Pozdě ale přeci

Dnes ráno konečně někdo (předpokládám že pracovníci města) posekali džungli na volné parcele vedle našeho domu, odnesli zbytky psa a uklidili to tam. Takže jsme zase v civilizaci...

Unikátní foto těsně před skokem




Nebojte, asi metr pod stěnou je vršek svahu, který klesá dolů k řece. A nejednalo se o podnikatelku před sebevraždou ale o modelku, kterou někdo fotil v parku ve Washington Heights, úplně na horním konci Manhattanu, kde jsme dnes odpoledne byli navštívit kamarády Rogera a Erica.

Jejich čtvrt je velmi kultivovaná. Hned po válce se tam nastěhovalo spousta židovských emigrantů. Původně tam byli hlavně němečtí židé, dnes tam je hodně ruských židů. Na konci zmíněného parku je zvláštní stavba, která se jmenuje prostě a jednoduše Klášter a kterou údajně sestavili z kusů kamene rozebraných z různých starých staveb v Evropě. Park je nádherný a celá čtvrt je zajímavá tím, že je trošku na kopci, což je na Manhattanu dost nezvyklé. Jedinou nevýhodou je, že je opravdu hodně vzdálená od jiných zajímavých čtvrtí. Přes den tam jezdí stejné expres metro jako k nám, ale od 11 hodin staví na každé zastávce, takže by to bylo opravdu daleko. No, stěhovat se asi nebudeme...

Přetištěno z překladatelské diskusní skupiny Czechlist na yahoo:

V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, ze nžeáelzí
na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a
psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být úlnpě pnzeháeřý a ty to
přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, ze ldiksý mezok netče kdažé
pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že??

Aoccdrnig to a rscheearch at Cmabrigde Uinervtisy, it deosn't
mttaer in waht oredr the ltteers in a wrod are, the olny
iprmoetnt tihng is taht the frist and lsat ltteer be at the
rghit pclae. The rset can be a total mses and you can sitll raed
it wouthit porbelm. Tihs is bcuseae the huamn mnid deos not raed
ervey lteter by istlef, but the wrod as a wlohe"

"Nach eienr Stidue der Cmabridge Uinverstiaet ist es eagl, in wlehcer
Reiehnfogle die Bchustebaen in Woeretrn vokrmomen. Es ist nur withcig,
dsas der ertse und lettze Bchusatbe an der ricthgien Stlele snid. Der Rset knan
total falcsh sein und man knan es onhe Porbelme leesn. Das kmomt dehar,
wiel das mneschilche Geihrn nciht jeden Bchustbaen liset, sodnern das Wrot als
gaznes. Krsas, oed"

Fukar

Dneska tady pěkně fučelo, i když hurikán Isabel se nám zatím vyhnul. V některých státech ale nadělal velké škody.

Jak pokračovala anabáze s baudelairovským tématem? Druhý den ráno přijel inspektor z hygieny, který si volnou parcelu prohlédnul, uznal, že tam je bordel a smrad a slíbil, že to bude brzy vyřešeno. Majiteli našeho činžáku dokonce na hygieně údajně slíbili, že pytel odstraní do 24 hodin. Mezitím jsme požádali všechny sousedy, aby hygienu bombardovali telefonáty. Když tam druhý den pořád byla mrtvola i smrad, volal jsem zpět a od operátorky jsem se dozvěděl, že musím zavolat na odbor zdravotnictví, protože se předmět nachází za plotem. Podivil jsem se, vzhledem k tomu, že tam byl jejich inspektor, ale přesto jsem zavolal na zdravotnický odbor. Tam mi pochopitelně řekli, že to není v jejich kompetenci a že mám zavolat na hygienu. Tak jsem zavolal znovu na hygienu, zvedla to jiná operátorka, která mi řekla, že jestli tam byl inspektor, případ je otevřen a řeší se. Na dotaz, kdy tedy můžeme očekávat odstranění pytle i s jeho obsahem řekla, že to neví a nemá to jak zjistit.

Dnes odpoledne jsem se vracel domů z pochůzek a před domem to nesmrdělo. Tak jsem si řekl, že soustředěné úsilí zabralo. Inu, šel jsem se podívat k plotu a zjistil jsem, že už tam je jenom kostra, kterážto nesmrdí. Takže příroda opět předběhla civilizaci...

