadřuje, zatímco slovo pohlaví ne - mají podstatně silnější politický tón než současné filmy o gayích nebo od gay tvůrců a jsou většinou biografické nebo autobiografické. Trans filmy mi připomněly gay tvorbu tak deset let zpátky. Prostě ještě nejsou součástí středního proudu. Je to pochopitelné - trans je méně než gayů, vytvářejí menší politický tlak, je jich méně vidět a mají jako komunita méně peněz (není mezi nimi tolik hollywoodských herců, průmyslníků, atd.) Pochopitelné, ale to neznamená, že je vše v pořádku.

Například tady v USA si drtivá většina transsexuálů musí platit operaci ze svého, byť jim pojiš'tovna zaplatí hormonální léčbu. Pokud vím, tak u nás si platí jenom elektivní plastickou chirurgii obličeje. Zákon, který zakazuje diskriminaci transgender lidí v New Yorku schválili teprve nedávno. V podstatě se čeká na to, až nějaký transsexuál zažaluje pojišťovnu a vyhraje a tak vznikne precedens.

Potom jsem si všimnul, že tady v New Yorku je v transgender komunitě daleko pestřejší škála lidí na stupnici od těch, vypadajících jako tradiční muž až k těm, kteří vypadají jako tradiční žena. Včera jsem napočítal asi tak pět, šest mezitypů. Mám pocit, že v Praze - alespoň jsem to tak vnímal a je možné, že se pletu - máme transvestity a transsexuály a že když se někdo vnímá jako transsexuál, tak se co nejrychleji snaží změnit v biologickou ženu se vším všudy. Tady jsem viděl celou škálu - sám nevím, jestli mám říkat muž nebo žena, tak se mnou mějte trpělivost; pokusím se popsat: muž bez líčidel a paruky v androgynní halence, černé sukni a vysokých kožených botech na třícentimetrovém podpadku - většinou se oblíká jako muž, cítí se zcela jako muž, ale se chce občas oblíct do sukně; muž v mužském oblečení, ale nalíčený a s prsy; muž ve velmi elegantním ženském oblečení, nalíčený, s vlastními "na ženu" učesanými vlasy, ale bez prsou; stará žena, u které by člověka nikdy nenapadlo, že kdysi byla muž; starý muž, u kterého by člověka nikdy nenapadlo, že byl kdysi žena; naprosto "žensky" vypadající člověk s penisem /ne že bych ten penis viděl, ale vím, že ho má a nechce se ho zbavit/ - prostě obrovská škála.

Po filmech byla krátká diskuse, ve které se mluvilo hlavně o následujícím paradoxu: transsexuálové často propadají stejnému binárnímu vnímání muž - žena, které má většinová společnost a následně se snaží, aby "ostatní nepoznali" nebo vytvářejí hierarchie, ve kterých ten, kdo vypadá více jako biologičtí příslušníci jeho vytouženého pohlaví je úspěšnější než třeba ten, který má hlubší hlas. Následně je těžké být autenticky tím, čím se člověk cítí a není dostatek prostoru pro různé odstíny mezi mužem a ženou. Pochopitelně je to taky tlakem většinové společnosti, která transsexuála přijme, až když "nejde poznat, že byl kdysi příslušníkem opačného pohlaví." Vůbec tohle rigidní mužsko-ženské vidění světa sem zavlekli kolonizátoři. Mnohé indiánské kmeny to vnímaly trochu jinak - existuje o tom spousta knih.

Myslím, že většinová společnost o hodně přichází, když se odmítá těmito mezistupni zabývat. Vždy't je to hrozně zajímavé. Na tom shromáždění hovořil jeden muž, který se narodil jako žena. V mládí se nejprve považovala za lesbičku. Pak začala přitvrzovat zevnějšek a považovala se za "butch" lesbičku - nechci říkat mužatku, protože to zní pejorativně, tak budu používat terminologii, kterou používají lesbičky. Následně si uvědomila, že je transsexuál a že se chce stát mužem a podstoupila operaci. Jako muž ale pořád zůstal feministkou a má pro to celou řadu důvodů. Viděl svět z obou stran. Například na vlastní kůži ucítil, že společnost se chová podstatně hůř k tlustým ženám než k tlustým mužům. Nebo zjistil, že když najednou patří k nejmocnější skupině populace /tedy bílý muž spíše než bílá butch lesbička/, lidi se k němu chovají úplně jinak v obchodech. A přitom je to pořád jeden a ten samý člověk.

Abych to uzavřel: po promítání jsme všichni zašli na pozdní večeři a byl to super zážitek.

Mám v kanceláři kolegu, který si založil firmu The Antagonist Movement. Pomáhají amatérům pořádat výstavy a tisknou legrační trička. Dnes ráno mě napadlo, že Freedom fries znamená kromě hranolků svobody taky "svoboda smaží." Hned si to vzal k srdci a vytvořil design trička, na kterém je napsáno. American Freedom Fries Iraq s tím, že v American je M ze znaku McDonalds.

Právě jsem se dočetl, že podle příkazu jednoho republikánského poslance, který má na starosti chod budov Kongresu, přejmenovali na jídelníčku Kongresu hranolky (French fries) na Freedom fries a chleba ve vajíčku (French toast) na Freedom toast. Tohle už je opravdu absurdistán.

Přečtěte si článek na:
http://www.nytimes.com/aponline/national/AP-Freedom-Fries.html

Aha, tak tenhle šel. Nějaké čáry máry se tady dějí. No, v minulém příspěvku nešlo o nic tak světoborného. Jenom jsem poznamenal, že jsem našel v kuchyni švába. Hnusnýho a velkýho. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Kamarádka z East Village nám říkala, že musí pravidelně vystříkávat kuchyni a nikdy nesmí nechat žádné potraviny venku na vzduchu, jinak se mrchy množí. Taky občas nějakého najdeme v práci. Asi to patří k místnímu klimatu. Každopádně, jestli máte někdo nějaký zaručený recept, jak se těch potvor zbavit, tak napište.

Byli jsme na večeři s touž kamarádkou. Má malou produkční agenturu, která organizuje fotografování pro reklamu. Celé tohle odvětví je totálně v prčicích. Už několik měsíců nezavadila o práci. I velké reklamní agentury údajně zavírají celá oddělení. Spousta lidí se zadlužuje a doufá, že se hospodářství za nějakou dobu zvedne a oni to pak splatí. Díky božstvům za to, že máme oba práci. Součástí mojí práce je shánět firmě nové zakázky a musím říct, že to je sakra těžké. Nikdo nechce do ničeho investovat.

Ale je fajn. Některý dny mám pocit, že odjet sem za touhle prací bylo skvělý rozhodnutí, jindy bych to nejradějš zabalil a odjel domů, ale to je asi normální. Střídá se to jako naše současný počasí - někdy je prostě 10 nad nulou, jindy 10 pod nulou. Teď je zrovna tak 5 nad nulou. :-)

Z nějakého důvodu se mi nedaří natáhnout poslední příspěvek. Poslal jsem dotaz na technickou podporu, tak to snad vyřeší.