Tak neco takhle odporneho jsem jeste nevidel.

Podle teto zpravy je nejnovejsim trendem "extremnich uprav tela" mezi pubertaky a postpubertaky v New Yorku nechat si skalpelem rozstepit jazyk. Udajne uz to podstoupilo v USA 1,500-2,000 lidi; v nekterych statech zachytili zajem v zacatku a zakrok zakazali. Videl jsem leccos, ale tohle me opravdu dostalo...

Ozval se mi brácha, že blbne diakritika. Všem se omlouvám - psal jsem na Apple v práci a nějak se to pobilo s windowsovským kódováním češtiny. Snad už to teď bude v pořádku. Za případné zbývající překlepy v předchozích příspěvcích se omlouvám.

Z jiného soudku

Párkrát jsem se tady zmi'noval o tom, že město New York prožívá hlubokou rozpočtovou krizi. Jedním ze způsobů, jak ji businessman-starosta Bloomberg řeší je vybrat co nejvíce na pokutách. By't policie vehementně popírá jakékoli promyšlené úsilí, podle statistik za poslední období vybrali čtyřikrát více než za srovnatelná období v minulosti. Občas se v tisku dozvídáme o absurdních případech. Těhotná žena dostala pokutu za to, že seděla na schodech přied nějakou budovou a bránila průchodu pěších. Jiný člověk dostal pokutu za to, že seděl na prázdné přepravce od flašek mléka. Policisté obětem údajně řekli, a't přičítají vinu starostovi. Velmi profesionální přístup. :-)

Dneska ráno jsem viděl ve zprávách, že policie začala najednou aplikovat starou vyhlášku, podle které na vývěsním štítu obchodu smí být uveden pouze název obchodu a adresa. 90 procent štítů pochopitelně obsahuje podstatně více. Přiedělat takový štít stojí i 4,500 dolarů. Pokuta za první přestupek je kolem 500 dolarů a může se vyšplhat až na 10,000. Je to strašně nespravedlivé, protože malé obchody si často nemůžou dovolit jinou reklamu než vývěsní štít. Pokud nemají světoznámou značku, lidé by si jich ani nevšimli, kdyby na štítu nebylo napsáno víc - třeba co prodávají. Navíc velké firmy mají na to, aby si zaplatily veliké billboardy nebo neonové reklamy na budovách. Je jasné, kdo za tou vyhláškou kdysi stál a je ostuda, že se snaží v této těžké době odřít ty, kteří jsou na tom nejhůře.

Opera v parku

Včera jsme byli na vystoupení Metropolitní opery v Centrálním parku. Opera v parku je kaŽdoroční festival s šestatřicetiletou tradicí. Včera jsme viděli Ludii di Lammermoor Gaetana Donizettiho. Uteklo nám představení Turandonta, ve kterém vystupovala Eva Urbanová. Opakuje se to koncem měsíce v Bronxu, tak ji třeba ještě uvidíme.

Opera v parku je leŽérní záleŽitost, která se koná na tzv. Velkém trávníku přímo uprostřed Centrálního parku. Jestli chcete dobré místo, je třeba uŽ ráno zatesnout flek dekou, kterou vám kupodivu nikdo neukradne, a zapamatovat si, kam jste deku dali. Večer se potom musíte probojovat na svoje místo a pak uŽ si mĚŽete uŽívat pikniku, popíjet víno a poslouchat. Skvělá záleŽitost. ND by mohlo něco podobného udělat ve Stromovce.