Kdybych byl Baudelaire...

Kdybych byl Baudelaire, napsal bych dnes báseň...

Co jsme to viděli to letní jitro boží,
vy moje lásko jediná?
Za plotem na igelitovém loži
ležela bídná mršina...

a mučil bych, jako klasik ve své básni, další generace středoškoláků.

Včera večer jsme šli už za tmy s Hoangem na večeři k jednomu kamarádovi a všimli jsme si, že se zpoza plotu prázdné parcely vedle našeho činžáku line vůně vskutku nelibá. Dnes dopoledne jsem se tam za světla šel kouknout a ... místo básně jsem volal městskou hygienu.

Nějaké hovado hodilo přes plot černý igelitový pytel, který se v současnosti nadýmá vlnami odporných červů, přes něž občas vykoukne zbytek packy, podle jejíhož vzhledu a tvaru pytle usuzuju, že patřila psovi. Zbytek popisu ponechám na Rimbaudovi, kterému se to povedlo velmi výstižně. I fotografie vás ušetřím. :-)

Na hygienu volal, jak jsem později zjistil, i majitel našeho činžáku, a dostalo se mu příslibu, že to tam vyčistí do 24 hodin. Tak snad nebudeme muset nad chudákem dlouho rozjímat.

Človek ale fantazii nezakáže a napadá ho, jaký zmetek to musel být, když mrtvého psa hodí v pytli sousedovi za plot. A co se tomu psovi asi stalo... A že kousek od nás bydlí ve squatu jeden člověk, který mě na jaře uváděl v šílenství tím, že své štěně pitbulla nechával uvázané u plotu tři metry od kapoty auta, na které seděl a klábosil se svými kumpány, zatímco štěně bez ustání štěkalo a kňučelo. A jak jsem si říkal, že z toho psa vyroste neurotik. A že jsem toho psa poslední dobou neviděl. A jestli bych kromě hygieny taky třeba neměl zavolat policajty...

Žižkov v New York Times

V dnešních New York Times je článek o starých městech v Evropě, ve kterých to žije. Kapitola o Praze se soustřeďuje na Žižkov. V podstatě se v něm píše, že turisti, kteří si potřebují na chvíli odpočinout od krásného Starého města, se začínají stále více vydávat na Žižkov společně se spoustou mladých Čechů, kteří se tam stěhují za levným nájmem a populárními bary kolem Bořivojovy ulice. Podtitulek: drsná čtvrť začíná lákat turisty. :-))) Článek byl dobrý a do velké míry pravdivý, ale drsná čtvrť? Tím mě teda dostal.

Tichá pošta

Dopoledne jsem byl za svojí kamarádkou a obchodní partnerkou Julií v Brooklynu. Cestou domů jsem se stavil v Čínské čtvrti dokoupit potraviny. Prodírám se takhle davem po Canal Street, která je lemovaná krámky s krámy a pouličními prodejci pirátského zboží všeho druhu - od falšovaného značkového oddělení po cédéčka a dévédéčka. Chodník byl neprodyšně ucpaný nakupujícími, takže jsem postupoval velmi mírným tempem. Najednou jsem si všimnul, že jedna trhovkyně zvedla ruku a začala rychle balit svůj pojízdný krámek. Signálu si všimla druhá trhovkyně pár metrů kolem ní a začala taky rychle balit. Vlna mě nakonec předběhla a když jsem došel na Lafayette, utíkala už po krajnici řada trhovců, tlačíc vozíčky s cédéčky. Chystala se šťára a kouřové signály byly evidentně rychlejší a efektivnější než policejní vysílačky.

Tehotenstvi v prechodu

Dneska opakovali v televizi prvni dil komedialniho serialu, ve kterem hraje jeden muj davny znamy. Uprostred davali pochopitelne reklamy a zaznela tam jedna na prostredek, ktery zeny pouzivaji pro zmirneni priznaku prechodu. Na konci reklam na leky vzdycky nekdo kulometnou rychlosti oddrmoli pripadne vedlejsi ucinky a kontraindikace. Tady vtipne uvedli, ze by prostredek nemely pouzivat zeny, ktere jsou tehotne nebo se chystaji otehotnet. Jo, to se asi v prechodu stava dost casto, ze jo...

