Snopudná močopudnost
Nouzí obrazných snů určitě netrpím. Mám štěstí na velmi agilní podvědomí. Před nějakou dobou jsem ale odhalil souběh okolností, za kterých se mi propojí obrazy z činností posledních dní podivným způsobem nebo si dotvoří podivnou zápletkou. Takové sny se mi zdají téměř pravidelně, když se mi v brzkých ranních hodinách chce čurat dost na to, abych se tím na chvíli probudil, ale zase ne úplně dost na to, abych se vyštrachal z postele a šel na záchod, takže se obrátím na druhý bok a usnu.
Tak třeba dneska ráno. Zdálo se mi, že jsme se tady v New Yorku nakonec rozhodli přestěhovat do jiné oblasti. Dostali jsme nabídku strávit den v bytě ve Washington Hights (o kterých už jsem tady psal) a pak se rozhodnout, jestli si ho chceme pronajmout nebo ne. Inu, vyrazili jsme do Washington Hights - Hoang, já a Salma a Patty Bouvier ze Simpsonových. Obrovský třípokojový byt se nacházel ve starém domě s velikým, částečně zastřešeným vnitroblokem, kde se zrovna něco dostavovalo. Moc se mi líbil. Hoang se odešel podívat do vyšších pater domu, zatímco já jsem se Salmou a Patty našel v kuchyni pod dřezem tajnou zásobu cigaret. Vzali jsme krabičku a vyšli jsme z bytu zadním východem, který vedl právě do chodby ústící do vnitrobloku. Vnitroblok byl vskutku obrovský. V nezastřešené části zrovna dostavovali bazené. Pod zastřešenou částí byla půjčovna aut (29 dolarů za den) a tržiště. Salma a Patty se vyvalily na stupínek u východu a kouřily. Já jsem si sice s nimi cigaretu zapálil, ale šel jsem směrem k nezastřešené části vnitrobloku, kde pouliční prodavači nabízeli čerstvé pečivo a zeleninu. Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Otočil jsem se na Salmu a Patty a křičím: "ty jo, tady maj čerstvý bategy. Tenhle byt musím dostat!" A přesně v tu chvíli jsem se probudil.
Ten sen má pochopitelně své hluboké psychoanalytické roviny, ale to bych nosil moc kůži na trh... :-)
Vězte tedy, že jsem se včera koukal večer na Simpsons, že stále zvažujeme, jestli se přestěhovat do jiného bytu nebo ne a že se mi občas setsakramentsky stýská po cigaretách, ale nekouřím, protože by mě Hoang buzeroval.
čtvrtek, října 02, 2003
Ošuntělost
Nájmy v horní části Manhattanu šly za poslední rok trošku dolu, tak se začínám pomalu rozhlížet po trhu, jestli najdeme nějaké ještě výhodněší a pěknější bydlení. Na konci prosince se budeme muset rozhodnout, jestli si prodloužit nájemní smlouvu ještě o rok nebo se přesunout jinam. Zatím jsem nenarazil na nic světoborného - náš byt je asi na místní poměry opravdu nadstandard.
Dnes jsem pochopil, proč někteří místní Rusové říkají "dvuchbědrumnaja kvartira" a ne "trjochkomnatnaja kvartira." Byl jsem se na jeden takový kvartýr podívat. Jednalo se o dlouhatánskou nudli tří na sebe navazujících průchozích minipokojů, z nichž většina měla okna do ošuntělého světlíku. Chodba před vchodem do bytu byla široká necelý metr. Dohromady to mělo nějakých 50 metrů. Vot - dvuchbědrumnaja kvartira. :-)
Po cestě do dolní části Manhattanu, kam jsem jel na jednu profesní akci, nastoupil do vagonu asijský bezdomovec, oblečený v poměrně pěkných, ale hrozně špinavých hadrech. V ruce měl velikou igelitku z obchodního domu Century 21. Napasoval se mezi dvě dámy na protější lavici a začal z igelitky vybalovat odpadky, které před tím nejspíš někde vylovil z popelnice: prázdný kelímek od coca coly, který odvíkoval a poklepem o špinavé kalhoty z něj vypáčil další kelímek, původně od kafe. Oba prázdné, kromě malého zbytku tekutiny, která mu vytekla na kalhoty. Dáma vedle něj povstala a rozhodla se, že vlastně sedět nemusí...