Přikládám pár fotek:

Pořídil jsem si novou hračku. Je to skenovací pero C-PEN. DokáŽe to neuvěřitelné věci. Dá se pouŽívat jako "zvýraz’Novač," který natáhne do paměti tištěný text a převede ho do elektronické podoby. TakŽe kdyŽ čtu kníŽku, mĚŽu si tak lehce do pera natáhnout poznámky. Ty potom mĚŽu jednoduše editovat buě v samotném peru, nebo je přetáhnout přes kabel do počítače nebo infračerveným portem poslat do kapesního počítače. Tento model je schopen skenovat text kromě západních jazykĚ i rusky, polsky a česky. Kromě toho se do něj dají natáhnout rĚzné slovníky. TakŽe třeba čtu kníŽku rusky a neznám nějaké slovo. Přejedu ho skenerem a zmáčknu tlačítko slovníku a objeví se mi anglický překlad. ÚŽasné. ·koda, Že jsem o něčem takovém nevěděl v Praze při tlumočení. Ušetřilo by mi to spoustu času oproti klasickému zpĚsobu, kdy jsem zvýraz’Novačem označoval rĚzné pasáŽe v tištěném textu a potom je přepisoval do počítače. Jsem nadšen.

Ráno jsem jel metrem do práce. Vedle mě seděla černoška s kočárkem a na protějším trojsedadle byly její tři další děti. Nalevo seděla holčička, o ní se opíral chlapeček a o něho se opíral další chlapeček. Postupně všichni usnuli, opření kolem sebe jako kníŽky na poličce. Krásné děti. Paní četla kníŽku o tom, proč muŽi podvádějí Ženy a proč to Ženy často dovolí. Skoro téma na povídku.

Deset minut jsem tam seděl a debatoval sám se sebou, jestli mám vytáhnout fo’Ták a zeptat se jí, jestli mĚŽu děti vyfotit. Nakonec jsem to neudělal. Proč? Z ostychu kvĚli rase. Zjiš’Tuji, Že jak jsem v Harlemu neustále obklopen téměř výlučně lidmi jiné rasy, kteří na mě koukají, protoŽe jsem bílý, začínám být na tyhle věci hodně citlivý. €íkal jsem si, jestli by se třeba neurazila, Že z jejích dětí činím objekty právě proto, Že jsou černoši. Jestli by jí nevadilo, Že je nad těmi sedadly napsáno "postiŽení cestující mají přednost." A zkoušel jsem se zamyslet nad tím, jestli bych měl stejnou potřebu ty děti vyfotit, kdyby opravdu byly bílé.

Nevím, jestli začínám být na tyhle otázky přecitlivělý, protoŽe Žiju v zemi a městě, kde je rasa navýsost politickou záleŽitostí, nebo jestli si začínám uvědomovat skutečné souvislosti.

Lidi jsou tady trojího druhu: "barvoslepí," rasově političtí a rasisti. "Barvoslepí" lidé odmítají brát rasu v úvahu v čemkoli (říká se to třeba o Clintonovi). Nevím, jestli je správné být barvoslepý ve společnosti, ve které statistiky jasně hovoří o tom, Že některé rasy jsou diskriminovány. Je "barvoslepost" bílý koncept?

Bavil jsem se o těhle věcech s Hoangem mnohokrát. Vím, Že on, jako neběloch, je na otázky rasy citlivější neŽ prĚměrný běloch. Mám v tom pořád trošku zmatek.

Další příklad: máme dva kamarády - jeden běloch, druhý míšenec Japonky a Američana - kteří uvaŽují o adopci. Nejvíce dětí, které je těŽké umístit do adoptivní péče, je mezi afroamerickou populací. Vím, Že se zamýšlejí nad tím, jestli dítěti nezpĚsobí krizi identity, Že je černé a má bílé rodiče. Včera jsme se koukali na dokument, který hovořil přesně na toto téma. Lidé, kteří takto adoptovali, se v podstatě shodli na tom, Že v ideálním případě by asi bylo lepší, kdyby byli rodiče a adoptivní děti stejné rasy, ale v ideálním světě neŽijeme. A Že dítě bude mít nejspíš menší zátěŽ z toho, Že má adoptivní rodiče jiné rasy, neŽ by mělo z toho, Že vyrĚstalo v děcáku.