Zpátky v New Yorku

V pátek jsem se vrátil po pěti týdnech do New Yorku. Navazovala hned návštěva dvou kamarádů z Prahy, ze které jsem měl radost a díky které jsem si udělal po příletu pár dní volna a neměl jsem hned pocit, že se musím vrhnout do té spousty práce, která mě tady čeká a na kterou jsem dost natěšený.

Několik kamarádů mi říkalo, že jejich první cesta domů po odstěhování do New Yorku byla dost klíčová, protože si během ní z nadhledu prozkoumali svůj život tady i tam a viděli obě města v novém světle. Před odletem z New Yorku do Prahy mě trošku šimralo v břiše a nebyl jsem si úplně jistý, jestli to bylo tím, že jsem si už tady vytvořil domov do větší míry, než jsem si uvědomoval a nebo jestli to bylo obavou z nastávající cesty. Po příletu do Prahy jsem měl intenzivní pocit uvolnění a radosti z toho, že jsem zase doma, přestože jsem po nájemnících našel byt v dosti strašném stavu a týden jsem všechno dával do pořádku a přestože jsem v Praze měl program podstatně našlapanější než tady v New Yorku. Pět týdnů uteklo nesmírně rychle a ke konci pobytu jsem si vůbec nedokázal představit, že za pár dní už Prahu zase na několik měsíců neuvidím. Nakonec jsem přišel na jedno podobenství, které mi odjezd ulehčilo. Praha je pro mě kolébka a New York je pro mě kočárek. Praha je mateřská energie, New York je otcovská energie. Praha je to jisté, samozřejmé útočiště, které na mě vždycky bude čekat, o které už nemusím bojovat. New York mě nutí tlačit na hranice zón svého pohodlí, překonávat znovu předsudky, nacházet nové překážky. Během prvních devíti měsíců tady v New Yorku jsem se, ve zpětném pohledu, tak trošku snažil napasovat na kolíbku kolečka a rozčiloval jsem se, že to nejde. Uvidím jak se budu cítit teď tváří v tvář novým výzvám, když budu vědět, že za čtyři měsíce na mě čeká moje "kolébka," do které se zase na chvíli vrátím ke svému známému životu a kde nová dobrodružství uvidím v jiném světle a budu mít možnost je ve známém prostředí zreflektovat.

Když už jsem tady

tak jsem si říkal, že ještě poinformuji o pár podnicích, které jsem v Praze objevil, případně neobjevil.

1. La Bodaguita Del Medio (aneb prostřední obchůdek) je kubánská restaurace a bar v Kaprovce. Jídlo je předražené a kamarádi hlásili, že má do skvostnosti daleko, ale mají tam skvělá mochita. Původní LBDM proslavil E. Hemingway tím, že si tam v Havaně právě mochitka dával. Takže pokud nemáte morální problém s tím, že část prostředků půjde na financování Fidelova režimu, tak si dejte do nosu. Konec konců - rovnováha má být a když už financujeme imperialisty, tak proč by taky nemělo trošku ukápnout chudým rolnickým revolucionářům a jejich bohatému vůdci, že jo...

2. Green Leaf v Myslíkově - na místě, kde kdysi stála ruská hospoda je teď zvláštní thajsko-evropské krmidlo a napájedlo. Mezi střední cenovou kategorií tam mají podle mého názoru nejlepší thajské jídlo v Praze. Dal jsem si tam jednou bazalkové kuře a pak lahb gai, o kterém už jsem tady jednou básnil. Moje jídlo bylo dobré, ale Hoang tam byl jednou s námi, dal si kokosovou polívku a Pad Thai a moc se jim to nepovedlo. Tak asi podle toho, jaký má kuchař den...

3. Sklep - nikdy si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje ta ulice, po které jezdí tramvaje z Hlavního nádraží na Olšanské náměstí a která vede pod Domem odborářů a VŠE. No, tak na té ulici, kousíček za VŠE je dobrá česká hospoda s pár východoasijskými dobrotami na menu. Měl jsem masovou směs v bramboráků a pivo - moc mi to chutnalo a peněženka si taky nestěžovala.

4. Nevím, co se stalo, ale když jsem chtěl jít do staré čajovny na Boršov, vypadala zavřeně, opuštěně - bez kliky, klepátka, vývěsního štítu... Tak doufám, že ji nezavřeli úplně. Nevíte někdo? To by byla nehoráznost.