Konečně film, který se mi líbil
Station Agent. Roztomilý film s dobrým příběhem, dobře zahraný. Moc dobře jsem se bavil! Konečně film, u kterého se mi po první půlce nechtělo zvednout a odejít z kina.
pátek, října 24, 2003
Zelená stezka kolem Manhattanu
Po celém týdnu stráveném u počítače jsem se dnes před obědem rozhodl, že si vyjedu ven na kole, abych úplně nepropásnul krásný newyorský podzim. Většinou jezdívám do Central Parku, ale tentokrát jsem se rozhodl, že prozkoumám tzv. zelenou stezku. Respektive, že se tak jmenuje jsem zjistil až cestou a následně z internetu. Věděl jsem, že se dá podél řeky Hudson dojet z Upper West Side do Chinatownu, protože jsem to jednou kdysi absolvoval. Věděl jsem, že Riverside park se táhne až dolů k 72. ulici a že jeho severní část postupně přechází v Riverbank State Park a potom ve Fort Washington Park, který se táhne až na úplný sever Manhattanu do Inwoodu. Jenom jsem si nebyl jistý, jestli se to dá celé projet na kole. Kdybych se dopředu podíval na internet, tak bych věděl. Ani mě to ale nenapadlo, takže jsem se nejspíš podvědomě nechtěl řídit mapou. Cestou na sever jsem nějak propásl nájezd a tak jsem jel po Riverside Drive a koukal se z výšky dolů na řeku, kolem které se táhne železnice a hned vedle ní Riverside Park, ve kterém jsem zahlédl cyklistickou stezku, ale neměl jsem se k ní jak dostat. Podařilo se mi to až ve Washington Heights na 181. ulici. Pak jsem po ní dojel až k dalšímu přerušení těsně před Inwoodem a rozhodl se pomalu vrátit. Zpátky jsem už jel podél řeky a byla to nádhera až zhruba do 145 ulice, odkud je zelená stezka zase přerušena až do 125. ulice. Mezi 145. a 135. ulicí zřídilo město dočasnou cyklistickou stezku - poměrně nevábnou - kolem čističky vod, ale bylo to pořád lepší než bojovat s provozem na silnici. Celkem jsem byl venku hodinu a půl a dorazil jsem domů skvěle občerstvený. Dal jsem si k obědu špagety, uvařil si kafe, dokoukal se asi podesáté na kazetu se svými oblíbenými Tales of the City Armisteada Maupina a za doprovodu Haničky Hegerové se pouštím znovu do práce.
Mimochodem, její písničku "Bože můj, já chci zpět" miluju. Pouštím si ji, když se mi stýská po Praze, běhá mi při ní mráz po zádech a občas i slzím. :-) I když, přísně řečeno, bych při ní měl myslet na Ostravu, protože, alespoň pro mě, je ta píseň spíš o dětství než o prvním dospělém domově. Zatím jsem se k tomu ale nedopracoval. Domov v Praze mě prostě napadá první a když si na něj vzpomenu, šimrá mě v břiše. Třeba až budu starší, budu sentimentálně vzpomínat na dětství v Ostravě... kdo ví.
Po celém týdnu stráveném u počítače jsem se dnes před obědem rozhodl, že si vyjedu ven na kole, abych úplně nepropásnul krásný newyorský podzim. Většinou jezdívám do Central Parku, ale tentokrát jsem se rozhodl, že prozkoumám tzv. zelenou stezku. Respektive, že se tak jmenuje jsem zjistil až cestou a následně z internetu. Věděl jsem, že se dá podél řeky Hudson dojet z Upper West Side do Chinatownu, protože jsem to jednou kdysi absolvoval. Věděl jsem, že Riverside park se táhne až dolů k 72. ulici a že jeho severní část postupně přechází v Riverbank State Park a potom ve Fort Washington Park, který se táhne až na úplný sever Manhattanu do Inwoodu. Jenom jsem si nebyl jistý, jestli se to dá celé projet na kole. Kdybych se dopředu podíval na internet, tak bych věděl. Ani mě to ale nenapadlo, takže jsem se nejspíš podvědomě nechtěl řídit mapou. Cestou na sever jsem nějak propásl nájezd a tak jsem jel po Riverside Drive a koukal se z výšky dolů na řeku, kolem které se táhne železnice a hned vedle ní Riverside Park, ve kterém jsem zahlédl cyklistickou stezku, ale neměl jsem se k ní jak dostat. Podařilo se mi to až ve Washington Heights na 181. ulici. Pak jsem po ní dojel až k dalšímu přerušení těsně před Inwoodem a rozhodl se pomalu vrátit. Zpátky jsem už jel podél řeky a byla to nádhera až zhruba do 145 ulice, odkud je zelená stezka zase přerušena až do 125. ulice. Mezi 145. a 135. ulicí zřídilo město dočasnou cyklistickou stezku - poměrně nevábnou - kolem čističky vod, ale bylo to pořád lepší než bojovat s provozem na silnici. Celkem jsem byl venku hodinu a půl a dorazil jsem domů skvěle občerstvený. Dal jsem si k obědu špagety, uvařil si kafe, dokoukal se asi podesáté na kazetu se svými oblíbenými Tales of the City Armisteada Maupina a za doprovodu Haničky Hegerové se pouštím znovu do práce.
