Druhý den

day 2 00311
Originally uploaded by Michal Ginter.

Viki je pořád trochu úzkostlivá a roztěkaná, ale role matky jí zjevně vyhovuje. Ven ještě odmítá jít, ale když se šla ráno vyčurat do kuchyně, :-) dokonce se bez vrčení pozdravila s Hynkem. Vypadá to, že všechny placenty už jsou strávené a vrácené přírodě (respektive naší podlaze) ... díky bohům, protože něco tak smradlavého jsem ještě nezažil. Na Čáslavské máme kromě Vikinčiných spojených mlékáren ještě velkovyvařovnu a prádelnu. Štěňata pijou jako malí otesánci a samozřejmě také produkují obrovskou spoustu miniaturních druhotných surovin, které se plenkového obalu termoforů drží - inu - jako hovno gatí a Viki je nestačí všechny čistit. Viki se na misku vrhá čtyřikrát denně jako hladový umělec a za den sežere skoro kilo masa. Odpoledne se chystám štěňata zvážit. Jeden z kluků už v očekávání kontroly dokonce buduje prsní svalstvo - zvedá packama maminčina prsa.

Už je to tady... 

Viki včera celý den pospávala. Štěňata se jí v břiše začala odpoledne hodně hýbat a zjevně jí to nebylo moc příjemné. Naši nám donesli večeři, abychom se nemuseli starat. Večer kolem desáté Viki vylezla teplota a začala rychle dýchat. Chovala se nervózně, přecházela z místa na místo, vyhledávala tmavé kouty, zahrabávala se na posteli do deky ... prostě bylo jasné, že se to blíží. Když se ještě o půlnoci nic nedělo, šel jsem na chvíli spát a Albert držel stráž. Střídal jsem ho asi ve tři a pořád nic. Střídavě spala a nervózně poposedávala na gauči. Kolem čtvrté se napila vody a hned ji vyzvracela. Za chvíli na to si zalezla do klece, kde už má asi dva týdny připravený pelíšek. Pořád zvracela. Chvíli po páté už jsem se chystal volat na veterinární pohotovost. Najednou zvedla zadeček a začala tlačit. Vzbudil jsem Alberta a když jsme přišli zpět do obýváku, trčela jí ven taková bílá bublina neprotrženého vaku. Uvnitř byla hlavička. Viki jen stála a oddechovala. Hladili jsme ji a chlácholili a já mezitím volal na veterinu. Než jsem vylíčil problém, Viki začala zase tlačit a za chvíli se vylouplo první štěně. Viselo za pupeční šňůru. Museli jsme jí pomoct, protrhnout vak a zaštípnout pupeční šňůru. Štěně hned začalo dýchat a vrtět se. Viki mezitím vytlačila placentu a trochu se uklidnila. Štěně jsme jí přiložili na struk a hned začalo pít. Viki ho olízala a zdálo se, že už je všechno v pořádku. Po dvaceti minutách přišlo další a to už se dralo na svět o poznání snadněji. Po zhruba půl hodině přišlo další a kolem sedmé poslední. U druhého a třetího se už Viki sama pokoušela překousnout pupeční šňůru. U čtvrtého nám to zase nechala, protože měla plný jazyk práce se štěňaty, která jí visela u struků. Na ultrazvuku viděli - jak jsem psal - jenom dvě, možná tři. Ten poslední se asi někam schoval. No, máme dva kluky a dvě holky. Viki má dobré mateřské instinkty - štěňata opečovává, kojí, čistí jazykem. Zatím je nechtěla od sebe moc pustit, leda tak na zvážení a kontrolu pupečních šňůr. Hynek jednou proklouznul a přiblížil se ke kleci a hned na něho začala zuřivě vrčet. Byl trochu vyšokovaný, ale stáhnul se. Teď vysedává u zavřených obývákových dveří a kroutí hlavou sem a tam, jakéže se to linou ven zvuky. Mezitím vyšel zbytek placent, takže budeme znovu převlíkat. :-)

Dýně a piškoty

Dneska ráno Vikině klesla teplota o 1 stupeň, což je podle literatury, veterináře i všech chovatelů psů, co je máme mezi známými, známkou blížícího se porodu.

Jak se štěňátka posouvají k východu, Vikina začíná stále více vypadat, jakoby spolkla dýni. Občas dýni hrbolatou; to když se štěňata protáhnou. Když leží na zádech a chce se obrátit, zápasí jako v Kafkově Proměně. Celý den leží na posteli a žalostně funí, ale jakmile se zvednu a jdu do kuchyně, obdivuhodně rychle seskočí, přivalí se na práh, sedne si a hypnotizuje skříňku s piškoty, předmětem své nehynoucí posedlosti.

Dříve dokázala sedět celé hodiny a střídavě se dívat na piškoty a na kohokoli, kdo se vyskytl v její blízkosti. Asi si někde přečetla, že se v ruštině na drogách sedí a ne lítá...

Staré gramofony

Nedávno jsem dostal po prarodičích dva staré gramofony TESLA NZC 142 a snažím se sehnat někoho, kdo by je uvedl do provozu. Jestli jste někdo čirou náhodou narazili na opraváře, který by si s tím uměl pohrát, dejte mi, moc prosím, vědět. Díky.