Je fakt, Že v Praze bych tyhle věci asi neřešil... AŽ si vytvořím nějaký promyšlenější názor, dám vědět...

Dneska jsme s Hoangem a s naší kamarádkou Angelikou proodpočívali skoro celý den v East Village, což je velmi příjemná čtvrť v dolní východní části Manhattanu. Slyším na ni dva různé názory: jedni říkají, že to je nejprogresivnější čtvrt Manhattanu a že tam žijí alternativní umělci a svobodomyslné duše; druzí říkají, že to je čtvrt do sebe zahleděných postpubertálních rádobyosobností. Já si myslím, že pravda je někde ku prostředku, ale spíš se klaním na tu pozitivní stranu.

V jednu chvíli šla po ulici dívka oblečená a namalovaná jako klaun, s klaunským vozíčkem. Zastavila se u pouličního stánku s knihami a něco si tam prohlížela. Chvíli se živě bavila s prodavačem a potom si šla po svých. Kolemjdoucí okem nemrkli ... Pravda je, že když se delší dobu pohybujete v East Village, už vás téměř nic nemůže překvapit...

Před pár dny jsem se ze stránek konzulátu dozvěděl, že čeští občané žijící v zahraničí se nemohou účastnit referenda o vstupu do EU. Dosti mě to vyprudilo. Předpokládám, že to zákon takto upravuje, jenom nechápu, proč to takto upravuje. Když můžeme volit, proč nemůžeme hlasovat v referendu? Vypadá to, že je bezpečná většina pro, ale nerad bych se dočkal chvíle, kdyby to bylo bývalo blíže k nerozhodnu a rozhodly chybějící hlasy Čechů žijících v zahraničí, u kterých se dá myslím předpokládat, že ve valné většině budou hlasovat pro... Tak budu držet přes oceán palce a zítra se kouknu na české zprávy.

Tak to vypadá, že snad chytili nočního vykrádače, o kterém jsem psal před několika dny. Obyčejný, čtyřicetiletý osobní trenér, který bydlí už roky pár ulic od místa, kde se po nocích vkrádal přes požární schodiště a otevřená okna do bytů a zatímco nájemníci spali, kradl oblečení, prachy, kreditky a elektroniku. Od chvíle, co se objevily o tom případu objevily první zprávy v televizi trvám na tom, abychom měli přes noc zamknutá okna směrem na ulici.

Před pár dny ho v noci viděla jedna žena a zavolala policii. Do pár minut tam byly helikoptéry, ale muž mezitím zmizel. Potom chytili tohoto chlapíka na střeše jednoho domu, jak se údajně chystal k dalšímu vloupání. Zatím není stoprocentně jisté, jestli je to opravdu on.

Rozhovor se ženou, která zavolala policii, je úžasnej. Říká: "Uviděla jsem v horní části skleněných dveří nějaké nohy, potom ruce a potom vršek hlavy. Zrovna se chystal seskočit na terasu. Tak jsem mu řekla. "Dovolte?" a on utek."

Chtěl jsem jenom vypíchnout dvě fotky, které se mi podařilo ukořistit v Portlandu. V místní čínské čtvrti existuje tato restaurace:



Pro ty z vás, kteří tomu nerozumíte anglicky, menší vysvětlení. Funguje to asi takhle. Většině lidí na první pohled ten nápis připadne jako běžný anglický přepis čínštiny. Na druhý pohled si uvědomí, že je to anglicky a že to znamená "s pořádně dlouhým...". A kdyby nám náhodou nedošlo, co že je to dlouhé, tak ...


nám to dovysvětlí. Odstraněním "tail" z "cocktails" vznikne pinďour...

Tak nevím, jestli tu restauraci vlastní běloši, kteří si dělají srandu z čínštiny nebo Číňani, kteří si dělají srandu z bělochů nebo sami ze sebe nebo co to vlastně mělo být...