Po večeři jsem se stavil na šíšu ve své oblíbené syrské kavárničce v East Village. Seděl jsem u francouzských dveří, ze kterých jsem měl dobrý výhled na ulici. Občas se kolem prošel člověk, oblečený v riflích a bílém triku, přes které měl přehozený černý župan i s kapucí, kterou měl naraženou na hlavu...
Nájmy v horní části Manhattanu šly za poslední rok trošku dolu, tak se začínám pomalu rozhlížet po trhu, jestli najdeme nějaké ještě výhodněší a pěknější bydlení. Na konci prosince se budeme muset rozhodnout, jestli si prodloužit nájemní smlouvu ještě o rok nebo se přesunout jinam. Zatím jsem nenarazil na nic světoborného - náš byt je asi na místní poměry opravdu nadstandard.
Dnes jsem pochopil, proč někteří místní Rusové říkají "dvuchbědrumnaja kvartira" a ne "trjochkomnatnaja kvartira." Byl jsem se na jeden takový kvartýr podívat. Jednalo se o dlouhatánskou nudli tří na sebe navazujících průchozích minipokojů, z nichž většina měla okna do ošuntělého světlíku. Chodba před vchodem do bytu byla široká necelý metr. Dohromady to mělo nějakých 50 metrů. Vot - dvuchbědrumnaja kvartira. :-)
Po cestě do dolní části Manhattanu, kam jsem jel na jednu profesní akci, nastoupil do vagonu asijský bezdomovec, oblečený v poměrně pěkných, ale hrozně špinavých hadrech. V ruce měl velikou igelitku z obchodního domu Century 21. Napasoval se mezi dvě dámy na protější lavici a začal z igelitky vybalovat odpadky, které před tím nejspíš někde vylovil z popelnice: prázdný kelímek od coca coly, který odvíkoval a poklepem o špinavé kalhoty z něj vypáčil další kelímek, původně od kafe. Oba prázdné, kromě malého zbytku tekutiny, která mu vytekla na kalhoty. Dáma vedle něj povstala a rozhodla se, že vlastně sedět nemusí...
Po večeři jsem se stavil na šíšu ve své oblíbené syrské kavárničce v East Village. Seděl jsem u francouzských dveří, ze kterých jsem měl dobrý výhled na ulici. Občas se kolem prošel člověk, oblečený v riflích a bílém triku, přes které měl přehozený černý župan i s kapucí, kterou měl naraženou na hlavu...
neděle, září 28, 2003
Sprostá slova v televizi
K přenášení fotek z foťáku do grafického programu a následně do fotoalba jsem si pustil veřejnoprávní televizi, ve které zrovna běžel přímý přenos z veřejné diskuse s náměstkem ministra obrany Wolfowitzem. Nemám ho vůbec rád, ale byl jsem zvědavý, jak na něj budou lidé reagovat - televize je puštěná v druhém pokoji, takže ho jenom slyším a nemusím se na něj koukat.
Hned od začátku se ho tam snažila skupina lidí vypískat. Moderátor je upozornil, se stoupající razancí, že jestli budou rušit diskusi, nechá je vyvést. Než se mu to povedlo, vylítnul na pódium jeden člověk, jenžto dříve na Wolfowitze z hlediště halekal "válečný zločinče" a začal křičet (cituji) "já tě zabiju, ty jeden zkurvenej hajzle, ty jeden zkurvysynu" ... a ještě pár věcí stihnul, než ho vyvedli.