Mimochodem, její písničku "Bože můj, já chci zpět" miluju. Pouštím si ji, když se mi stýská po Praze, běhá mi při ní mráz po zádech a občas i slzím. :-) I když, přísně řečeno, bych při ní měl myslet na Ostravu, protože, alespoň pro mě, je ta píseň spíš o dětství než o prvním dospělém domově. Zatím jsem se k tomu ale nedopracoval. Domov v Praze mě prostě napadá první a když si na něj vzpomenu, šimrá mě v břiše. Třeba až budu starší, budu sentimentálně vzpomínat na dětství v Ostravě... kdo ví.
středa, října 22, 2003
Když prší, tak leje ... jak se tady říká
Minulý týden jsem se věnoval jenom propagaci. Pořád dolaďuju stránky, dopracovávám databázi kontaktů, chystáme se s Julií na velkou rozesílací akci, která proběhne tento víkend. Na žádný překlad jsem v podstatě ani nešáhl.
Tento týden jsem pro změnu zavalen překlady. Včera jsem dělal zakázku odtud a začal pomalu pracovat na velké zakázce z Prahy. Dnes odpoledne jsem do toho dostal velikou urgentní zakázku, kterou jsem právě dodělal. Do konce týdne mám ještě dva velké překlady. Takže do sobotního rána se nehnu z domova. Ale díky bohu za to - peněz tady není nikdy dost...
Minulý týden jsem se věnoval jenom propagaci. Pořád dolaďuju stránky, dopracovávám databázi kontaktů, chystáme se s Julií na velkou rozesílací akci, která proběhne tento víkend. Na žádný překlad jsem v podstatě ani nešáhl.
Tento týden jsem pro změnu zavalen překlady. Včera jsem dělal zakázku odtud a začal pomalu pracovat na velké zakázce z Prahy. Dnes odpoledne jsem do toho dostal velikou urgentní zakázku, kterou jsem právě dodělal. Do konce týdne mám ještě dva velké překlady. Takže do sobotního rána se nehnu z domova. Ale díky bohu za to - peněz tady není nikdy dost...
Joe milionář vyrazil do světa aneb podejte mi kýbl, budu zvracet
V americké televizi proběhlo několik variací na první soutěž Joe Milionář, ve které se x žen ucházelo o jednoho chlapa, o kterém jim producenti show řekli, že je milionář a on nebyl. Zápletkou bylo, jestli s ním dívka zůstane i když se dozví, že je to traktorista bůhví odkud a vydělává tak na chleba. Když zůstane, dostanou myslím milión dolarů dohromady. Tak to nějak bylo. Chyták byl v tom, že celý pořad byl předtočený, takže účastnice údajně opravdu nevěděly, která bije.
Inu, teď už jim v Americe na špek nikdo neskočí, tak se vydali do Evropy. V létě jsem v hospodě v Praze potkal Američana, který pracoval pro casting "nějaké reality TV show" a odmítal říct které, tak jsem si říkal, že se musím podívat na první díl.
No neskutečné! Vybrali dokonalou karikaturu ignorantského burana, který pracuje jako koboj někde v Texasu. Blbej jak pučto! Pronajali vilu v Toskánsku a do ní nalákali x dívek a žen, z nichž myslím 4 jsou Češky, aby se o něj ucházely. Už do prvního dílu zapracovali snad všechny existující stereotypy panujících o Evropanech v USA a naopak. V určitých místech jsem si říkal, že to snad nemůžou myslet ani vážně. No, evidentně myslej.