Už jsme za poločasem

Viki 0061
Originally uploaded by Michal Ginter.

Před pár dny bříško kleslo pod hladinu hrudníku. Když se chce Vikina olízat v dolní polovině těla, má už poměrně zásadní problém. Když si sedne, spodní struky se opírají o podlahu. Podle propočtů nám zbývají do porodu ještě dva až tři týdny, tak bych měl asi začít vymýšlet psí chůdy nebo osmipodprsenku s plastovými helmičkami, až bude cecíky tahat po zemi.

Svět hmyzu

Před obědem jsme zjistili, že u našeho jezírka bydlí vážka. Po obědě jsme zjistili, že je Hynek alergický na vosí bodnutí. Přišel si z ničeho nic na něco postěžovat. Koukáme na něj a zdálo se nám, že proporce jeho obličejových rysů nějak nesedí. Za pět minut už vypadal jako hydrocefalus. Oči měl nateklé jako po týdenním flámu a skráň jako křeček po výhře jackpotu. Začal se nějak motat, tak jsem hned zjistil, kde je v Hořovicích veterinární pohotovost, zavolal jsem tam a pro jistotu hned vyrazil. Cestou mu huba trochu splaskla, ale veterinářka mu pro jistotu chtěla dát kalciovku. Ta se ale musí píchat pomalu do žíly, což je bohužel u Hynka naprosto neproveditelný zákrok. Když mu chtěl veterinář minule zavést kanylu, musel mu nejprve píchnout do zadku sedativum. Nechal si ještě vyholit a podvázat packu, ale jak se veterinářka přiblížila s injekcí, dostal hysterický záchvat. Preventivně vřískal a naříkal a mlel sebou tak, že jsme to vzdali. Vzhledem k tomu, že otok opadl, rozhodli jsme se nakonec pro podkožní injekci antihistaminik. Po injekci pištěl ještě pět minut a pořád se mi rval do náručí. A pak že hysterie má spojitost s dělohou... Myslím, že budeme muset začít výcvik s různými přístroji. Hedvice stejně budeme měřit teplotu každý den kvůli porodu, tak vezmeme jedním vrzem i Hynka. Občas se k němu přiblížíme s holícím strojkem. A uvidíme...

Zeleninové kulacení

Vrátil jsem se po pěti dnech zpátky domů. Vikina se nafukuje jako fotbalový balón. Poslední dny ulítá na zelenině. Na posezení zbaští kopu vařených brambor a mrkve. Rozložili jsme jí velkou klec, zakryli vršek dekou a vevnitř začali připravovat pelíšek, ať si zvykne, že má k dispozici vlastní místo a nerozhodne se nám rodit v posteli.

Kobzole su fajne...

Na několik dní přijela na návštěvu dávná kamarádka z Ostravy s dcerou. Dnes jsme vyjeli do Újezda. Počítal jsem, že budeme odpočívat. Albert ale kypěl energií a rozhodl se, že musíme vyplet kus zahrady za domem, abychom ji mohli překrýt černou fólií, zničit zbytky plevele a připravit na příští rok. Holky se iniciativně nabídly, že pomohou. Inu, takhle dopadají naše návštěvy:


zacatek 

Pomáhat musel i Hynek...

Hynek pomaha 

a výsledek...

Hotovo 

vyčištěný kus zahrady a kýbl skvělých nových brambor, které jsme si se slaninou, syrečky a balkánským sýrem dali s flaškou maďarského merlotu k večeři.

Nikdy bych si nemyslel, že tohle řeknu... ale den strávený zahradničením mi přišel vysloveně k duhu.

Už kopou!

Vikina už se začíná zakulacovat. Občas když se jí dá ruka na bok, je zevnitř cítit dotek motýlích křídel.

Roztržité materiální ztráty

Tak snad do třetice všeho dobrého a zlého.

Před týdnem jsem přivezl Felicii po generální údržbě do Újezda. Šlapala jako hodinky. V neděli jsem ji chtěl vytáhnout ze stodoly na projížďku. Když jsem vyjížděl, zapomněl jsem, že na pravé straně jsou sloupy na podlaze spojeny asi 10 cm vysokou kládou. Přejel jsem ji předním kolem a nemohl se dostat zpět. Nakonec jsme kola podložili cihlami a vyjeli, ale někde se dole nejspíš něco utrhlo, protože babička řve jako naše nová sekačka... Takže ji budu muset vyexpedovat zpátky do servisu.

Ve čtvrtek jsme se v noci vraceli ze Štrasburku. Bylo mimořádně hnusné počasí a oba jsme byli dost unavení. Nabrali jsme benzín a při zatáčce od benzinky jsme mírně pravým spodním bokem najeli na betonový bazmek. Takže první škrábanec má za sebou i Elantra...

Dneska ráno jsme mimo jiné stěhovali malá železná kamna. Opřel jsem je o svůj bok, abych mohl zavřít dveře. Bohužel jsem zapomněl, že mám v kapse mobil. Samozřejmě jsem otlačil display, takže ho funguje polovina.


Ach jo. Příští týden budu likvidovat škody.