Nechci hodnotit, jestli mluvil pravdu nebo ne ani jestli to bylo správné nebo ne. Pravda, po chvilce už to byla celkem fraška, protože bez řvaní nebyli schopni dokončit skoro ani větu. (na druhou stranu, měl jsem potutelně radost)
Zaujalo mne to a o celou záležitost se dělím z jiného důvodu. ... V americké televizi (kromě některých kabelových kanálů) nesmějí vysílat sprostá slova. Když někdo v nějaké talk show něco řekne sprostě, zazní místo onoho slova proslulé pípnutí. To tam doplní až po natáčení, protože tyhle talk shows nejdou naživo. U přímého přenosu jsem si myslel, že mají v televizi nějakou "pípačku" nebo "pípáka," který sleduje celé dění a kdyby náhodou zaznělo nějaké to "fu," zmáčkne tlačítko a nenechá doznít to "ck." Nemají! Takže pokud chcete slyšet v americké televizi sprosté slovo, musíte do přímého přenosu...
K přenášení fotek z foťáku do grafického programu a následně do fotoalba jsem si pustil veřejnoprávní televizi, ve které zrovna běžel přímý přenos z veřejné diskuse s náměstkem ministra obrany Wolfowitzem. Nemám ho vůbec rád, ale byl jsem zvědavý, jak na něj budou lidé reagovat - televize je puštěná v druhém pokoji, takže ho jenom slyším a nemusím se na něj koukat.
Hned od začátku se ho tam snažila skupina lidí vypískat. Moderátor je upozornil, se stoupající razancí, že jestli budou rušit diskusi, nechá je vyvést. Než se mu to povedlo, vylítnul na pódium jeden člověk, jenžto dříve na Wolfowitze z hlediště halekal "válečný zločinče" a začal křičet (cituji) "já tě zabiju, ty jeden zkurvenej hajzle, ty jeden zkurvysynu" ... a ještě pár věcí stihnul, než ho vyvedli.
Nechci hodnotit, jestli mluvil pravdu nebo ne ani jestli to bylo správné nebo ne. Pravda, po chvilce už to byla celkem fraška, protože bez řvaní nebyli schopni dokončit skoro ani větu. (na druhou stranu, měl jsem potutelně radost)
Zaujalo mne to a o celou záležitost se dělím z jiného důvodu. ... V americké televizi (kromě některých kabelových kanálů) nesmějí vysílat sprostá slova. Když někdo v nějaké talk show něco řekne sprostě, zazní místo onoho slova proslulé pípnutí. To tam doplní až po natáčení, protože tyhle talk shows nejdou naživo. U přímého přenosu jsem si myslel, že mají v televizi nějakou "pípačku" nebo "pípáka," který sleduje celé dění a kdyby náhodou zaznělo nějaké to "fu," zmáčkne tlačítko a nenechá doznít to "ck." Nemají! Takže pokud chcete slyšet v americké televizi sprosté slovo, musíte do přímého přenosu...
Cimbálka a dechovka v Astorii
Dnes se mi nechtělo pracovat a když jsem začal uvažovat, co s načatým odpolednem, vzpomněl jsem si na dávný dluh - dosud jsem se nebyl podívat v české hospodě a pivnici Bohemian Hall. Vnitřně jsem se vždycky úspěšně vymluvil na to, že je to z ruky. Inu, nasedl jsem na metro směrem Queens a vyrazil do Astorii, tedy převážně řecké čtvrti městské části Queens, kde je zbytek české komunity a údajně jediná zahradní pivnice v New Yorku. Jak se dostali dokupy Češi a Řekové či jestli to tak bylo úplně odpočátku nevím...
Zrovna jsem se trefil do dne, kdy v zahradní pivnici slavili - pravda spíš po bavorsku než po česku - Oktoberfest. Davům, jejichž počet mě opravdu překvapil, střídavě hrála dechovka a cimbálka. Celé to působilo jako velká vesnická zábava někdy před 80 lety, ale lidi se bavili. Páry českých dříve narozených tančili polku klasicky, mladší a nestředoevropané si našli vlastní choreografii...
Měli tam dobrý sudový Staropramen v krýglech, což je tady velká vzácnost, tak jsem i tu dechovku přežil...