Na další díly se dívat nebudu ale chtěl jsem vám alespoň dát vědět, o co přicházíte. Tady je jeden z mnoha odkazů.
V americké televizi proběhlo několik variací na první soutěž Joe Milionář, ve které se x žen ucházelo o jednoho chlapa, o kterém jim producenti show řekli, že je milionář a on nebyl. Zápletkou bylo, jestli s ním dívka zůstane i když se dozví, že je to traktorista bůhví odkud a vydělává tak na chleba. Když zůstane, dostanou myslím milión dolarů dohromady. Tak to nějak bylo. Chyták byl v tom, že celý pořad byl předtočený, takže účastnice údajně opravdu nevěděly, která bije.
Inu, teď už jim v Americe na špek nikdo neskočí, tak se vydali do Evropy. V létě jsem v hospodě v Praze potkal Američana, který pracoval pro casting "nějaké reality TV show" a odmítal říct které, tak jsem si říkal, že se musím podívat na první díl.
No neskutečné! Vybrali dokonalou karikaturu ignorantského burana, který pracuje jako koboj někde v Texasu. Blbej jak pučto! Pronajali vilu v Toskánsku a do ní nalákali x dívek a žen, z nichž myslím 4 jsou Češky, aby se o něj ucházely. Už do prvního dílu zapracovali snad všechny existující stereotypy panujících o Evropanech v USA a naopak. V určitých místech jsem si říkal, že to snad nemůžou myslet ani vážně. No, evidentně myslej.
Na další díly se dívat nebudu ale chtěl jsem vám alespoň dát vědět, o co přicházíte. Tady je jeden z mnoha odkazů.
pondělí, října 20, 2003
Nová tvář fotkového bloku
Tak jsem trošku překopal svůj fotkový blok a dal na něj takový výběr svých oblíbených kousků.
Tak jsem trošku překopal svůj fotkový blok a dal na něj takový výběr svých oblíbených kousků.
neděle, října 19, 2003
pátek, října 17, 2003
Reality TV míří do Česka - oh nooooooooooooooo!
Tak si to přečtěte sami. Mimochodem, co to sakra je televize Óčko. Uteklo mi něco?
Tak si to přečtěte sami. Mimochodem, co to sakra je televize Óčko. Uteklo mi něco?
Špekáčky a opékáčky
Tak jsem zrovna koukal přes internet na české zprávy a dozvěděl jsem se, že i u nás už vstoupila v platnost vyhláška regulující přísady uzenin. Jak mi kdysi říkal brácha žijící ve Finsku, jakýsi místní salám tam pro vysoký obsah mouky díky této vyhlášce spadl do kategorie pečiva. :-) Myslím, že se u nás tímto také rozšíří sortiment pečiva a lehkých topných olejů.
Tak jsem zrovna koukal přes internet na české zprávy a dozvěděl jsem se, že i u nás už vstoupila v platnost vyhláška regulující přísady uzenin. Jak mi kdysi říkal brácha žijící ve Finsku, jakýsi místní salám tam pro vysoký obsah mouky díky této vyhlášce spadl do kategorie pečiva. :-) Myslím, že se u nás tímto také rozšíří sortiment pečiva a lehkých topných olejů.
Matka Tereza na prknech, která znamenají svět
Právě jsem se dočetl na BBC, že v Itálii spustili muzikál o Matce Tereze. Údajně se jedná o směsici funku, reggae a popu a má obrovskou návštěvnost.
Matku Terezu hraje dvaadvacetiletá herečka, která ji zobrazuje při boji s byrokracií ve snaze dostat jídlo. Údajně se jedná spíše o portrét Matky Terezy, který se vyhýbá politicky citlivým tématům, jako např. že přijala peníze od průmyslníka Maxwella nebo bývalého haitského diktátora Duvaliera, jak píše BBC. No, Durex tento muzikál asi nesponzoruje...
Právě jsem se dočetl na BBC, že v Itálii spustili muzikál o Matce Tereze. Údajně se jedná o směsici funku, reggae a popu a má obrovskou návštěvnost.
Matku Terezu hraje dvaadvacetiletá herečka, která ji zobrazuje při boji s byrokracií ve snaze dostat jídlo. Údajně se jedná spíše o portrét Matky Terezy, který se vyhýbá politicky citlivým tématům, jako např. že přijala peníze od průmyslníka Maxwella nebo bývalého haitského diktátora Duvaliera, jak píše BBC. No, Durex tento muzikál asi nesponzoruje...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)