Dnes se mi nechtělo pracovat a když jsem začal uvažovat, co s načatým odpolednem, vzpomněl jsem si na dávný dluh - dosud jsem se nebyl podívat v české hospodě a pivnici Bohemian Hall. Vnitřně jsem se vždycky úspěšně vymluvil na to, že je to z ruky. Inu, nasedl jsem na metro směrem Queens a vyrazil do Astorii, tedy převážně řecké čtvrti městské části Queens, kde je zbytek české komunity a údajně jediná zahradní pivnice v New Yorku. Jak se dostali dokupy Češi a Řekové či jestli to tak bylo úplně odpočátku nevím...
Zrovna jsem se trefil do dne, kdy v zahradní pivnici slavili - pravda spíš po bavorsku než po česku - Oktoberfest. Davům, jejichž počet mě opravdu překvapil, střídavě hrála dechovka a cimbálka. Celé to působilo jako velká vesnická zábava někdy před 80 lety, ale lidi se bavili. Páry českých dříve narozených tančili polku klasicky, mladší a nestředoevropané si našli vlastní choreografii...
Měli tam dobrý sudový Staropramen v krýglech, což je tady velká vzácnost, tak jsem i tu dechovku přežil...
sobota, září 27, 2003
Místní dojíždějící
Dnes odpoledne jsem se rozhodl oslavit konec pracovního týdne a dopřát si trochu předčasného oddychu. Po obědě jsem si zajel do svého oblíbeného syrského napajedla na vodní dýmku. Široké několikadílné francouzské dveře přes léto zůstávají otevřené do ulice a na chodníku před nimi je malý stolek se židlí pro případ, že někdo z hostů bude chtít sedět venku. Stolek ale částečně stojí na velkém železném poklopu, který zakrývá vlez do podzemního skladiště. Poklop je delší než stolek a když u něho člověk sedí, tak často kolemjdoucí na poklop šlápnou, stolek se zakýve a člověku se vyleje čaj. Z toho důvodu tam často nesedám. Dnes jsem si tedy vybral stolek hned u východu, četl si, popíjel čaj a kouřil vodní dýmku. Po nějaké době si majitel udělal na chvíli přestávku, vzal si ven čaj a cigaretu a sedl si na poklopní trůn. Po pár chvílích ho manželka zavolala dozadu, aby jí s něčím pomohl. Kromě obsluhování hostů a vaření totiž ještě společně v krámku hlídají své dvě malé děti. Odběhl tedy za ní dozadu a čaj nechal stát na stolku. Vzápětí procházel kolem asi pětadvacetiletý kluk. Zastavil se u stolku s poloplnou skleničkou čaje, vzal ji do ruky a chtěl ji vypít. Majitel na něj zezadu halekal: hele, to je moje ... a řítil se bránit svůj mátový čaj. Kluk na to: aha, já myslel, že je to volný. A odešel. Majitel se za ním ještě chvíli díval, kroutíc hlavou, ale po chvíli se uvelebil zpátky na židli, otočil se ke mně a povídá: "Když si dávám pauzu, vezmu si sem k tomuhle stolu občas sladkosti, čaj nebo cigaretu. Občas musím odběhnout a zatím se mi ještě nestalo, že bych po návratu na stole našel to, co jsem tam nechal. Bláznivý město." Chvíli jsem zvažoval, jestli mu povědět o pražských dojížďácích, aby si nemyslel, že je bláznivý jenom New York, ale pak jsem si řekl, že mu nebudu brát iluze...
Dnes odpoledne jsem se rozhodl oslavit konec pracovního týdne a dopřát si trochu předčasného oddychu. Po obědě jsem si zajel do svého oblíbeného syrského napajedla na vodní dýmku. Široké několikadílné francouzské dveře přes léto zůstávají otevřené do ulice a na chodníku před nimi je malý stolek se židlí pro případ, že někdo z hostů bude chtít sedět venku. Stolek ale částečně stojí na velkém železném poklopu, který zakrývá vlez do podzemního skladiště. Poklop je delší než stolek a když u něho člověk sedí, tak často kolemjdoucí na poklop šlápnou, stolek se zakýve a člověku se vyleje čaj. Z toho důvodu tam často nesedám. Dnes jsem si tedy vybral stolek hned u východu, četl si, popíjel čaj a kouřil vodní dýmku. Po nějaké době si majitel udělal na chvíli přestávku, vzal si ven čaj a cigaretu a sedl si na poklopní trůn. Po pár chvílích ho manželka zavolala dozadu, aby jí s něčím pomohl. Kromě obsluhování hostů a vaření totiž ještě společně v krámku hlídají své dvě malé děti. Odběhl tedy za ní dozadu a čaj nechal stát na stolku. Vzápětí procházel kolem asi pětadvacetiletý kluk. Zastavil se u stolku s poloplnou skleničkou čaje, vzal ji do ruky a chtěl ji vypít. Majitel na něj zezadu halekal: hele, to je moje ... a řítil se bránit svůj mátový čaj. Kluk na to: aha, já myslel, že je to volný. A odešel. Majitel se za ním ještě chvíli díval, kroutíc hlavou, ale po chvíli se uvelebil zpátky na židli, otočil se ke mně a povídá: "Když si dávám pauzu, vezmu si sem k tomuhle stolu občas sladkosti, čaj nebo cigaretu. Občas musím odběhnout a zatím se mi ještě nestalo, že bych po návratu na stole našel to, co jsem tam nechal. Bláznivý město." Chvíli jsem zvažoval, jestli mu povědět o pražských dojížďácích, aby si nemyslel, že je bláznivý jenom New York, ale pak jsem si řekl, že mu nebudu brát iluze...
pátek, září 26, 2003
Nevyzpytatelné vyhledávací servery
Můj počítač návštěv na osobních stránkách mi umožňuje nahlédnout alespoň kousíček za oponu anonymity návštěvníků. U posledních dvaceti hostů poznám, odkud se na blog dostali. Kromě štamgastů, kteří mají můj blog založený v oblíbených položkách nebo přímo vypisují adresu, se ke mně občas někdo dostane přes nějaký vyhledávací server. Některá hesla typu "čínská restaurace" jsou pochopitelné, protože jsem tady o několika básnil. Nicméně, během posledních pár dní se sem nějakým způsobem dostali lidi, kteří ve vyhledávači zadali "prsy a mu" a "těžké prsy." Tak nevím. :-))) Projel jsem prvních deset stránek odkazů a svoje stránky jsem tam nenašel. Pak jsem to vzdal. Třeba jsem byl někde úúúúplně vzadu a nechtělo se mi tam proklepávat. Nicméně, nejspíš tady nenašli co hledali. Nebo třeba jo, co já vím...
Můj počítač návštěv na osobních stránkách mi umožňuje nahlédnout alespoň kousíček za oponu anonymity návštěvníků. U posledních dvaceti hostů poznám, odkud se na blog dostali. Kromě štamgastů, kteří mají můj blog založený v oblíbených položkách nebo přímo vypisují adresu, se ke mně občas někdo dostane přes nějaký vyhledávací server. Některá hesla typu "čínská restaurace" jsou pochopitelné, protože jsem tady o několika básnil. Nicméně, během posledních pár dní se sem nějakým způsobem dostali lidi, kteří ve vyhledávači zadali "prsy a mu" a "těžké prsy." Tak nevím. :-))) Projel jsem prvních deset stránek odkazů a svoje stránky jsem tam nenašel. Pak jsem to vzdal. Třeba jsem byl někde úúúúplně vzadu a nechtělo se mi tam proklepávat. Nicméně, nejspíš tady nenašli co hledali. Nebo třeba jo, co já vím...
Den příjemných zpráv
Takhle by mohly vypadat zprávy každý den. :-)
Moje nejlepší kamarádka tlumočila v Událostech a komentářích Kevina Mitnika, jednoho z nejznámějších hackerů, který vydal po návratu z basy knížku a přijel ji propagovat do Prahy.
Amina Lawal, nigerijská žena, která byla před drahnou dobou odsouzena k trestu smrti ukamenováním za to, že porodila 10 měsíců po rozvodu, byla soudem vyšší instance osvobozena - jistě i na základě obrovského mezinárodního tlaku, do kterého se značným způsobem zapojila i Evropská unie. Kdysi jsem na blogu uváděl odkaz na příslušnou petici. Doufám, že jste tehdy podepsali a přispěli tak alespoň malinkatým dílem k dnešnímu úspěchu. Údajně je podobných případů ještě několik a "právnící bez hranic" se snaží využít tohoto nového precedentu a vybojovat jim život.
27 izraelských pilotů v záloze odmítlo uposlechnout vojenský rozkaz a účastnit se operacích na palestinském území s tím, že tyto operace působí zbytečné ztráty mezi civilním obyvatelstvem. V televizi se vyjádřili, že nebudou poslouchat nemorální rozkazy. Izraelská média se podle zpráv jiných médií z toho mohla po...
Komentátorka Událostí a komentářů se podle mně zcela správně zeptala, jestli se v německých státních "nenáboženských" školách stejně tak zabývají křížemi jako čádory.
A nakonec ... byla přestřižena pomyslná páska a do živého provozu vstoupily internetové stránky našeho newyorského tlumočnického spolku.
Takhle by mohly vypadat zprávy každý den. :-)
Moje nejlepší kamarádka tlumočila v Událostech a komentářích Kevina Mitnika, jednoho z nejznámějších hackerů, který vydal po návratu z basy knížku a přijel ji propagovat do Prahy.
Amina Lawal, nigerijská žena, která byla před drahnou dobou odsouzena k trestu smrti ukamenováním za to, že porodila 10 měsíců po rozvodu, byla soudem vyšší instance osvobozena - jistě i na základě obrovského mezinárodního tlaku, do kterého se značným způsobem zapojila i Evropská unie. Kdysi jsem na blogu uváděl odkaz na příslušnou petici. Doufám, že jste tehdy podepsali a přispěli tak alespoň malinkatým dílem k dnešnímu úspěchu. Údajně je podobných případů ještě několik a "právnící bez hranic" se snaží využít tohoto nového precedentu a vybojovat jim život.
27 izraelských pilotů v záloze odmítlo uposlechnout vojenský rozkaz a účastnit se operacích na palestinském území s tím, že tyto operace působí zbytečné ztráty mezi civilním obyvatelstvem. V televizi se vyjádřili, že nebudou poslouchat nemorální rozkazy. Izraelská média se podle zpráv jiných médií z toho mohla po...
Komentátorka Událostí a komentářů se podle mně zcela správně zeptala, jestli se v německých státních "nenáboženských" školách stejně tak zabývají křížemi jako čádory.
A nakonec ... byla přestřižena pomyslná páska a do živého provozu vstoupily internetové stránky našeho newyorského tlumočnického spolku.
úterý, září 23, 2003
Na stránkách se pracuje
Kromě jedné menší ale zajímavé tlumočnické kauzy se v současných chvílích zabývám hlavně dokončením přípravy spuštění svých newyorských tlumočnických stránek do živého provozu. Počítám, že ve středu už by měly viset na Internetu. Až se tak stane, určitě dám vědět.
Propagační materiály už máme v podstatě hotovy, tak teď už "jen" zbývá roztřídit databázi potenciálních zákazníků a začít je kontaktovat. Čeká nás ještě spousta práce.
Jinak jsem byl nadšený kandidaturou Wesleyho Clarka v demokratických primárkách. Myslím, že má šanci to republikánům v této situaci nandat. Možná je dokonce i jediný, který to má šanci dokázat. Už během prvních dní se dostal v žebříčcích popularity demokratických kandidátů na špičku. Vedl operaci v Kosovu, má přes NATO dobré vztahy s evropskými spojenci, vystudoval filozofii na Oxfordu a přitom je to voják z Jihu, který působí důstojně ale přitom nenafoukaně. Navíc kritizoval válku v Iráku. To je kombinace, která by snad mohla zabrat. Problémem by ale mohlo být, že je etnický žid, který potom přestoupil do katolické církve. Katolíci i židé nepatří na Jihu USA mezi nejoblíbenější. I JFK musel nejprve baptistům natřít hodně medu kolem huby, aby měl šanci na zvolení. Držím mu (a nám všem) palce. Ale dost politiky.
Kromě jedné menší ale zajímavé tlumočnické kauzy se v současných chvílích zabývám hlavně dokončením přípravy spuštění svých newyorských tlumočnických stránek do živého provozu. Počítám, že ve středu už by měly viset na Internetu. Až se tak stane, určitě dám vědět.
Propagační materiály už máme v podstatě hotovy, tak teď už "jen" zbývá roztřídit databázi potenciálních zákazníků a začít je kontaktovat. Čeká nás ještě spousta práce.
Jinak jsem byl nadšený kandidaturou Wesleyho Clarka v demokratických primárkách. Myslím, že má šanci to republikánům v této situaci nandat. Možná je dokonce i jediný, který to má šanci dokázat. Už během prvních dní se dostal v žebříčcích popularity demokratických kandidátů na špičku. Vedl operaci v Kosovu, má přes NATO dobré vztahy s evropskými spojenci, vystudoval filozofii na Oxfordu a přitom je to voják z Jihu, který působí důstojně ale přitom nenafoukaně. Navíc kritizoval válku v Iráku. To je kombinace, která by snad mohla zabrat. Problémem by ale mohlo být, že je etnický žid, který potom přestoupil do katolické církve. Katolíci i židé nepatří na Jihu USA mezi nejoblíbenější. I JFK musel nejprve baptistům natřít hodně medu kolem huby, aby měl šanci na zvolení. Držím mu (a nám všem) palce. Ale dost politiky.
neděle, září 21, 2003
Unikátní foto těsně před skokem
Nebojte, asi metr pod stěnou je vršek svahu, který klesá dolů k řece. A nejednalo se o podnikatelku před sebevraždou ale o modelku, kterou někdo fotil v parku ve Washington Heights, úplně na horním konci Manhattanu, kde jsme dnes odpoledne byli navštívit kamarády Rogera a Erica.
Jejich čtvrt je velmi kultivovaná. Hned po válce se tam nastěhovalo spousta židovských emigrantů. Původně tam byli hlavně němečtí židé, dnes tam je hodně ruských židů. Na konci zmíněného parku je zvláštní stavba, která se jmenuje prostě a jednoduše Klášter a kterou údajně sestavili z kusů kamene rozebraných z různých starých staveb v Evropě. Park je nádherný a celá čtvrt je zajímavá tím, že je trošku na kopci, což je na Manhattanu dost nezvyklé. Jedinou nevýhodou je, že je opravdu hodně vzdálená od jiných zajímavých čtvrtí. Přes den tam jezdí stejné expres metro jako k nám, ale od 11 hodin staví na každé zastávce, takže by to bylo opravdu daleko. No, stěhovat se asi nebudeme...
Nebojte, asi metr pod stěnou je vršek svahu, který klesá dolů k řece. A nejednalo se o podnikatelku před sebevraždou ale o modelku, kterou někdo fotil v parku ve Washington Heights, úplně na horním konci Manhattanu, kde jsme dnes odpoledne byli navštívit kamarády Rogera a Erica.
Jejich čtvrt je velmi kultivovaná. Hned po válce se tam nastěhovalo spousta židovských emigrantů. Původně tam byli hlavně němečtí židé, dnes tam je hodně ruských židů. Na konci zmíněného parku je zvláštní stavba, která se jmenuje prostě a jednoduše Klášter a kterou údajně sestavili z kusů kamene rozebraných z různých starých staveb v Evropě. Park je nádherný a celá čtvrt je zajímavá tím, že je trošku na kopci, což je na Manhattanu dost nezvyklé. Jedinou nevýhodou je, že je opravdu hodně vzdálená od jiných zajímavých čtvrtí. Přes den tam jezdí stejné expres metro jako k nám, ale od 11 hodin staví na každé zastávce, takže by to bylo opravdu daleko. No, stěhovat se asi nebudeme...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)